SPOUTANÁ

16

Amelia Davis

Vzbudila jsem se následkem ostrého světla proudícího skrze mezeru mezi závěsy na můj obličej. Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, kde to jsem a že včerejší události se skutečně odehrály.

Pár minut jsem se ještě válela v posteli, jelikož mi v ní bylo opravdu dobře, a poté se odhodlala vstát. Potřebovala jsem sprchu.

Jelikož jsem neměla čisté spodní prádlo, otevřela jsem Herovu skříň, vytáhla z ní černé boxerky a doufala, že mu to nebude vadit.

V tichosti jsem našlapovala po špičkách a vykoukla ze dveří, abych zjistila, jestli už je Hero vzhůru - nebyl. Ležel v trenkách a v černém tričku na zádech na pohovce s dekou odkopanou až u nohou, na kterých ležel Dobby. Jeho výraz byl lehce zamračený, nejspíš se mu právě něco zdálo. Jednu ruku měl za hlavou, druhou položenou na břiše. Chvíli jsem svého zachránce pozorovala, a poté co nejtišeji vešla do dveří naproti a zavřela je za sebou.

Po vykonání potřeby na toaletě jsem ze sebe svlékla všechno oblečení a položila ho na zavřené prkýnko od záchodu. Nahá jsem vešla do sprchy a dávala si na čas s nastavováním správné teploty vody. Když už se mi zdála horká, stoupla jsem si přímo pod ni a nechala tu nekonečnou smršť kapek dopadat na mé peřinou vyhřáté tělo. Na poličce přede mnou jsem si vzala šampon a vmasírovala si ho do svých mokrých hnědých vlasů. Poté jsem šampon z vlasů smyla a pokračovala v umývání celého těla sprchovým gelem. 

Když už jsem se cítila čistá, vodu jsem vypla a začala hledat ručník. K mojí smůle jsem viděla na věšáku pouze jeden, takže jsem mohla jen doufat, že ani tohle Herovi vadit nebude. Neměla jsem s sebou zkrátka nic svého.

Své tělo jsem usušila a následně si udělala turban na hlavě. Na sebe jsem si oblékla boxerky a černou mikinu s tepláky ze včera. Díky svému odrazu v zrcadle jsem zjistila, že kruhy pod mými oči už nejsou tak viditelné, dokonce i tvář už nebyla tolik oteklá, pouze fialová důsledkem modřiny. Turban jsem si opět sundala a ručník pověsila na své místo.

Pomalu jsem vycházela ze dveří koupelny a octla se opět v malé chodbě vedoucí do obývacího pokoje s kuchyní. Herova poloha se ani trochu nezměnila, akorát jeho zamračený výraz povolil a teď už jen zlehka oddechoval. 

Nevěděla jsem, co dělat, a tak jsem se rozhodla, že udělám něco na snídani. Otevřela jsem ledničku a zjistila, že v ní má asi dvakrát tolik potravin, než bylo u Bruce.

Smažila jsem už asi čtvrtou palačinku, když se mi ji nepodařilo správně otočit a ve snaze ji zachránit jsem se zápěstím spálila o pánvičku a prudce sykla bolestí.

„Sakra," zašeptala jsem nahlas a snažila se ze všech sil zůstat potichu. 

„Co to tady kurva děláš?" zaslechla jsem hluboký chraplavý hlas za sebou. Otočila jsem se na něho s omluvným pohledem. Jeho vlasy byly rozcuchané a oči měl stále přivřené, neboť si ještě nepřivykly světlu v místnosti.

„Dělám snídani a podařilo se mi spálit," řekla jsem tiše a pohled sklopila do země. Bála jsem se, že na mě bude naštvaný za to, že jsem ho vzbudila.

„Ty vole ty seš fakt nemožná. Ukaž," zavrčel podrážděně a přistoupil ke mně. Zvedla jsem poraněnou ruku a on si ji vzal do své. Rukáv mikiny mi vysunul výš k lokti, což mi způsobilo nečekanou husí kůži. Zápěstí zvedl blíž ke svým očím a chvíli ho nezaujatě zkoumal.

„Zchlaď si to pod proudem studené vody," řekl a táhl mě k umyvadlu. Když se spálenina setkala se studenou vodou, znovu jsem sykla bolestí a silně zavřela oči.

„To stačí. Vydrž tady," vypl vodu a vydal se do koupelny. Po chvilce už byl zpátky s náplastí.

„Puchýř by se ti udělat neměl, ale chraň to před špínou a moc si na to nesahej," diktoval znuděně, když mi nalepil náplast na popálené místo, a pak mou ruku pustil.

„Děkuju Hero," řekla jsem a chtěla se na něho podívat, ale už byl ke mně otočený zády a bez dalších slov si vzal z talíře jednu hotovou palačinku, sroloval ji a celou si ji strčil do pusy.

„Půjdu vyvenčit Dobbyho a podívat se ti po nějakých hadrech. Budeš se muset spokojit s tím, co ti vyberu já, a jestli ne, tak si choď klidně nahá, mám to fakt že u prdele," oznámil a začal si oblékat černé rifle.

„Dobře," přikývla jsem a prstem si přejela po náplasti.

„Řekl jsem ti, že si na to kurva nemáš sahat," zvýšil na mě hlas a svraštil obočí. Než jsem stihla vůbec nějak zareagovat, tak už se za ním zabouchly dveře a já byla zase sama. 

Chvíli jsem přemýšlela nad tím, odkud asi pramení ta jeho podrážděnost, jelikož byl protivný téměř celou dobu, co se známe. Zdálo se, že jeho cholerická povaha a sprostá slova jsou na denním pořádku.

No pořád to bylo nic oproti mému otci.

Mezitím, co byl Hero pryč, jsem se stihla nasnídat, uklidit kuchyň a válet se na pohovce. Poté mi ale pohled spadl na mohutný černý boxovací pytel a já k němu ze zvědavosti přistoupila a rukou pohladila jeho potah. Přemýšlela jsem nad tím, kolik úderů už asi musel dostat. Vypadal ale velmi zachovale, takže buďto ho Hero moc nevyužíval nebo byl nový.

Sevřela jsem svoji zdravou ruku v pěst a sama si zkusila do pytle bouchnout. Stačil mi jeden úder a už mě zabolely klouby. Neměla jsem tušení, jak se to má správně dělat, ale jelikož jsem neměla co na práci a celkem mě to bavilo, tak jsem si do pytle ještě párkrát bouchla.

„Chceš si oddělat i druhý zápěstí? Děláš to blbě," vyskočila jsem leknutím, protože jsem ho vůbec neslyšela přicházet. V ruce držel dvě tašky plné oblečení a zrovna si sundával sluneční brýle.

„Cože? Ne, jen jsem to chtěla zkusit," pokrčila jsem rameny a odstoupila od pytle.

„To je sice strašně hezký, ale když nevíš jak na to, akorát ublížíš sobě namísto protivníkovi. Co jsem tak zpozoroval, tak ani neumíš dát ruku v pěst," řekl a hodil tašky na pohovku. 

„Naučíš mě to?" zeptala jsem se, a až pak si uvědomila, co jsem to vlastně řekla.

„Co?" podíval se na mě se zmateným pohledem.

„Noo.. Jak dát správně někomu ránu. Mohlo by se mi to někdy hodit," odvětila jsem.

Dávalo to smysl. Je totiž docela dost možné, že se někdy opět setkám tváří v tvář s otcem, a pokud se budu muset bránit, měla bych se naučit, jak na to.

„S takovýma vyhublýma ručičkama nikomu neublížíš," řekl a ukázal na moje ruce.

„Tak aspoň jak se proti ráně bránit. Nebo jak se dostat ze sevření," snažila jsem se ho přemluvit.

„Máš popálenou ruku Amelio, nebudeš zkurveně riskovat, že dostaneš infekci. Nemám kurva chuť dívat se na hnisající zápěstí," odbyl mě a rozešel se ke koupelně.

„A až se mi zahojí?" zkusila jsem naposledy. On už vešel do koupelny a já jen zaslechla otrávené zafunění.

„Fajn kurva," zavrčel a zabouchl za sebou dveře.

Už teď mi bylo jasné, že to bude bolet. Sedla jsem si na gauč a začala hladit Dobbyho, který poslušně seděl na zemi a funěl s vyplazeným jazykem.

„Proč je ten ručník kurva že mokrej?" zaslechla jsem jeho pobouřený křik.

A sakra.

//

Opět taková klidnější část, abychom nahlédli na to, jakým způsobem spolu vlastně budou bydlet a jaká atmosféra mezi nimi je. Hlasujte pro další díly a vyjádřete svůj názor v komentářích, velmi mě to motivuje!!