SPOUTANÁ

28

Hero Atkins 

 „Tohle je poslední krabice?" zeptal jsem se skloněný nad kufrem auta. "Ano, tahle je poslední," odpověděla Amelia nadšeně a skoro utíkala do našeho nového bytu. Sebral jsem tu těžkou krabici plnou oblečení a bot a výtahem ji vyvezl do patra. Nohou jsem kopl do vchodových dveří a položil krabici na pohovku v obýváku. Am už měla hadru v ruce a chystala se vytírat kuchyňské police a skříňky. Její dlouhé hnědé vlasy měla sepnuté v culíku a na sobě měla moje černé tričko, které jí sahalo až ke kolenům. Vypadala v něm překrásně. A taky dost sexy.

„S čím můžu pomoct?" nabídl jsem se, jelikož moje práce s nošením krabic skončila.

„Ložnice už je uklizená, takže můžeš to oblečení naskládat do skříně," řekla s úsměvem a ukázala na dveře do ložnice. Potom se obrátila zpět k jedné ze skříní a soustředěně ji drhla. Sundal jsem si boty a pomalu šel za ni. Jemně jsem ji objal zezadu a věnoval jí polibek na krk. Amelia se lehce zasmála a odstrčila mě od sebe.

„Musím to tady dodělat," namítla a nepřestávala uklízet.

„Fajn, jak chceš, mám to u prdele," odsekl jsem víc podrážděně, než jsem chtěl, ale nevěnoval jsem tomu více pozornosti a šel spolu s krabicí do ložnice, abych udělal to, co po mně Am chtěla. Cítil jsem její zmatený pohled v zádech. Nevím, proč jsem zareagoval tak přehnaně, měl jsem to zkrátka v povaze. 

Za necelou hodinu skládání a věšení oblečení jsem se konečně dobral ke konci. Prohrábl jsem si unaveně vlasy a padl jsem zády na postel, kde ležel Dobby. Jakmile si všiml, že ležím, okamžitě mi stoupl na břicho a začal mě olizovat.

„Heej, nech toho ty prase, nejsem gay," lehce jsem ho odstrčil a raději si sedl. „Půjdem se projít?" zeptal jsem se ho a on začal šťastně vrtět ocasem. Podrbal jsem ho na zádech, stoupl si a šel hledat vodítko.

„Půjdu s Dobbym na chvíli ven, chceš jít se mnou?" zeptal jsem se Am, když jsem ho našel. 

„Ne, mám ještě práci," ozval se tichý hlas z koupelny. Asi byla smutná z toho, že jsem byl tak protivnej. Nepřišlo mi to však tak hrozný, vždyť jsem to ani nemyslel nijak zle.

„Hned jsme zpátky," rozloučil jsem se a spolu s Dobbym šel ven.

Amelia Davis

Usilovně jsem drhla celý sprchový kout. Vypadal už předtím sice čistě, ale chtěla jsem mít jistotu. Už jsem byla skoro hotová, když mi začal zvonit mobil z kuchyně. Běžela jsem k němu a uviděla na displeji Brandonovo jméno, což mě znervózňovalo, jelikož jsme spolu nemluvili od té doby, co po mně v knihovně vyjel. Zhluboka jsem se nadechla a hovor přijala.

„Amelio? Jsi tam?" ozval se z druhé strany jeho hlas.

„Ano, to jsem já," odpověděla jsem a opřela se o kuchyňskou linku.

„Mohla bys prosím co nejdřív dojít? Před chvílí mi volala uplakaná máma, že jí dneska zemřel pes, tak bych chtěl jít za ní a trochu ji utěšit. Vím, že je to narychlo, ale nechci knihovnu zavírat, venku je zataženo a asi bude brzo pršet, což by sem mohlo nalákat lidi," vysvětlil Brandon a trpělivě čekal na odpověď.

„Myslíš, že bych to tam sama zvládla?" zeptala jsem se nejistě. Sama jsem v knihovně ještě nebyla.

„Určitě, ty jsi šikovná. Mohla bys prosím? Bylo by to jen na pár hodin."

„No já...," snažila jsem se mu říct, že nebudu moct přijet brzo, protože je Hero pryč, ale nedokázala jsem to ze sebe dostat. Místo toho jsem řekla: „Dobře," a pevně zavřela oči.