Začala jsem se zmateně koukat všude okolo mě. Filip se na mě nechápavě díval a snažil se najít to, co mě rozrušilo. Tak jsme tam oba seděli vedle sebe, otáčejíc hlavu na všechny strany. V tom jsem zastavila pohled na člověku. Byla to ta postava. Oprava. Byl to on. Vysoký černovlasý kluk, s kapucí na hlavě. Postřehla jsem, že Filip už ho taky zaměřil, takže jsme na něj koukali jak kdybychom nikdy neviděli člověka. On se mezitím přiblížil natolik, abychom mu viděli do obličeje. Pak přišel přímo k nám, a jeho strašidelný výraz se změnil na přátelský úsměv.
,,Ahoj," začal. ,,Jé, ahoj," zazubila jsem se na něho, jakoby nic, ,,co ty tady?" ,,Zrovna jsem se procházel, když v tom jsem tě uviděl, a chtěl jsem se ti omluvit za to ráno. Nebylo to ode mě vůbec slušný, ale v danou chvíli jsem si to neuvědomil, soustředil jsem se totiž na... No to je jedno," chrlil ze sebe slova strašně rychle, že jsem nepobrala tak polovinu každé věty, co řekl. Já jsem na to jen ironicky přikyvovala, ale myšlenkami jsem byla někdé úplně jinde. Přemýšlela jsem, co že se tak najednou změnil, že se snaží být milý, slušný... Pořád mi to něják nesedělo. V poslední době jsou v mém životě samé přetvářky, už nevím jak dál, asi mi za chvíli vybuchne hlava.
,,Už ticho!" zařvala jsem přes celý park, až se na mě lidé otáčeli. ,,Promiňte, začala mě z toho všeho bolet hlava," řekla jsem omluvným hlasem, tentokrát o mnohem víc potichu než předtím. ,,To je v pohodě, máš toho teď moc," litoval Filip. ,,Já vím, děkuju," usmála jsem se na něj. ,,Jo, moje chyba. Zase... Promiň, seznamování a tak mi moc nejde, jsem takovej antisociál," obhajoval se David. ,,Jo, jasný," teď jsem se podívala pro změnu jeho směrem. On se pousmál, a sedl si vedle mě na lavičku. Super, takže teď jsem sevřená mezi dvěma kluky. Dvě myšlenky.
Chvíli jsme tam seděli a koukali po sobě, ale v tom jsem zahlédla pohyb. Viděla jsem, jak David natahuje ruku, a vzápětí jsem ucítila jeho dlaň na mém koleni. Hodila jsem po něm nechápavý pohled, ale nezaregistrovala jsem při tom Filipův výraz. Ten se ale později ukázal i v praxi. Filda se postavil, naštvaným pohledem koukl nejdřív na mě - a při tom se jeho emoce změnily na lítostivé - a pak na Davida, na kterého padl zase ten zlomyslný obličej. A pak to začalo.
Filip se koukal Davidovi přímo do očí a snažil se mu pohledem naznačit, že si má stoupnout. Ten to po nějáké té době - až mu to došlo - udělal, a stáli naproti sobě tváří v tvář. Já jenom seděla vedle nich a koukala, co se bude dít dál. Netrvalo dlouho, a Davidovi na tváři přistála první facka, doprovázená narážkou na něj. On se však rychle vzpamatoval, a ránu Fildovi oplatil, a to větší silou, z mého pohledu to vypadalo, jakoby hráli fackovanou, a málem se mi nepodařilo zadržet smích v těle. Ten mě však přešel, když se Filipova ruka opět napřáhla. ,,Nikdo nebude dolízat za mojí nejlepší kamarádkou!"
Tak co? Překvapení! Jsem zase zpět🙃😂 Doufám, že jsem vám moc nechyběla😟 I když, to já nikdy😂 Co na to říkáte? Jsem sama zvědavá, co se z toho ještě vyvine🙄 Každopádně tohle je půlnoční kapča věnovaná jen a pouze Bajdě, tak možná zas za týden nová😂😏 Luuv, jehňátka moje😏😂❤️❤️
