Lovec [Percy Jackson FF]

12.Strašný den se zvláštním koncem✓

Percy:
„Brý ráno," řekl jsem směrem k Wolfymu, který se mi choulil pod hlavou místo polštáře.

„Hmm," zamručel.

Vylezl jsem z postele. „No tak, vstáváme."

„Já nechcííí," zahlaholil a ještě se víc zavrtal do peřiny. „A k tomu je sobota, nejsou žádné lekce a máme volno."

„Ale to neznamená, že musíš celý dny proležet. Co takhle jít na pláž?"

„Bude tam Annabeth?" protáhl.

„Je osm ráno a ty už provokuješ? Ale hele... Co kdybych ti řekl, že tam bude Bella?"

Čarovná slova. Na to zareagoval a okamžitě vyskočil na všechny čtyři. „No, co tu okouníš? Jde se na pláž!"

Akorát jsem se uchechtl a šel se připravit. Vzal jsem si tmavě modré plavky s černou vlčí siluetou na boku. Navrch ještě černou poloprůhlednou košili s krátkým rukávem, a šlapky. Vzal jsem do ruky osušku a surf a čekal na Wolfyho.

„Jak vypadám?" ozvalo se za mnou.

Když jsem se otočil, myslel jsem, že prasknu smíchy. Chlupy mezi ušima měl nagelované dozadu, na očích potápěčské brýle a kolem krku motýlka.

„Je ti jasný, že jdem na pláž, a ne maškarní?" zajíkal jsem se smíchy.

Zděšeně zavyl. „Jako moc vtipný. Prostě jsem zpanikařil, no. Prostě jsem chtěl vypadat dobře."

„Pojď, něco s tím uděláme." Sundal jsem mu motýlka a brýle, rozcuchal slízanou srst a natáhl hrubý hnědý kožený obojek.

Z vděčnosti mi olízl tvář. „Dík."

„V pohodě," odpověděl jsem a setřel jeho sliny. „Tak pojď, ať si stihnem najít dobrý místo."

Na to, že bylo jen půl deváté, tam byl celkem nával. Zrovna jsem si odkládal osušku, když jsem uviděl Annabeth s Grace. Ségra vypadala ve žlutých bikinách, které kontrastovaly s jejím tmavými vlasy, více méně stejně. Ale Anabeth...

V černobílých bikinách vypadala bombasticky. Dokonale zvýrazňovaly její křivky. Nikdy jsem ji neviděl ve dvoudílných plavkách.

„Ehm, ehem... Vnímáš mě vůbec?" ozval se Wolfy, který se zatím stočil na lehátku a slunil se.

„Jdu si zasurfovat," oznámil jsem.

Wolfy jen zamručel a začal pochrupovat. Svlékl jsem si košili a šel k vodě. Cítil jsem, jak se na mě upírají pohledy.

Když jsem byl po pas ve vodě, ohlédl jsem se směrem, kde ležela Annabeth. Uviděl jsem, jak se baví s Lukem. S povzdechem jsem nalehl na surf a začal pádlovat.

Annabeth:
O půl deváté jsme se s Grace stály na pláži. Když jsme si hledaly lehátka, zpozorovala jsem, že se na mě dívá dost lidí.

„Dívej, jak na tebe zírají," ozvala se Grace.

„Moc vtipný."

„Ne ale vážně. Ty plavky ti seknou. Nikdy jsem je na tobě neviděla."

„Dík. Ale mám je už dlouho, jen jsem je mockrát neměla na sobě." To už jsme si lehly na lehátka a začaly se opalovat.

Grace se po chvíli zvedla a šla si zaplavat. Já si vytáhla knihu. Do vody jsem moc nechodila, protože plavání mě nebaví a ani moc nejde.

„Čauky Annabeth," ozval se Luke, který se zas snažil flirtovat.

Je to tu zas. Nemůžu uvěřit, že se mi líbil. Od té doby, co ho bohové oživili, se to nedalo vydržet. Pořád mě balil.

„Co chceš, Luku?"

„Nic. Jen že jsi v těch plavkách fakt sexy."

„Co kdybys vypadl?" Ve snaze ho ignorovat jsem se zahleděla do moře. Uviděla jsem Lovce, jak vchází do vody.

Na zádech měl zvláštní tetování. Byl to trojzubec, který mu sahal od pravého ramene až k pasu, celý černý. Ale něco na tom bylo zajímavého. Vypadalo to, jako by v něm byly ještě jinou černou ornamenty. Au. To muselo při tetování bolet.

„To snad nemyslíš vážně. Neříkej, že se ti ten idiot líbí," poznamenal Luke, když si všiml, kam se dívám.

„Ne, nelíbí se mi. A laskavě odprejskni." A přestala jsem si ho všímat. Je to možné? Že by se mi líbil? Ne to je blbost.

Asi za půl hodiny přiběhla Grace. „Pojď si zahrát volejbal, dva na dva."

„Když já –"

„No ták, bude sranda," skočila mi do řeči.

„No fajn. Proti komu vlastně hrajeme?" zeptala jsem se ještě.

„Uvidíš."

A uviděla jsem. Vedle Nica tam stál ten černovlasý egoista. To je zas den.

*****
Byl večer. Pořád ještě v plavkách jsem se procházela po kamenitém mole.

Celý den byl na houby. Nejenže mě pořád otravoval Luke, taky jsme musely prohrát, protože ten blbec dal na poslední chvíli bod, při hře jsem musela snášet pohledy Afroditiných dcerušek a jejich posměch, že neumím plavat, když jsem odmítla vlézt do vody.

Ani jsem si nevšimla, že jsem došla na konec. Otočila jsem se k odchodu. Vtom mi uklouzla noha a já padala. Najednou jsem ucítila chlad a projela jsem vodou.

Začala jsem máchat rukama, ale moc to nepomáhalo. Pomalu jsem se smířila s tím, že umřu, když –

Dvě silné paže mě chytily za pas a vytáhly nad hladinu. Zalapala jsem po dechu. Pořád jsem cítila paže kolem pasu.

Přitiskla jsem se ke svému zachránci a položila mu hlavu a ruce na hruď. Ucítila jsem jakési teplo v hrudi.

Když jsem popadla dech, podívala jsem se mu do tváře. Stačil jeden pohled do těch zelených očí a okamžitě jsem se mu vyrvala.

Jenže jsem se zase zanořila pod vodu. A on mě zas chytil.

„Nech mě!"

„Nech mě co? Utopit se?" Z jeho hlasu zazníval posměch.

„Můžeš se laskavě přestat aspoň na chvíli chovat jako totální idiot?" zařvala jsem. Ve tmě se to nedalo moc poznat, ale přísahala bych. že se zatvářil ukřivděně.

„Donesu tě na břeh," zamumlal potichu. Jednou rukou mě pořád držel kolem pasu a druhou si pomáhal při plavání.

Když si dokázal stoupnout, vzal mě na ruce a nesl. Zase mě zalilo to divné teplo.

Položil mě na pláži tak, že mi voda omývala prsty na nahou. Rozhlédla jsem se, ale nikde nebyl. Zabořila jsem hlavu mezi kolena. Vážně odešel?

Ucítila jsem, jak mi na ramenou přistála osuška. Když jsem vzhlédla, zamumlal: „Tu osušku si můžeš nechat," a otočil se k odchodu.

„Počkej." Chytla jsem ho za zápěstí. „Dík za záchranu. A taky promiň, že jsem tak vyletěla."

„V pohodě."

Pak jsem sledovala, jak odchází. A z nějakého důvodu mi to bylo strašně líto.

Dnes 1007 slov. Je to spíš taková oddechovka. Doufám že se líbí. Díky za všechny hlasy a taky že to vůbec čtete.

Mě totiž příjdou některé kapitoly a pasáže strašně trapné.😊

Au revoir, lidi 😘
                                       Anabeth_Jackse