SPOUTANÁ

29

Amelia Davis

Jakmile jsem začala být při vědomí, cítila jsem ostrou bolest hlavy. Zamžikala jsem do místnosti a rozhlédla se kolem sebe. Na chvíli jsem neměla ponětí, kde to vlastně jsem, ale pak se mi začaly vracet vzpomínky a já si uvědomila, že mě někdo unesl. Ruce jsem měla svázané za zády a lepící páska mi znemožňovala jakéhokoliv slova.

Vyděšená jsem se chtěla prudce posadit, ale pak jsem si všimla, že jsem měla svázané i kotníky. Začala jsem sebou škubat, abych se vymanila z provazů, ale marně. Zkoumala jsem očima celou místnost. Vedle mě byla jednolůžková neustlaná postel, všude se válely jakési papíry a zapáchalo to tu špínou. Dveře naproti mně byly zavřené. S každou uběhlou vteřinou jsem byla víc a víc vystrašená a jelikož jsem nemohla otevřít ústa, sotva jsem popadala dech nosem. 

Hero Atkins

Vpadl jsem do bordelu celý rudý vzteky a byl připraven zabít každýho, kdo mi vstoupí do cesty. Skenoval jsem každej blbej ksicht až jsem se pohledem střetl s Rose. Ta se na mě zmateně podívala a celá zbledla.

„Kde je Bruce?" zařval jsem přes celej podnik a zaťal ruce v pěst.

„Co blbneš? Šel si pro pivo," odpověděla mi Rose když ke mně došla.

„Amelia mi nebere telefon a nemůžu ji kurva nikde najít. Musel ji unést nebo něco," začal jsem jí vysvětlovat a v hlavě vymýšlel plán.

„Cože? Hero to je blbost, Bruce odešel tak pět minut zpátky," řekla Rose a zbledla snad ještě víc. No a já taky.

„No tak moment," začal jsem zběsile přemýšlet a došlo mi, že dneska fakt někoho zabiju. 

„Hero kde je?" zeptala se ustaraně a já se otočil a bez jediného ohlédnutí vyrazil zpět do auta. Když jsem ale nastartoval, otevřely se dveře od spolujezdce a do auta nastoupila i ona.

„Co je kurva?" zařval jsem na ni, protože jsem byl úplně bez sebe.

„Drž hubu a jeď, musíme ji najít," odpověděla, já bez zaváhání dupl na plyn a jel na místo, kde bydlel můj bývalej nejlepší kámoš.

Amelia Davis

Když se otevřely dveře a v nich stál pobavený Alex, málem jsem omdlela hrůzou. Bála jsem se ho snad ještě víc než svého otce. Chvíli tam jen tak stál ve dveřích a s úsměvem mě pozoroval. Snažila jsem se křičet přes pásku, ale byla jsem sotva slyšet. Dlouho zadržované slzy teď už vytékaly proudem a já tak viděla rozmazaně.

„Chyběl jsem ti?" zeptal se jeho hluboký hlas a mně přejel mráz po zádech. Zběsile jsem začala vrtět hlavou a posouvala se nohama tak dlouho, než jsem narazila zády ke zdi.

„Nemohl jsem uvěřit svým očím, když jsem tě uviděl samotnou na ulici. Hledal jsem tě celý dny. Máme pro tebe s Brucem vymyšlenou skvělou budoucnost, už jsem mu volal, že jsi tady," řekl a udělal krok ke mně. „Budoucnost skvělá, ale krátká," dodal, sklonil se nade mnou a mnou opět problikla vzpomínka na to, jak mě znásilňoval. Jeho ruka mě pohladila po vlasech a já měla pocit, že mi vybouchne srdce tím, jak zběsile tluče. 

Nechtěla jsem zemřít. Do svých osmnáctých narozenin mi na přežití tolik nezáleželo, ale od té doby, co jsem poznala Hera, mě život konečně začal bavit a nechtěla jsem, aby skončil. Chtěla jsem vědět, co mě v budoucnosti s ním čeká. Jestli by nám to vydrželo nebo bych ho přestala bavit. Moje city k němu ale jen rostly, stal se za těch pár měsíců, co jsme spolu žili, mojí prioritou a při pomyšlení na to, že by už pro nás nebyla další budoucnost, mě zalil studený pot.