I'm sorry

Do we really know each other?

Ahoj! <3 Moooc se omlouvám, že se mi pořád nedaří vydávat pravidelně. Momentálně na tom ale nejsem zrovna nejlíp, jak fyzicky, tak psychicky. Doufám, že kvůli mojí neaktivitě nepřijdu o čtenáře :( Každopádně jsem vám chtěla poděkovat za vaši podporu, moc si toho vážím <3. 

Užívejte prázdnin a taky další kapitoly z pohledu Franka! :D

„Zaveď mu kanylu a postarej se o všechny ostatní věci, prosím," vyhrkl jsem ve spěchu. Neposlouchal jsem, jestli odpoví. Prošel jsem dveřmi od pokoje a spěchal dál. Pracovní neděle, kdo by je neměl rád, co? Cítil jsem se strašně vyčerpaně a to je teprve dopoledne. No, snad se situace po obědě zlepší. Pořád jsem lítal z jednoho místa na druhé, protože se nikdo nedokázal pořádně rozhodnout, kde mě potřebují nejvíce. Celou nemocnici pohltilo šílentství. Já teď spěchal za otevřenou zlomeninou.

Po tom největším frmolu mi naštěstí dali chvíli volno. Sedl jsem si na lavičku před nemocnicí a konečně se mohl v klidu najíst, vypít si kávu a zapálit si. Asi po pěti minutách si ke mně ale přisedla Stacy. „To je blázinec, co?" koukala na mě, jak potahuji z pořád se zmenšující cigarety. „Jo, myslím,že mě dnes klepne," pokusil jsem se o odlehčený tón. „Neměl bys stres řešit kouřením, Franku." Starostlivá Stacy na scénu. „Jo, já vím, je to nezdravý a bla bla bla a umřu na rakovinu, jo, taky jsem to studoval," můj otrávený tón už jsem se nesnažil skrýt. Povzdechla si a ustaraně se ke mně nahnula, „Co s tebou je?" „Co se mnou je? Vidíš všechny ty nemocné a polámané lidi? A pořád přicházejí další. Za celý den je tohle moje první jídlo, Stacy. Nemám možnost se ani na chvíli zastavit. To mi je." „Vždycky jsi svou práci miloval," poznamenala jakoby omylem. „Stacy,-" „Ne, Franku, myslím to vážně. Nikdy ti nic z toho nevadilo. Co se s tebou děje?" skočila mi do řeči a zněla dost sklamaně. Co jsem sakra udělal?„Já nevím, asi stárnu," vydechl jsem poslední obláček kouře a cigaretu tipl. Jen mě se sklamáním v očích pozorovala. „To nebude tím, hm?" přivřela oči. Cože? Co tím myslí? „Od kdy se takhle chováš? Od příchodu toho kluka? Ty ses zamiloval..." řekla žárlivě a já vyprskl všechnu kávu, kterou jsem měl zrovna v puse. „Cože?" vykulil jsem na ni oči. „Prskat po mně nemusíš, Iero." A teď byla naštvaná. Úžasné. To s ní teď mám do večera léčit pacienty? No potěš koště.

 Ale abych vysvětlil situaci. Stacy je do mě od toho co jsme se poznali zamilovaná. Myslí si, že to nevím, ale jen idiot by to nepoznal. Několikrát se mnou flirtovala tak moc, že jsem ji musel pozvat navečeři, jen aby se necítila trapně. Bohužel pro ni, neví, že jsem gay. Vlastně to neví nikdo. Ani já to moc jistě nevím.Pořád se snažím se přesvědčit, že se mi vlastně líbí holky, marně. Když jsem během mého studia na vysoké oznámil rodičům mé podezření ohledně mé sexuality, myslel jsem, že mě zabijí. Měl jsem tenkrát přítele. Náš vztah byl spíš přátelský, ale bylo tam něco víc, co nás nejspíš donutilo uvědomit si, že s námi nebude všechno v nejlepším pořádku.Chodil jsem s ním jen chvíli, protože rodiče byli zásadně proti a já dost lpím na názoru rodiny. Od té chvíle se snažím „přeorientovat". Měl jsem několik známostí, všechny většinou skončili dřív, než začali. V té době se taky projevila moje záliba v randění se zlomenými lidmi. Potom jsem nastoupil do práce a od prvního dne se bavím se Stacy. Je jediná, kterou jsem si pustil blíž. Ví o mě skoro všechno. Často si píšeme, nebo někam zajdeme ve dnech volna. Je s ní zábava. Ale náš vztah vidím spíš jako jeden z těch, kdy můžete říct: „Jsi jako moje sestra." Protože já se s ní takhle cítím. Dodnes jsem ale nenašel odvahu k tomu, říct jí, že k ní vlastně nic než přátelské sympatie necítím.

„Promiň, Stacy, já jen," zasmál jsem se, „zamilovat se? Já? Nespadlo ti něco na hlavu?" Dívala se na mě skoro smutně. Možná jsem to trochu přehnal. Potom se ale pousmála, „A proč by ne?" Zaujali ji vrabci poskakující asi pět metrů před námi. Zkontroloval jsem, kolik je hodin a následně jsem si poschovával všechny věci zpátky do kapes. „Ale kuš," žertovně jsem do ní šťouchl a stoupl jsem si. Oba jsme se zasmáli a já pomalu odcházel zpátky do nemocnice. Stacy mě po chvíli doběhla.