Ležela jsem na krásné, francouzské pláži, užívala si sluníčka, kdyžto v tom jsem ucítila na břiše cosi studeného. Rychle jsem se zvedla a uviděla jsem Dannyho, jak drží v ruce flašku s vodou. Hned mi bylo jasné, co se stalo. Se zlostí v očích jsem se rozeběhla proti němu. On běžel po pláži do moře a já za ním. Začali jsme po sobě cákat vodu, a strašně jsme se smáli. Vyskočila jsem mu na záda, a snažila se ho potopit, ale místo toho jsem potopila sebe. On se mi jenom smál, ale já jsem si hrdě stoupla a začala jsem protestovat. Najednou jsem cítila, že jsem stále víš a víš nad vodou. Podívala jsem se pod sebe a zjistila jsem, že sedím Dannymu na ramenou. On ve vteřině zakřičel: ,,Nadechni se!" Já jsem se lekla, nestihla jsem zareagovat a v mžiku jsem byla pod hladinou, nalokaná vody.
Když už jsem začínala být při smyslech, cítila jsem, jak mě Danny nese v náručí a následně pokládá na ručník. Sedla jsem si, a začala jsem hodně kašlat. V průběhu kašlání jsem ucítila pár ran, které mi přistály na zádech a měly mi usnadnit situaci. ,,Je ti líp?" zeptal se mě Danny. ,,Jo, už je to fajn, jenom mám v krku takovej ten divnej pocit, ale to přejde," usmála jsem se na něj. ,,Tak to jsem rád," řekl a úsměv mi oplatil. Pak jsme si lehli vedle sebe do písku a povídali si. Chvíli na to jsme se ale každý odebrali zpátky na svůj apartmán, chystat se na večeři.
Stála jsem před zrcadlem, oblečená ve světle modrém crop topu s černými džínovými kraťasy, a česala jsem si vlasy. Náhle jsem v zrcadle uviděla postavu. ,,Moc ti to sluší," poznamenal s úsměvem Danny. ,,Děkuju," zakřenila jsem se. ,,Děti, pojďte už, nebo přijdeme pozdě!" Oba jsme uslyšeli hlasy našich rodičů. ,,Jojo, už jdeme," křikla jsem nazpět a naposledy jsem si hřebenem projela pramen mých dlouhých, zvlněných, hnědých vlasů. Doběhli jsme k rodičům a společně jsme se vydali na večeři.
Sedli jsme si ke stolu pro šest a čekali, až si budeme moct obědnat. Po chvíli přišel číšník a podal nám menu. ,,Prosím, jednu pizzu quattro formaggi, jednu pizzu bianca a jednu margheritu," objednala moje máma anglicky večeři. ,,Hned to bude," odpověděl čišník, také anglicky, a odešel. Za pár minut nám donesli postupně všechny tři pizzy, popřáli nám dobrou chuť a my jsme se pustili do jídla. Rodiče měli dohromady quattro formaggi a biancu a já s Dannym jsme měli margheritu, protože mi nechutnají houby. Při tom jsme klábosili o všem možném, co nás napadlo, o novinkách ve světě, či co je nového ve škole. Zábava to vážně byla, ale už mě to s nimi přestalo bavit, tak jsem se zvedla ze židle, prozatím jsem se rozloučila a odešla jsem k moři.
Když mě Danny uviděl, tak se rozešel za mnou. Došli jsme k vodě, kde jsme si sundali boty a procházeli se na přelomu moře a písku. Jelikož byla tma, tak měsíc krásně svítil, a šumění vln nám dodávalo tu správnou atmosféru...
Ahojky, tak po dlouhé době jsem zase zpátky s novou kapčou😏 Tahle kapitola je celá jen sen, kdyby to někdo nepobíral, ale to se u vás asi nestane😁 Původně tohle mělo být až na desátou kapitolu, jenomže Ivina matematika trochu selhává😂❤️ Každopádně na desátou kapču už chystám něco jiného, a proto bych vás chtěla poprosit, abyste do komentářů napsali náhodnou barvu, popřípadě i odstín☺️ A když už jsme u toho, můžete zanechat i ten vote😏 Tak to je vše, mějte se krásně a já se loučím😊❤️❤️
