SPOUTANÁ

14

Hero Atkins

Neměl jsem strach. Ani trochu. Amelia byla dospělá žena s právem na svobodný život. Tím, že ji od tama vyvedu, neporuším žádný zákon. Nebude to únos, bude to svobodné rozhodnutí a její šéf nemá právo cokoliv namítat.

Jo, chvíli jsem váhal, jestli se na to nemám vysrat a jít si po svých, ale ta barmanka měla pravdu - Amelia mi není lhostejná. Když jsem slyšel ten bolestný jekot na videu, měl jsem chuť rozmlátit hlavu tomu kokotovi, který byl schopný takhle ubližovat bezmocné ženě.

Plán byl jednoduchý - odvedu ji pryč, nechám ji pár týdnů u sebe, a potom jí pomůžu sehnat práci a najít nějaký malý byt, kde bude moct začít žít jako normální člověk.

A budu mít konečně klid.

Teď byl podvečer a já netrpělivě čekal na zprávu. Zůstal jsem doma celej den, abych byl připravenej, až přijde správný čas. Dnes mi přišel ten boxovací pytel, kterej jsem si objednal, takže jsem se jím teď zaměstnával a zachovával tak chladnou hlavu a čistou mysl.

„Co na mě tak koukáš?" zeptal jsem se Dobbyho když jsem si ručníkem utíral zpocené čelo a vlasy. Celou tu dobu, co jsem boxoval, seděl poblíž a smutně na mě koukal.

„Promiň brácho, ale dneska se na procházku nejde, pán si nejdřív musí něco vyřídit," povídal jsem mu, jakoby mi snad mohl rozumět. Potřeboval jsem nějak zabít čas, ale nemohl jsem si dovolit vyjít ven se psem. Kdyby mi pak ta barmanka napsala, musel bych dovnitř i s ním, a to fakt nebyl dobrej nápad. A tak jsem sebou místo toho hodil na pohovku a zapl Netflix.

„Víš, co ti ale dneska výjimečně dovolím? Chillovat se mnou na pohovce!" poplácal jsem si v leže na břicho, načež mi Dobby radostí skočil na nohy a přitulil se.

Ne že bych ho snad milionkrát nenačapal, jak na ní spí, když nejsem doma.

Byl jsem asi v půlce fakt nudnýho hororu, když mi přišla SMS zpráva.

jdes na pivo?

Kurva Alexi.

ne

Odpověděl jsem a zkontroloval hodiny. Už bylo něco málo po sedmé večer.

„Tak kdy už ten zmetek konečně vypadne?" zanadával jsem si pro sebe a tu nudnou sračku zase pustil, teď už mě však odreagovat nedokázala. Pokud si dobře vzpomínám, tak ten bordel nabízí striptérky na noc od osmi hodin, což znamenalo, že už moc času nezbývalo a bylo by pak ještě obtížnější ji dostat pryč.

Nervózně jsem klepal na opěrátko pohovky a hypnotizoval telefon, který stále ne a ne dostat zprávu o zahájení akce.

Horor už dávno skončil a ručičky ukazovaly dvacet minut po osmé, když mi opět přišla zpráva.

nevim kam sel, ale je pryc, delej!! amelia uz ma v pokoji dalsiho zakaznika!!

Při čtení posledních slov už jsem měl v rukách klíčky od auta a od bytu, kterej jsem v té rychlosti ani nezamčel.

„Kurva," ulevil jsem si, když jsem nastupoval do své Audi A8 stále oblečený ve svých černých teplácích a černým tílku, a přemýšlel nad tím, jestli to stihnu včas.

A taky nad tím, co to kurva vlastně dělám.

Jel jsem nad limitem, na červenou, jen abych tam už byl a měl to za sebou. Neuplynulo ani pět minut a už jsem drze parkoval přímo před vchodem do baru.

Rychlým krokem jsem vešel dovnitř, kde netrpělivě stála ta vyhublá barmanka.

„No konečně! Hni sebou, je v pokoji číslo tři!" vyváděla a já bez odpovědi vyběhl schody do prvního patra a hledal onen pokoj - úspěšně.