SPOUTANÁ

2

Hero Atkins

„Notaaak Hero, musíš přijít. Už jsme si všichni dali dávku, tak koukej zvednout ten svůj zadek a přijď než to začne působit." křičel do telefonu pobaveně Alex.

„Říkal jsem ti, že to LSD nechci, no a nevím, jak bych dopadl, kdybych za váma přišel," odsekl jsem a zakroutil hlavou.

Přece bych za nima nemohl jít. Účinky LSD se začnou projevovat asi po půl hodině. Potom se dostaví změna nálady a halucinace. Já jsem na rozdíl od kluků nikdy neměl chuť zkoušet drogy. Jednou mě donutili dát si jointa trávy, po které jsem upadl do deprese a posléze do hlubokého spánku. Od té doby s nima akorát chodím chlastat,  jinak jsem čistej. Problém akorát nastává, když to přeženu - pak jsem agresivní a nedokážu pořádně myslet. 

„Nebuď auťák do hajzlu. Máme si pro tebe snad přijít osobně?" slyšel jsem, jak se ušklíbl.

„Tak na to rovnou zapomeňte. Kdyby vás tu v bytovce viděla nějaká bába zdrogovaný, zavolala by na vás faráře a začala z vás vymítat ďábla" zavtipkoval jsem, ačkoliv jsem tu možnost zcela nevylučoval, lidi jsou tu dost nepředvídatelní.

„Fakt vtipný. Tak co, jdeš teda dobrovolně nebo máme přijít a vytáhnout tě sami?" 

„Dobře kurva, ale jen na chvilu, mám na práci i jiný věci než poflakování s feťákama. Kde jste?" kapituloval jsem a prohrábl si vlasy.

„No vidíš, jak to jde. Jsme v parku u hlavní silnice."

„Fajn." odsekl jsem a položil mu to dřív než stihl začít žvanit další hovadiny.

Chtěl jsem to mít rychle za sebou. Fakt jsem neměl náladu jít ven se zdrogovanýma kamarádama. Když už, tak bych šel radši chlastat.  

„Heej Dobby, jdu na chvíli ven, jo? Nepočůrej se mi tady jako posledně," řekl jsem svému zlatému retrívrovi, když jsem si zavazoval boty. Přiběhl ke mně , oblízl mi tvář a dal mi packu na moje pokrčená kolena.

„Hodnej," pohladil jsem ho po hlavě, zkontroloval, jestli má v misce vodu, vzal si z věšáku černou koženou bundu a vyšel ven do podzimního chladného počasí.

Vážně nevím, co s nima budu dělat. Nejspíš budou úplně mimo, budou všude vidět duhu a poníky a všechno se jim bude motat. Tak se snad aspoň pobavím.

Po deseti minutách chůze jsem vyšel na hlavní ulici, rozsáhlý park přímo před sebou. Ani jsem se nestihl pořádně porozhlédnout a už jsem slyšel radostné volání a pokřiky.

„No konečně ty zmrde!" vykřikl Alex, když proti mně utíkal ulicí.

„Nazdar kamaráde!" překřikoval Alexe Steven, další člen zdrogované partičky. „Proč máš na sobě čelenku s rohama?!" křikl mi do ucha, jako kdyby tu snad duněla muzika nebo co.

„Cože?" nechápal jsem.

„Ptám se, proč máš na hlavě rohy. Ty ses upsal ďáblovi?" jeho výraz byl naprosto vážný, což mě paradoxně rozesmálo.

„Co to meleš kurva? Já na sobě žádný rohy nemám, dej si pohov" odpověděl jsem se smíchem a podíval se nechápavě na Alexe, kterej byl očividně taky mimo, protože se zadíval na cosi za mnou.

„Vole tak asi vím, co vidím, ne? Buďto ses dal na dráhu štětky nebo ti prostě narostly rohy," řekl Steven s vážností v hlase a začal mi mávat rukou nad hlavou. 

„Tak to by stačilo, kde jsou John s Calebem?" obrátil jsem svoji pozornost zpátky na Alexe, kterej vypadal o něco normálněji. Zatím.

„Dali si celkem velkou dávku a odpadli někam v parku, kde nechodí moc lidí. Pojďme se trochu projít, chci vidět svět barevnejma očima!" chytl mě kolem ramen a všichni tři jsme se vydali napříč rušnou ulicí.

Oba dva kráčeli pomalu, rozhlíželi se kolem sebe s otevřenou pusou a s úžasem. Já podrážděnej zase koukal na ně a přemýšlel nad tím, co se kolem nich v jejich hlavách asi děje.

Ani nevím, jak dlouho jsme se procházeli a povídali si, když se Alex najednou zastavil s pohledem na jakejsi plakát vyvěšenej na sloupu.

„To je ono!" ukázal prstem na plakát, oči se mu rozzářily.

Konečně jsem se na něho podíval a vytřeštil oči. Dnes exkluzivní sleva 20 % na všechny služby v našem strip baru.

„Tak na to rovnou zapo-"

„Jo, to je přesně ono!" zasmál se Steven a poplácal Alexe po rameni. „Už dlouho chci opíchat nějakou kurvu v oblečku," zasnil se, div nezačal slintat.

„S váma já do bordelu nejdu, vyhodili by nás ještě dřív, než bysme tam vešli," řekl jsem a zkřížil ruce.

„Nebuď sakra ze všeho tak posranej a žij trochu! Holku nemáš, prachů máš dost, tak kde je problém?" tvrdil Alex.

„Sehnat jednorázovku umím i bez placení," odsekl jsem a pozoroval Alexe, jak se hluboce zamyslel.

„Půjdeš tam, když si před tebou strčím prst do zadku?" vypadlo z něho asi po půl minutě přemýšlení.

„Cože?! Panebože ne!" rozesmál jsem se a kroutil nechápavě hlavou, zatímco se Alex znovu zamyslel.

„A co když půjdu pochcat támhle to drahý auto?"

„Ne, kašli na to."

„A když si sundám kalhoty s trenkama, stoupnu si doprostřed silnice a začnu tancovat?" oči mu jiskřily.

„No tak to neuděláš!" znovu jsem se rozesmál nad jeho stupiditou a zakroutil nevěřícně hlavou.

„A když jo, tak si půjdeš zašukat?" začal přejíždět svýma rukama po mojí hrudi a ve tváři měl výraz pedofila.

„Fajn, dobře! Ale musíš tam tancovat aspoň dvě minuty!" vzdal jsem svůj boj a doufal, že se na to vykašle. Neměl jsem náladu chodit do nějakýho pofidérního strip baru ve slevě.

Jenže než jsem stihl mrknout, už si to kráčel přes silnici přímo doprostřed. Sundal si kalhoty spolu s trenkama, začal s nima motat nad hlavou a tancovat. Skákal, houpal se do stran, otáčel se a jeho nádobíčko opakovalo pohyby spolu s ním. Auta okolo něho troubily, někteří stáhli okýnko a křičeli na něho. Lidé kolem vytahovaly mobily a fotili si ho.

My jsme se se Stevenem smáli a váleli se na zemi, neschopni se uklidnit a odhánět fotografující lidi. 

Vážně jsem nečekal, že to udělá. Tohle je naprosto šílený.

Po chvilce si začal opět natahovat trenky a vydal se zpátky za náma na chodník.

„Tak, to by bylo, a teď se jde píchat!" řekl s klidem, když si zapínal kalhoty, jakoby se vůbec nic nestalo.

Podíval jsem se na hodinky. 18:45. 

Tohle bude ještě hodně zajímavej večer.