Jestli mi to vadilo? Ne. Naposledy, co jsem utekla z obchoďáku kvůli té stejné věci, jsem se poučila. Doma jsem se totiž předtím zamyslela, jak se asi cítil. Že mu to muselo ublížit. Proč? Jak byste se asi cítili vy, kdybyste někomu řekli, jak se cítíte a on vám pak udělal totéž co já Dannymu? Přesně proto jsem mu dneska neucukla a nechala ho mluvit.
,,...jako první věc se ti musím omluvit. Neměl jsem to předtím tak urychlit. Měla jsi pravdu a já se poučil. Proto tě prosím, odpustíš mi?" vydal ze sebe. Tohle jsem opravdu nečekala, ale i přes to jsem bez myšlení odpověděla. Podívala jsem se do těch jeho nádherných modrých očí a řekla: ,,Ale já už ti dávno odpustila, a navíc jsem to já, která by se měla omlouvat. Ty jsi neudělal nic špatně, to já utekla. Takže se zeptám naopak. Odpustíš ty mně? Mám tě ráda a nechci o tebe přijít, jako teď o Filipa. Moc prosím!"
Koukal na mě a postupně se mu rýsoval úsměv na tváři: ,,Linduško, já se na tebe nikdy nezlobil. Měl jsem tě rád a vždycky mít budu, rozjasňuješ mi den jako nikdo jiný a moc pro mě znamenáš.." Koukal se na mě tak roztomile, že se nešlo neusmát.
Znenadání se ve mně něco zlomilo a já ho objala. Bylo to dlouhé objetí, které jsme si oba užívali. S pažemi obmotanými kolem jeho krku jsem nasávala vůni jeho mikiny a šamponu. Ano, voněl po levandulích. Po chvíli jsme se od sebe odtáhli a dál zasněně koukali na mraky, které poklidně pluli po jasné obloze.
,,Pověz, čeho bys chtěl v životě dosáhnout?" zeptala jsem se nyní už sedícího Dannyho s vážností v očích. Ten chvíli přemýšlel a pak pověděl: ,,No tak ze všeho nejvíc bych se asi chtěl zaměřit na svou kariéru. Buď bych si založil firmu nebo se oddám práci jako... policista." U slova policista se trochu zarazil a ušklíbl se. Já to však ignorovala. ,,No a až bych měl nějáký základ, teprve potom bych hledal někoho, kdo by stál za svatbu." Souhlasně jsem přikývla a usmívala se, než mi došlo, co vlastně udělal. Mrkl na mě. V mé hlavě najednou začala obrovská válka myšlenek.
Co to mělo být? Znamená to třeba, že by mě měl opravdu rád? Blbost, jsem pro něj jen kamarádka. Nikoho nehledá. Ale co když? Ne, říkal přece až po kariéře. Třeba udělá výjimku? Když on je tak skvělý.
,,Země volá Lindu, haló," slyšela jsem hlas. Přede mnou seděl blonďák, který mi zběsile mával rukama před obličejem. ,,Promiň, na chvilku jsem vypla. Ehm.. přemýšlela jsem," vydala jsem ze sebe, zahleděná do jeho očí modrých jako jarní nebe. ,,A o čem jsi přemýšlela?" kouknul na mě zasněně Danny. ,,No, vlastně..."
Nestihla jsem ani doříct větu, když vtom se stalo něco, co nejspíš ani jeden z nás nečekal. Položil mi ruku na tvář a čekal. Beze slov jsme se na sebe dívali několik vteřin, které působily jako hodiny. A pak se to stalo. Pomalu a něžně jsme se políbili.
Stalo se to, co by nikdo na světě nečekal. NOVÁ KAPITOLA. Dnes přesně po šesti měsících od vydání té narozeninové (27.6. 2019) vychází nová (27.12. 2019). Ehm, jen abych se zmínila, ten polibek už prostě musel přijít :D Navíc čím víc bych děj protahovala, tím víc by byl konec příběhu vzdálený (pokud se nějákého vůbec někdy dočkáme). Takže jo, přeji vám (předběžně) šťastný Nový rok, dík za přečtení a další kapitolu vidím tak na letní prázdniny😂 Čau ahoj❤️
