SPOUTANÁ

12

Ten stejný večer z pohledu Amelie

Amelia Davis

Bylo to tu zase. Ten stejný pokoj, to stejné oblečení, ten stejný strach. Zase jsem tu seděla v pokoji a čekala na svého zákazníka. Jenže tentokrát už takové štěstí mít rozhodě nebudu. Tentokrát už k pohlavnímu styku dojde stoprocentně.

Po tom incidentu, který se stal před dvěma dny, si mě otec absolutně nevšímal. Byla jsem celé dny zalezlá v pokoji a vycházela z něho jen tehdy, když jsem měla jistotu, že zrovna není nahoře. Nebrala jsem to však jako pozitivní věc - ba naopak. Nebyla jsem tak naivní, abych si myslela, že mě Bruce jen tak nechá na pokoji. Věděla jsem, že na mě chystá něco šíleného.

A to něco mělo každou chvíli zaklepat na dveře pokoje.

Měla jsem co dělat, abych nezačala vzlykat. Kolena jsem měla skrčená pod bradou a zlehka se houpala zepředu dozadu s pohledem upřeným před sebe. Náhle se však dveře otevřely.

„Ťuky ťuk," zašeptal vcházející muž a zavřel za sebou. Ihned jsem vyskočila na nohy a osobu před sebou si prohlédla.

Stál přede mnou muž, typla bych, že o něco menšího vzrůstu než byl Hero, zato ale mohutnější. Černé vlasy měl stažené do malého drdolu, boky oholené dohola. Na sobě měl černé rifle a bílé tričko, které mu obepínaly svaly, a pod kterým jsem zahlédla spoustu tetování. 

Sundal si boty s pohledem upřeným na mě a potom s úšklebkem sklonil hlavu na bok.

„Přišel jsem si pohrát. Sundej ten župan," na nic nečekal a vyšel proti mně. Z toho prudkého pohybu jsem klopýtla dozadu a dala ruce před sebe.

„Moment, já.."

„Řekl jsem, ať si sundáš ten župan, zlatíčko," poslední slovo řekl se zvýšeným hlasem. Poté se po mně natáhl, župan sám strhl na zem a zadíval se na moje prsa v černé krajkové podprsence. Instinkt mi velel okamžitě rukama zakrýt své poprsí, jenže než jsem stihla mrknout, nalepil se celým svým tělem na mé, ruce mi stiskl k sobě za zády a pusou se přilepil na můj krk, načež jsem leknutím vyjekla.

„Nech mě prosím, já jsem ještě panna," řekla jsem vyděšená a začala sebou trhat - bez výsledku.

„S tím jsem byl obeznámen tvým šéfem," zamumlal mezi polibky a svými ústy zaútočil na mé. Byla z nich cítit chuť cigaret a tvrdého alkoholu, což mi způsobovalo ještě větší nechuť - pokud to ještě vůbec šlo.

Takže tohle BYLO plánované.

Netrvalo dlouho, a už si stahoval triko přes hlavu a následně jej odhodil za sebe na zem. Popadl mě za zadek, zvedl do vzduchu a silou mě hodil na postel, tudíž jsem zakňučela náhlou ostrou bolestí v zádech. 

Ihned jsem ruce natáhla před sebe a snažila se jeho mohutné tělo odstrčit, ale vzhledem k tomu, že celé měsíce pořádně nejím a jsem vyhublá, neměla jsem žádnou šanci.

Jeho ruce mi putovaly za záda, kde jsem ucítila uvolnění podprsenky a už jen sledovala, jak dopadá vedle mé nohy na postel. Samou hrůzou, že mě vidí cizí muž, jsem vytřeštila oči a rukama se snažila zakrýt vše, co se dalo.

„Přestaň se už schovávat, je to kurva zbytečný," vyštěkl na mě, teď už očividně podrážděný, a znovu mi znemožnil pohyb rukou svou jednou dlaní. Tou druhou mi začal agresivně mačkat ňadra. Celým tělem mi projel mráz a slzy se nedaly dál držet.

„Pusť mě prosím, já nechci," vzlykla jsem ve snaze probudit v něm kouska citu.

„To ale nikoho nezajímá, děvenko. Teď musíš čelit realitě - budeš tvrdě opíchaná random týpkem, a můžeš křičet jak moc jen chceš, stejně ti nikdo nepomůže," zavrčel mi do ucha a pak se ústy přisál na jednu z mých bradavek.

„Ne, prosím!" zakřičela jsem a pevně zavřela oči, když do ní agresivně kousl zuby.

„Děvko!" zařval a vrazil mi dlaní do obličeje tak silně, že se mi hlava stočila na bok a vytryskly další slzy. „Seru na tebe," dodal a začal si sundávat rifle.

Nemohla jsem se hýbat. Chtěla jsem utéct, ale nešlo to. Oči jsem držela křečovitě zavřené a doufala, že se zázrakem probudím.

A nebo zemřu.

Prosím, ať hned teď zemřu.

Slyšela jsem, jak ten chlap trhá obal od kondomu. Otevřela jsem oči a podívala se mu do šedých očí. Neviděla jsem v nich nic. Žádnou emoci. Byly prázdné. Na tváři se mu objevil úšklebek, ale s očima se nic nezměnilo. Zůstaly mrtvolné.

Když se ke mně sklonil a začal mi stahovat kalhotky, začala jsem zběsile kopat nohama a křičet ze všech sil. Podařilo se mi ho silně kopnout do břicha, což ho naštvalo ještě víc a začal mu rudnout obličej vzteky.

„Tak tos kurva neměla," zasyčel a tentokrát mi vrazil do stejného místa pěstí. Hlava se mi opět stočila na bok a já cítila, jak mi ze rtu teče krev.

Uběhlo sotva pár vteřin a já cítila, jak mi do pochvy prudce zajel jeho penis. Byla to tak silná bolest, že jsem začala pištět a dávit se vlastními zoufalými vzlyky.

Zůstal nehybně uvnitř, akorát si na mě lehl celou svojí vahou a hlavu sklonil k mému uchu.

„Já tě teďka opíchám tak tvrdě, že se týden nevychčiješ," zašeptal s úsměvem na tváři, vysunul ho ze mě a agresivně mě otočil na břicho.

Jednou rukou mi silně zmáčkl zadek, druhou mě chytl za vlasy, zasunul ho zpátky do mě a začal tvrdě a rychle přirážet.

Bylo to nekonečné. Ječela jsem z plných plic, dlaněmi svírala prostěradlo postele, nic však nedokázalo utlumit tu nehoráznou bolest, kterou mi ten neznámý muž způsoboval. Nebyla jsem ani schopná se snažit vyprostit a utéct, byla jsem tou bolestí naprosto pohlcena. Vteřiny ubíhaly jako hodiny a s každou další se bolest stupňovala. 

„To je paráda, co?" zafuněl a pleskl mi po zadku. „Kurva, to je prdel. Už budu kotě," dodal po dalších pěti minutách a začal přirážet snad ještě silněji.

Takhle hlasitě jsem snad ještě nikdy bolestí nevřískala. Bylo to jako kdyby mi někdo do podbříšku bodal nožem.

Tempo však náhle zpomalilo, cítila jsem, jak sebou muž cuká a dopadá na mě celou váhou. Konečně ze mě slezl a penis vytáhl. Moje tělo vypovědělo službu, zůstala jsem nehnutě ležet se zavřenými oči, bez energie.

„Doprdele, tohle mi bodlo," vydechl a já slyšela, jak se obléká. „Budeš potřebovat nový prostěradlo, asi jsem tě trochu nařízl," řekl s pobavením v hlase.

„Doufám, že sis to užila stejně, jako já, kotě," znovu mě plácl po zadku a následně odešel.

Stále jsem se ani nepohnula, jen jsem tiše vzlykala a snažila se zvyknout si na tu silnou bolest, která mě neopustí celé dny.

Když jsem konečně asi po dvaceti minutách zklidnila své vzlyky, opatrně jsem si začala sedat, ale ta ostrá bolest mezi nohama byla k nevydržení a poslala mě zpátky do lehu. Pomalu jsem se otočila na záda, zvedla se na loktech a posouvala se až k čelu postele, kde jsem se zády opřela o polštář.

„To snad není pravda," vzdychla jsem hrůzou, když jsem spatřila louži krve na bílém prostěradle. Neměla jsem nejmenší tušení, jestli to je po prvním pohlavním styku běžné, nebo zda mi ten muž doopravdy ublížil. Nevěděla jsem nic.

Přikryla jsem se peřinou a ani na vteřinu nebyla schopná zavřít oči.

Tohle teď budu zažívat každý den.

//

Je mi jasné, že většina z vás čekala, že ji někdo (nejlépe Hero) zase zachrání, ale nechci z toho dělat až takovou klišé nerealistickou fanfikci.

Pro pokračování prosím hlasujte a vyjádřete svůj názor v komentářích, každý feedback je pro mě poklad!