SPOUTANÁ

21

Amelia Davis

Probudilo mě tlumené kňučení Dobbyho za dveřmi. Neochotně jsem se začala protahovat a rozespalá vylezla z postele. Cítila jsem jemný tlak v hlavě z včerejšího pití alkoholu. Když se mi vybavilo, co všechno jsem vlastně prováděla, bylo mi ze sebe trapně. Mohla jsem jen doufat, že to Hero vzal s humorem.

Se zívnutím jsem otevřela dveře a přivítala se s Dobbym. Šťastně vrtěl ocasem a nechal se drbat za ušima. 

Když jsem vešla do obýváku a rozhlédla se po místnosti, nikde jsem Hera neviděla.

„Hero?" zavolala jsem do prázdna. Bez odpovědi. Dívala jsem se, jestli někde nezanechal vzkaz, ale nic jsem nenašla. Bylo to neobvyklé, většinou jsem totiž vstávala dřív než on a když někam šel, vždycky mi dával vědět.

A tak začal můj dlouhý den. Šla jsem si dát sprchu, umyla si vlasy, uklízela, vařila a doufala, že se brzy vrátí, abych nemusela mít zbytečné obavy. On ale pořád nikde.

Hero Atkins

„Notak ty zmrde, dej si jednoho," valil do mě Alex a podával mi panáka.

„Poslední dobou je s tebou strašná nuda. Jak už je to dlouho, cos s náma byl naposled kalit?" přidal se Steven a opřel se loktama o bar.

„Steven má pravdu vole, ani nás už nevezmeš k sobě domů," dodal Alex a já otráveně vydechl.

„Mám teď prostě moc práce a přestalo mě bavit chlastat. A vůbec, co je vám do toho, vám stačí vzít si nějakou pilulku a ani nevnímáte, že tam s váma nejsem," bránil jsem se. O Amelii jsem se před nima nikdy nezmínil a ani jsem to neměl v plánu, akorát by po ní lezli a to jsem neměl zapotřebí. 

„Tys nám nějak zněžněl ne? Nestává se z tebe urážlivej buzík?" strkal do mě Alex prstem, načež jsem se nasral a odstrčil ho prudce dlaní od sebe aniž bych se na něho podíval.

„Drž už kurva hubu," vypěnil jsem a napil se čtvrtýho piva. Měl jsem toho v sobě celkem dost na to, že bylo asi deset hodin ráno. Alex mi ale volal s tím, že jsou na cestě ke mně do bytu a já je musel rychle dostat zase pryč, než se probudila Amelia. A tak tu s nima trčím už aspoň dvě zasraný hodiny.

 Alex zvedl ruce na znamení, že se vzdává, a vyexoval už asi šestýho panáka vodky.

„Tak to tolik nehroťte borci," snažil se uklidnit situaci Steven a poplácal nás oba po rameni.

„Seru na vás," odfrkl jsem, hodil peníze za piva na bar a celej nasranej vyšel z baru. Neměl jsem náladu na ty jejich věčný debilní kecy. Pokaždé jsem se akorát zbytečně nasral.

Domů jsem šel pěšky, nechtěl jsem jezdit autem takovej kousek. Když jsem za sebou zavíral vchodové dveře, Amelia už stála v pozoru.

„Kde jsi byl tak dlouho?" zeptala se zmateně. Prošel jsem kolem ní bez odpovědi do kuchyně.

„Tys pil? Cítím pivo," nedala se.

„Do toho ti kurva nic není, nejseš moje máma," odsekl jsem. Natočil jsem si plnou sklenici vody a dlouze se napil.

„Dobře, promiň," zašeptala smutně a se sklopenou hlavou si sedla zpátky do křesla.

Náhle jsem pocítil vinu. Nezasloužila si ode mě takové chování, nic špatného neprovedla. Měl jsem akorát špatnou náladu a dělal si z ní snadný terč. Rezignovaně jsem vydechl a podíval se na ni.