SPOUTANÁ

6

Hezké čtení (a nezapomeňte hlasovat pro další díly)!

Amelia Davis

Probudila jsem se zároveň s prvními paprsky slunce zářícími do tlumeného pokoje. Ležela jsem čelem ke kraji postele, ani jsem si nevzpomínala, kdy a jak jsem usnula, ale vzhledem k tomu, že jsme si povídali opravdu dlouho do noci, jsem nejspíš padla únavou.

Celkem mě udivuje, že jsem se ani jednou neprobudila. Většinou toho moc nenaspím, probouzím se a mám noční můry. Tuhle noc jsem se však ani jednou neprobudila a žádný sen si nepamatuji.

Co nejtišeji jsem se otočila na druhý bok. Ten muž, jehož jméno mi prozradil asi až v půlce našeho rozhovoru, ležel čelem ke mně, měl zavřené oči a vypadal dost klidně. Jeho hnědé vlasy měl rozházené do všech stran, vysoké tělo pokryté peřinou až k prsům a potetované paže nehybně položené vedle hlavy.

„Hero.." řekla jsem tiše, abych ho probudila, on se však ani nepohnul.

„Hero, vstávej prosím," zkusila jsem to znovu a dotkla se jeho teplé paže. Neochotně zamrkal očima, které si následně promnul rukou a podíval se na mě. V prvních sekundách vypadal dezorientovaně, ale netrvalo dlouho a nasadil lehký úsměv.

„Co je?"otočil se na záda, opřel své tělo o lokty a zívl.

„Kolik je hodin? Já musím udělat Brucovi v osm snídani," vrátila jsem se do reality a začala mírně panikařit, že už je třeba dávno po osmé. Nevím, jestli mu musím dělat snídaně i v době, kdy mám být 've službě', nebavili jsme se o změnách, které důsledkem toho, že tu musím pracovat, nastanou.

Hero vytáhl mobil z kapsy a rozsvítil obrazovku. "Je teprve sedm, žádný strachy," odpověděl a znovu padl na postel. „Vytíráš svýmu šéfovi i prdel, když si nedokáže sehnat jídlo sám?" dodal svým hlubokým chraplavým hlasem.

Díkybohu.

„Děkuju, ale budeš muset jít. Musím se ještě převléct a uklidit to tu," ignorovala jsem jeho poznámku a vstala z postele. Upravila jsem si župan, ve které jsem spala, abych měla jistotu, že neodhalím místa, jež bych nerada. Hero si prudce oddechl a sedl si. Jeho hruď byla stále nahá, od té doby, co vylezl ze sprchy, si už na sebe triko nenatáhl. Došla jsem ke stolku, kam jsem mu ho složila, a podala mu ho. Kývl na mě místo poděkování a triko si pomalu oblékal.

„Nevíš, v jakých pokojích jsou kluci?" zeptal se najednou.

„Kluci? Ty jsi tu byl ještě s někým?" bavili jsme se sice včera o ledasčem, ale na toto téma nic nepadlo.

„Nojo, Alex a Steven, to jsou moji kámoši, kteří mě sem donutili jít," odpověděl a vstal. Sebral si své boty, obul si je a pak chvíli koukal po pokoji. „Tak mě teda těšilo," zvedl jeden koutek úst do poloúsměvu a zadíval se na mě.

„Jo, mě taky," řekla jsem tiše. „A tátovi teda vážně nic neřekneš?"

„Už jsem ti říkal, že ne, klídek," došel ke dveřím, kývl hlavou na rozloučenou a otevřel dveře, připraven odejít.

„Hero.." vydechla jsem a šla k němu blíž. Zarazil se, otočil se zpátky ke mně a zadíval se mi do očí. Byl to velmi hypnotizující pohled, chvíli jsme na sebe mlčky zírali a já cítila vytvářející se úzkost. „Děkuju," vypadlo ze mě nakonec šeptem.

„Jo, drž se Amelio," odpověděl s vážným výrazem a po pár vteřinách se dal znovu do pohybu, zavřel za sebou dveře a zmizel.

Když jsem v tom pokoji zůstala sama, zaplavila mě vlna reality. Tuto noc jsem měla neuvěřitelné štěstí. Kdyby ke mně otec přivedl někoho jiného, s největší pravděpodobností by to dopadlo tragicky. Hero na mě ale ani nesáhl. Zaplatil za sex pěknou částku peněz, a když jsem se mu tady v pokoji potom zhroutila, nechal mě být. Takové zacházení jsem od muže ještě nezažila. Myslela jsem, že většina mužů je velmi podobná mému otci. Muže, které jsem tu někdy potkávala, se k ženám v tomto podniku nikdy nechovali uctivě. Ale Hero se zdál být trpělivý a dokonce se mi snažil zlepšit náladu a jistým způsobem mě kryl před mým strašným otcem. Choval se jako přítel, za což jsem mu byla vděčná.

Jenže teď je pryč a já musím jít dál. Své selhání už si nikdy nesmím dovolit. Tak velké štěstí pro mě na světě není, aby můj další zákazník byl podobný Herovi. Další selhání by mělo katastrofální následky.

V rychlosti jsem ustlala postel a spěchala nahoru do kuchyně, abych otcovi udělala něco na snídani. No a snad i něco pro sebe, celý včerejšek jsem nic nejedla.

Po Brucovi nebylo nikde ani stopy, tak jsem se hned vydala k lednici a objevila vajíčka. Rozhodla jsem se tedy pro míchaná vajíčka. Na sporák jsem dala pánvičku s kapkou oleje a rozklepla do ní čtyři vajíčka, která jsem následně osolila.

Hotové jídlo jsem rozdělila na dva talíře, přidala k nim krajíc chleba a tátovu porci položila na stůl, odhodlaná jít si sníst svou porci do pokoje. Samozřejmě ale zrovna musel do místnosti vejít.

„No to je dost, už jsem si myslel, žes snad měla pocit, že mi už dál nebudeš muset vařit," vylezlo z něho. Zapáchal po tvrdém alkoholu a potu.

Tak teď už vím, že příprava snídaně mě nemine ani teď.

„Však jsem tu načas," odpověděla jsem tiše a chtěla projít kolem něho z kuchyně pryč.

„Nebuď drzá a pojď se nasnídat se mnou," popadl mě prudce za loket a agresivně se mnou otočil zpátky. Trochu jsem zavrávorala, ale nebylo to nic, na co bych nebyla zvyklá. Neochotně jsem si tedy sedla naproti němu ke stolu a snažila se do sebe jídlo co nejrychleji nasoukat.

„Tak to vypadá, žes svýho prvního chlapa zvládla dobře, bohužel jsem ho dnes ráno nezastihl, jak odchází, jinak bych se ho zeptal na podrobnosti," usmíval se na mě s nevyčištěnými zuby zatímco mlaskal soustem v ústech. „Dneska pokračuješ," dodal chladně.

Kývla jsem na něho, neschopna ze sebe cokoli dostat. Spolkla jsem poslední sousto, vstala od stolu, vzala i jeho prázdný talíř a šla vše umýt. Pustila jsem kohoutek, vzala houbu a začala rychle drhnout všechno nádobí, které tu od včerejška a dneška zůstalo špinavé.

„Dal ten hošánek na mě? Udělal ti anál?" najednou jsem ucítila jeho hlavu vedle své. Stál za mnou, plácl mě přes zadek a pak mi začal silně mačkat ramena.

„N-ne, neudělal," zašeptala jsem a trochu sykla bolestí nad jeho silným dotekem.

Klid, tohle je normální, dělá to pořád. Za chvíli ho to přestane bavit.

„Ne? Škoda.. vypadal jak nějaká buzna, člověk by si myslel, že má anál rád," pobaveně se uchechtl a konečně mě pustil. Já už mezitím utěrkou zběsile utírala nádobí.

Šel do ledničky, vytáhl z ní pivo, které otevřel o kuchyňskou linku, prudce a dlouze se napil a pak si krkl.

„Ty seš tak nudná, až to není normální. Jdu pryč, tak ať je to tu tady uklizený než se vrátím," řekl a odešel.

Uff.

No a tak jsem taky strávila celé dopoledne. Uklidila jsem kuchyň, koupelnu i malou chodbu, umývala podlahy, vysávala, utírala prach a zkrátka se snažila zabít čas. K obědu jsem udělala palačinky, na nic lepšího v kuchyni nebyly suroviny.

A nakonec jsem skončila sama v pokoji, přehrávala si dlouhý rozhovor s klukem, kterého už nikdy neuvidím, a četla z knihy, kterou jsem momentálně měla půjčenou od Rose.