Celou cestu domů jsem přemýšlela nad tím, co se ráno stalo. Nejdřív srážka s nějákým trhlým klukem, pak ten telefonát... Nechápu, co s těmi lidmi v dnešní době je. Pořád mají nějáké problémy, či jsou nevyzpytatelní... Občas mě to hodně štve. Samozřejmě i já bývám hodně náladová, ale aspoň nevyzvídám informace od prvního člověka, s kterým se srazím na ulici. To je sprostota. Dotěrnost. Nevím co ještě, ale určitě by se toho našlo ještě hodně. ,,a taky se nevidíme naposledy."
Došla jsem domů, hodila batoh za dveře pokoje a spokojeně otevřela notebook. Chvíli jsem projížděla instagram - tedy, u mě je chvíle trošku hodně dlouhá doba - a pak jsem zapla facebook. Hmm, jedno nové oznámení, tak co je to tentokrát? Rozklikla jsem ikonu s oznámením a první, co na mě vyskočilo, byla zpráva. ,,Máte jednu novou žádost o přátelství od uživatele David Hlaváček," četla jsem nahlas. David. To jméno mi bylo povědomé, ale už nevím odkud, budu si muset vzpomenout. A tak jsem přemýšlela a přemýšlela, až najednou -
,,No jasně, už to mám!" vykřikla jsem. ,,Co máš?" zeptal se táta, když vešel do pokoje s talířem jídla. ,,Aale nic," řekla jsem šokovaně, protože mě svým příchodem vyděsil. ,,Fajn, jen ti nesu oběd, dneska jsi nic neměla," odpověděl se smíchem. ,,Děkujuu," usmála jsem se na něho a on následně odešel. Pak jsem si ale vzpomněla zase na to, co jsem řešila před chvílí. To ráno. Ta srážka před školou a telefonát po vyučování. David. Danny mluvil o nějákém Davidovi. A jelikož ten kluk, s kterým jsem se srazila, byl dotěrný, tak by to do sebe mohlo zapadnout. Ale pořád nechápu, v jaké souvislosti.
Zavibrovala mi zpráva. Nová zpráva na messengeru od Filipa. Trochu se mi ulevilo, že to není nějáký cizí kluk, kterému jsem mimochodem žádost odmítla, ale že je to můj starý dobrý kamarád Filda. No, věkově starý není, kdybyste to nepochopili. Odepsala jsem mu a navrhla, že bychom mohli jít ven, že bych mu vynahradila minulý fail. On souhlasil, tak jsme se domluvili na čtvrtou odpoledne do parku. Pak jsme si psali dál, dokud se neblížil čas srazu.
Převlékla jsem se, vzala si klíče a vydala se do parku. Ano, do toho parku, kde jsem nedávno ztratila mobil. Jaká to smutná událost. Každopádně dnešek má být pozitivní, takže si ho nechci zkazit. Vlastně, to už jsem udělala hned ráno, ale co, už to nezměním. Filip na mě už čekal na lavičce a když si mě všiml, zamával mi a ukázal na volné místo vedle něj. Já jsem na něho taky zamávala, a udělala jsem, jak mi pokynul. Znovu jsme se pozdravili, tentokrát slovně, a začali jsme se bavit o všelijakých blbostech.
Když jsme zrovna nic neříkali, tak jsem se rozhodla prolomit ticho. Začala jsem mu povídat o všem, co se mi dneska stalo. O srážce s údajným Davidem, o divném telefonátu, i o té žádosti na facebooku. On všechno pozorně poslouchal a odpovídal. ,,To je teda divný, to abych si toho Davida podal, nikdo nebude dolízat za mojí nejlepší kamarádkou," řekl s odvahou v hlase. Nejdřív jsem se tomu chtěla zasmát, ale když jsem viděla v dálce postavu, která se k nám přibližovala, a to docela rychle, hned jsem změnila názor.
Tak jo, zase jsem zpátky s kapčou😌 Jaksi myslíte, že se to vyvine dál? Já se v tom popravdě už začínám ztrácet😂🙃 Každopádně nejsme ještě ani v polovině příběhu, takže si myslím, že se máte na co těšit, tak zatím byye😏😂❤️❤️
