Lovec [Percy Jackson FF]

21. Přiznání√

Percy:

"Annie!" vykřikl jsem a přiběhl k ní.

Ležela na zemi v bezvědomí. Pohladil jsem jí po tváři a vstal. Anabeth se pomocí kouzla začala vznášet vedle mě.

Popadl mě vztek. Otočil jsem se k Athéně a namířil na ní trojzubec.

"Jak-jses-mohla-opovážit-!!!! Jak ses jí mohla dotknout i když nesmíš..."zavrčel jsem.

"Vládče Lovče, já.... Byla na mě drzá musela jsem něco dělat. A tomu je to všechno tvoje vina. Tys jí převedl na tvou stranu!"

"I kdyby byla sebevíc drzá, není to tvoje věc a nemáš se do toho co plést. A ani do našich záležitostí."

"Vašich záležitostí? Myslíš tvoji pravou identitu Hurikáne? Nebo ti mám říkat P ..."

Než stihla vyslovit moje pravé jméno, chytl jsem jí za krk a přitiskl ke zdi.

"Neřekneš ani slovo o mojí identitě, jinak skončíš s mým trojzubcem zabodnutým v hrudi. A dobře víš že vlčí stříbro dokáže zabít i bohy..."

Neodpověděla, tak jsem to vzal jako souhlas a pustil jí na zem.

Rozhlédl jsem se po ostatních.

"A to platí pro vás všechny."

Vzal jsem Anabeth do náruče a vytvořil portál. Wolfy a Bella jím hned proběhli. Ještě jsem se jednou ohlédl na Athénu, která se sbírala ze země a prošel portálem za nima.

******
Anabeth:

Otevřela jsem oči. Zase. Jen tentokrát jsem neležela na kamenném podstavci ale v měkké posteli.

Rozhlédla jsem se. Byla jsem v mém pokoji v sídle.

"Ahoj." Bella vyskočila vedle mě.

"Ahoj Belly. Hele proč se vždy takhle vzbudím po tom, co ztratím vědomí?" zasmála jsem se.

"No nevím." taky se zasmála. "Za chvíli tu bude Hurikán se snídaní."

Hned na to, co to dořekla, otevřeli se dveře a vešel Hurikán s tácem jídla.

"Šípková Růženka se vzbudila..."

"Haha, moc vtipný."

"Nesu ti snídani."

"Jo. Bella říkala."

Položil přede mě tác plný jídla. Lívance, párky, vajíčka a další jídla od výmyslu světa.

"To mám jako všechno sníst?" zeptala jsem se, když si sedl na kraj postele.

"No a?"

"To všechno nesním... Dej si taky."

"Já nechci. To je tvoje jídlo."

"Ale dáš si. Jinak nebudu jíst ani já."

"Vyděračko. Ale fajn. Dej mi lívanec se sirupem."

Nandala jsem na lívanec a vzala do ruky lahvičku se sirupem. Otočila jsem jí a vytekl sirup. Modrý. Modrý sirup.

~Flashback~

"Ježis ty lívance v tom sirupu utopíš." nadávala jsem Percymu který seděl vedle mě a lil si na lívance sirup.

Modrý sirup.

"No a? Líp to tak chutná." zamumlal s plnými ústy.

"Čuně."

~End Flashback~

Po tvářích se mi rozběhli slzy.

"Annie, co se děje?" zeptal se Hurikán.

"Nic. Jen jsem si vzpomněla na jednoho starého přítele."

"Řekni mi o něm."

"Jmenoval se Percy Jackson. Byl syn Poseidóna a jeden z největších hrdinů Olympu. A chaluhový mozeček."

"A co se stalo?"

"Zmizel. Prostě se vypařil. Všichni ho hledali ale... Nakonec bohové rozhodli že ho nejspíš něco sežralo." po tváři se mi rozběhli slzy.

"A ty tomu věříš?"

"Ne. Nevím, kde je nebo co se s ním stalo ale věřím, že žije."

"Děláš dobře, Chytrolínko."

Sekla jsem se uprostřed pohybu.

"Jak si mi to řekl?"

"J-já..." oči se mu rozšířili. Ty velké, mořsky zelené oči.

"Percy?"

Tak. A je to venku. Jak myslíte že bude Annie reagovat?

Hlas a koment potěší.

Vaše Anabeth😘