,,Pověz mi něco," prolomila jsem ticho mým zmateným zašeptáním. Danny jen lehce zabručel. "A co chceš slyšet?" ,,Pověz mi, proč jsi Filipovi ublížil? Co ti udělal?" hlas se mi roztřásl jako struna od kytary. Danny se zhluboka nadechl a chvíli se odmlčel, jako by zvažoval, co mi prozradí a co mi naopak zatají.
,,Dobře Lindo, všechno ti to řeknu. Věc se má takhle. Od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem věděl, že je na tobe něco speciálního. Při příchodu do třídy v můj první den jsem očima přejel moje nový spolužáky. Jediný, kdo mi při představování utkvěl v paměti, jsi byla ty. Tvoje koktání mě pobavilo a když jsi potom zrudla, měl jsem důvod se usmát. Při zjištění, že budu sedět přes uličku právě vedle tebe, jsem pocítil pocit klidu navzdory novému prostředí. Pamatuju si ten den, kdy jsi přede mnou vrazila do sloupu u přechodu před školou. Když jsem ti pomohl vstát a poprvé měl možnost podívat se ti do očí, bylo to jako bych v nich viděl celý svůj svět. Po dalších hodinách ve škole strávených v tvé přítomnosti jsem byl přesvědčenej, že ti chci napsat. Bál jsem se, ale říkal jsem si, že za pokus to stojí. Když jsem viděl, že jsi mi odepsala, koutky úst mi cukaly směrem vzhůru. Setkání s tebou bylo pak jako splněný sen. Líbilo se mi, když ses usmívala a ještě víc jsem měl rád, když byl ten úsměv směřován mně. Měl jsem obavy z toho říct ti, jak to vlastně cítím, ale stejně jsem to udělal, protože už jsem to před tebou nechtěl dál skrývat. Ani nevíš, jak jsem žárlil na tvýho malýho kamaráda, když ses s ním bavila každou minutu a mně ses nevěnovala. Přiznám se, chtěl jsem být na jeho místě. Když jste se však potom pohádali, bylo mi to líto, ale zároveň mě opustil tichý pocit žárlivosti. Začal jsem se pak s tebou víc bavit, protože jsem nechtěl, aby ses cítila sama. Nikdy bych netušil, že by z toho mohlo vyplynout něco víc, ale když jsme spolu začali chodit, cítil jsem se úplný. Jako by moje duše konečně našla ten chybějící puzzlík, co jí celý život scházel. Vím, že jsem byl často náročnej, ale to všechno, co jsi pro mě udělala... Zamiloval jsem se. Hrozně moc. Najednou čas strávený s tebou ubíhal rychleji, neměl jsem důvod být smutnej, konečně jsem našel pravého kamaráda a dokonce i něco víc. Miloval jsem tvoje oči, tvůj smích, vůni tvých vlasů, dotek tvých rukou. Miloval jsem tě celou. Pak se do toho ale znovu začal plést Filip a mně to nehorázně vadilo. Nedokázal jsem potlačit svůj vztek, když se tě doprošoval a snažil se k tobě dostat. Nechtěl jsem tě ztratit, když jsem si tě pracně dobyl. Jenomže on se nevzdával a ty bys ho neodmítla, tak jsem vzal situaci do svých rukou. Asi to nebyl nejlepší způsob, jak řešit problém, ale chránil jsem tě. Dělal jsem to pro tebe. Všechno jsem vždy dělal pro tebe od doby, co jsme si blízcí. Lindo, znamenáš pro mě mnohem víc, než si myslíš. Nikdy bych ti neublížil a ty to víš. Teď však jen chci, abys věděla, že jsi moje slunce, co mi rozzáří každičký den. Můj měsíc, co mi svítí na cestu, když po tmě nevím, kudy kam. Moje hvězda, co mi ukazuje směr, abych se v tomto světě neztratil. Jsi moje princezna, krásná a roztomilá. Jsi moje zlato, protože lidi jako ty jsou vzácní. Lindo, jsi můj celý svět a jen ty vlastníš moje srdce. Nemůžu tě ztratit... Lindo, neopouštěj mě, miluju tě."
S těmito slovy mě rázně, ale něžně políbil. Byl to můj nejvřelejší a nejsmutnější polibek zároveň.
I would like to dedicate this chapter to the prettiest girl I know. She's sweet, kind, caring and smart. I've spent a lot of time with her in the past six years and I must say that she's wonderful. I wish her an amazing birthday (hopefully) spent with lots of cats (at least virtually) and positivity. I hope she enjoys this day (and any other day, after all). Here's a cactus for you 🌵. Love you B <3
-i. x
