SPOUTANÁ

1

Amelia Davis

„Dneska už se z toho nevyvlíkneš holčičko, takže se padej nahoru převlíct do něčeho uplýho a dej si na sebe nějakej makeup, ať se na tebe dá vůbec dívat," křičel na mě, z jeho úst byl cítit alkohol.

„Ale tati já.." nestihla jsem ani dokončit větu a už jsem cítila, jak jeho ruka dopadá na mou tvář a způsobuje mi bolest.

„Žádný ale! Nezkoušej to na mě, dneska ti je konečně osmnáct a můj podnik potřebuje novou krev. Dlužíš mi to za všechny ty léta, co tě musím živit pod svou střechou. Otvírám speciálně pro tebe už v sedm večer, a vezmeš si na starost hned prvního klienta, kterej sem vkročí. A teď padej, mám na práci důležitější věci než řešit tvoje problémy," vzal mi z pultu sendvič, který jsem si udělala na oběd, napil se piva a zmizel.

Rozhlédla jsem se kolem sebe. Seděla jsem na shnilé barové stoličce, obklopena špínou, zápachem a chudobou. S prázdným žaludkem jsem se odebrala do místnosti, kterému bych měla říkat pokoj - útočiště, ve kterém se mám cítit bezpečně, příjemně. A ve kterém mám ráda trávit svůj volný čas. Místo toho ale před sebou vidím jen nepovlečenou matraci bez deky, okno tak malé, že by jím neproletěl ani pták a malý stůl s židličkou, na kterou kdybych si sedla, tak se rozpadne. Jak by se tu někdo mohl cítit příjemně?

Sedla jsem si na matraci, skrčila kolena ke hrudi a vzdychla si. Na tohle nejsem připravená. Můj vlastní otec chce, aby se ze mě stala prostitutka. Mám začít prodávat své dosud nedotčené tělo a živit tak svého otce. Copak ho neuživí jeho bar, který vlastní, a čtyři jeho tanečnice? Nemá v sobě kouska citu, aby mě do téhle špíny nevtahoval?

Z mého přemýšlení mě vyrušilo tiché zaklepání na dveře. Můj otec nikdy neklepe, tak kdo je to?

Po krátké odmlce se dveře pomalu otevřely a dovnitř nakoukla Rose - třicetiletá prostitutka, nebo spíš - budoucí kolegyně?

„Rose? Co tady nahoře proboha děláš? Kdyby tě tu otec dneska našel tak.."

„Klid, tvůj otec si šel nakoupit chlast. Říkal mi, že dneska začínáš pracovat, a tak mě napadlo se stavit a zjistit, jak se cítíš. Vím, že máš nejspíš strach, ale věř mi, dá se na to zvyknout. Začátek mé kariéry taky nebyl snadnej, ale po čase jsem si našla stálý zákazníky, na který jsem si zvykla, a ty ostatní už teď zvládám taky. Hlavně nesmíš ukázat slzy. Děvče proboha, hlavně se před klienty nerozbreč, protože pak by si ti grázlové šli stěžovat a tvůj otec.." poslední větu skoro zašeptala a mně přeběhl mráz po zádech.

„By mě asi zabil," dokončila jsem tlumeně za ni a podívala se jí do očí.

Rose byla ze všech otcova zaměstnankyň nejnormálnější. Když jsem byla malá, často mi nosívala sladkosti. Dokonce se za mě párkrát i postavila před otcem. Nikdy to pro ni ale nedopadlo dobře, vždycky skončila s modřinou, a posledně, když se mě zastala, s ní táta praštil o zeď a vyhrožoval jí, že ji vykopne. To ona ale nemohla nechat dovolit, protože nemá žádné vzdělání a doma vychovává desetiletého syna a plat uklízečky jí nestačil, takže neměla na výběr. Navíc to vypadá, že jí práce prostitutky nějak zvlášť nevadí.

„Zvládneš to, neboj se. Budu na tebe myslet," opětovala můj pohled a pousmála se. „Měla by ses jít nachystat. Však víš, oholit se, umýt se a tak. Přinesla jsem ti žiletku a mýdlo," vytáhla ze své tašky zmíněné věci a položila je na matraci. „Teď už musím jít, Bruce se vrátí každou chvíli," zmínila jméno mého otce a vstala.

„Děkuju Rose, opravdu," odpověděla jsem a dívala se, jak mizí za dveřmi.

Sebrala jsem veškerou sílu a vydala se do koupelny. Rozsvítila jsem v ní, jelikož nemá ani jedno okno, a zavřela se. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem unaveně. Moje dlouhé hnědé rozcuchané vlasy splývaly do půli zad, oči jsem měla lehce oteklé od nedostatku spánku a pleť bledou, na tváři lehký otisk otcovy dlaně.

Začala jsem dělat vše, co mi bylo řečeno. Osprchovala jsem se, oholila, umyla vlasy šamponem, který mi přinesla Rose před týdnem, a vyčistila si zuby.

Když už vypadalo, že je vše hotové, a já se opět dívala do zrcadla, dveře do koupelny se rozlétly.

„Co tady sakra děláš tak dlouho?! Nemám prachy na placení takové spotřeby vody," otec vešel dovnitř, v jedné ruce pivo a ve druhé kosmetickou tašku. „Na, tady jsem ti donesl šminky, který ty moje kurvy používají," řekl opilecky a ušklíbl se na mě.

Vždyť nejsou ani dvě hodiny odpoledne, jak může být pořád tak opilý?

„Copak ten ustaranej výraz? Nepoděkuješ snad tatínkovi?" usmíval se na mě a začal se přibližovat.

„Já-no, děkuju," zmohla jsem se jen na krátkou odpověď, jeho blízkost mě děsila.

Zasmál se pro sebe, pohladil si rukou svoje pivní břicho a plácl mě po zadku.

„Hodná holka," zamumlal a odešel.

Stála jsem tam ještě asi dalších deset minut bez pohnutí, sledovala svůj odraz v zrcadle. Spodní ret se mi třásl strachem. Poplácala jsem se po tvářích, abych se probudila z lehkého šoku, začala se hrabat v líčidlech a vybírala si, které večer použiji.

Tak tedy všechno nejlepší k osmnáctinám, Amelio.