SPOUTANÁ

27

Amelia Davis

Probudila jsem se s Herovou paží kolem pasu. Jeho teplé tělo mě hřálo na zádech a jeho klidný dech mi způsobil husí kůži. Musela jsem se nad tím obrázkem pousmát. Bylo hezké vidět ho tak klidného a mírumilovného.

Opatrně jsem jeho paži posunula a chtěla jít do koupelny, on mě ale ihned přitiskl zpět k němu a silně sevřel.

„Nikam nejdeš," zamumlal rozespale, načež jsem se pobaveně rozesmála. Otočila jsem se čelem k němu a položila svoji tvář na jeho teplou hruď.

„Chce se mi čůrat," namítla jsem po chvíli a znovu se pokusila uniknout - neúspěšně. 

„Čůrání zvládnu," řekl chraplavým hlasem aniž by otevřel oči. 

„Fajn, řekl sis o to," odpověděla jsem a hrála, že se pokouším ze sebe něco dostat. Hero pootevřel jedno oko, nesouhlasně zavrtěl hlavou a konečně mě od sebe odstrčil.

 „Prase," zamumlal do polštáře a vypadalo, že hned zase usnul. Se smíchem jsem se konečně dostala do koupelny, kde jsem vykonala svoji potřebu, vyčistila si zuby a dala si krátkou horkou sprchu. 

„Hero, pojď se najíst," zavolala jsem na něho, když jsem dokončila kávu a zapečené tousty. Vyšel z koupelny pouze v trenkách a ručníkem si sušil vlasy. Snažila jsem se na to jeho vypracované tělo nedívat, ale bylo to sakra těžké. 

„Voní to hezky," pochválil  mi snídani a když kolem mě procházel, dal mi pusu na čelo. Pousmála jsem se a sedla si vedle něho ke stolu. 

„Jak to teda vidíš s tím bytem? Vážně se chceš stěhovat? Je to tady moc hezký a útulný," zeptala jsem se a prohlížela si celý interiér bytu. Opravdu se mi moc líbil. Velké okno v obývacím pokoji celý byt prosvětloval a jelikož byl menší, cítil se být velmi útulný.

Věděla jsem však, že odsud musím minimálně já odejít. Snažila jsem se na to moc nemyslet, ale v hloubi duše jsem pořád cítila příšerný strach z toho, že si pro mě Bruce přijde. Nevěřila jsem tomu, že by mu to Alex nevyzradil. Kdoví, jestli už třeba nebyli na cestě sem...

„Já ale fakt musím pryč," vypadlo ze mě následkem mých myšlenek.

„Am, půjdeme odsud jak nejrychleji to půjde, slibuju. Říkal jsem ti, že se chci odstěhovat už nějakou dobu," odpověděl a položil ruku na moji. Podívala jsem se na něho a viděla mu v očích upřímnou starost. „Pojď sem," dodal, chytil mě a vedl na pohovku, na kterou jsme se oba posadili. Hero vzal z konferenčního stolku svůj telefon, mrskl s ručníkem na zem a začal něco hledat.

„Podívej se ještě jednou," řekl a ukázal na obrazovku. Naklonila jsem se k němu a podívala se na obrázek velkého prostorného bytu, který mi ukazoval minulý večer. Vzala jsem mu telefon z ruky a prohlížela si všechny fotografie. Byl to střešní byt s menší terasou. Kuchyň byla propojená s obývákem, stejně tak, jako v bytě, ve kterém jsme se nacházeli teď. Mimo vchodových dveří tam byly ještě jedny, které vedly do koupelny se sprchovým koutem a širokým zrcadlem nad umyvadlem. V obývacím prostoru pak vedly schody přímo do ložnice, která nebyla obestavěná zdmi, nýbrž zábradlím, tudíž se z ní dalo dívat dolů. Byla jsem nadšená.

„Je to opravdu krásný byt," vydechla jsem a usmála se.

„Líbí jo? Tak já tam jdu hned zavolat," odpověděl, vstal a přiložil si mobil k uchu.

„Dobrý den, u telefonu Hero Atkins, volám vám, protože jsem se díval na byt, který nabízíte k prodeji, a měl bych o něho velký zájem..."