Lovec [Percy Jackson FF]

19. Probuzení√

Anabeth:

Otevřela jsem oči. Nade mnou bylo cosi, co připomínalo hvězdné nebe.

Pokusila jsem se posadit.

"Au." bolest hlavy byla nesnesitelná.

"Klídek, né tak rychle."

Hurikán se objevil vedle mě.

"Kde to sem?"

"V lovecké kryptě. Tady se probouzí všichni nový lovci."

"Jo vlastně. Ta přísaha. Pomůžeš mi vstát?"

"Jo. Jasně. Půjdem do sídla. Provedu tě a nejspíš se chceš převléct co?" pomohl mi na nohy.

"Cože?" podívala jsem se na sebe. Měla jsem pořád táborové tričko a džíny. Ale džíny mi byly krátké.

Rychle jsem přešla ke zdi z lesklého kamene kde se odrážel můj odraz.

Byla jsem to já i zároveň...nebyla. Byla jsem vyšší, barva mích očí byla sytější a vlasy delší, skoro k pasu a zářivější.

"Co se se mnou stalo?"

"Když se člověk stane lovcem, stane se z něj částečný vlk. To byla ta modrá mlha. Dá ti to lepší čich, sluch...vzhled a tak. Jen seš nejdřív nějakou dobu mimo."

"A jak dlouhou dobu jsem byla mimo?"

"Pět dní."

"Pět dní?!" vykřikla jsem.

"Klid stejně se za tu dobu nic moc nestalo."

Povzdechla jsem si a přešla k němu. Tím že jsem vyrostla, byla jsem už jen o půl hlavy nižší, né o hlavu.

"Chceš obejmout?" zeptal se.

"Jo."

Vtáhl mě do náruče a já mu opřela hlavu o rameno. Má fakt pohodlnou náruč.

"Tak co jdem na tu prohlídku?"

*****
"Fajn. Už jsi viděla skoro všechno. Už jen jedna věc..."

"Noták! Hurikáne, nenapínej mě."

"Tvůj pokoj." otevřel dveře.

Byli jsme ve velkém do bílo-modra lazeného pokoje. V zadu u zdi byla velká dvoulůžková postel. Celá jedna zeď byla prosklená. Dál tam byla menší pohovka se stolečkem, televize nebo obrovská knihovna. Dvoje dveře vedli do koupelny a šatníku. A v rohu byl velký pelech kde se vyvalovali Bella s Wolfym.

"Bože! To je úžasné."

"Já vím. " usmál se.

*****
Percy:

"Annie..." začal jsem. Seděli jsme na terase a pozorovali hvězdy.

"Ano?"

"Asi bych tě měl naučit používat tvoje schopnosti co?"

"Jo, to bys měl." zasmála se. "Co jsou moje schopnosti."

"Umíš se měnit na vlka, cestovat pomocí hvězd, máš zlepšené smysly a tím že si moje beta i do jisté míry ovládat sníh a led."

"Od kdy jsem tvoje beta?"

"Jsi první ve smečce. Máš na to právo."

"A nemusí být jen tak náhodou alfa a beta pár?" zeptala se podezřívavě.

"Není to nutné." usmál jsem se.

"Dobře. Tak čím začnem?"

"To chceš začít už teď?" Zeptal jsem se překvapeně.

"Jo."

"Fajn. Tak si vyber."

"Tak třeba..." zamyslela se. "Proměna na vlka." rozhodla se nakonec.

"O.K. ale pojď na zahradu. Bude menší šance že něco rozmlátíme." uchechtl jsem se.

*****
"Fajn. Připravená?" zeptal jsem se na zahradě.

"Jo."

"Dobře. Nejspíš se ti to nepovede hned ale uvidíme. Nejdřív se musíš do toho vlka vcítit."

"Jak?"

"Zaposlouchej se do větru. Poslouchej, jak šramotí v korunách stromů. Skus cítit pach zvířat kolem. Vnímej můj hlas. Máš to?"

"Jo."

"Teď si představ, jak tě porůstá srst. Tvoje tělo se mění ve vlčí. Stáváš se..."

Ani jsem nestihl doříct větu, když se kolem rozlilo světlo. A když utichlo, místo Anabeth se na mě dívala bílá vlčice.

Ahoj. Od té doby co píšu kratší kapitoly se mi píše o dost líp. Tak jsem se rozhodla že vydávat častěji. Tákže od teď bude vycházet tenhle příběh každý druhý týden. Mezi tím bude ještě vycházet Love from Wakanda. Ale nic neslibuju. Znáte mě a slibi...

Vaše Anabeth 😘