Lovec [Percy Jackson FF]

27. Vzkaz√

Percy:

Proč musel Grover přijít zrovna v tu chvíli?

Přemýšlel jsem a pozoroval holky které šli kus před náma a o čemsi se bavili.

Mohli jsme si klidně dát další kolo....

"Nad čím přemýšlíš Percy?" zeptal se Nico.

"Nad tím, kdy se Meterius objeví."

"Jo jasně." ozval se Grover z druhé strany.

"Co tím myslíš?"

"Ale noták Percy. Byli jste s Anabeth skoro dvě hodiny zavření ve tvým pokoji zatímco všechny věci, na kterých jste mohli plánovat jako třeba mapy leželi dolů v klubovně na stole. Vážně si myslíš že nevíme, co jste tam dělali?"

"Fajn. Přiznávám. Ale pokud to někomu řeknete, je po vás."

"No jo." zasmáli se.

*****
Šli jme už skoro půl dne.

"Lidi, slyšeli jste to?" ozvala se zničehonic Annie.

"Co?" zeptala se Jun.

"To šustění. Poslouchejte."

Uslyšel jsem to taky.

Šustění a křupání, jako by se někdo plížil, a přitom lámal větvičky.

"Odkud to jde?" zeptal se Nico.

"Nevím." zaposlouchal jsem do zvuku a šel za ním.

Zacházeli jsme hlouběji do lesa. Před námi rozprostřela menší mýtina. A z jejího druhého konce se na nás upírali dvě jedovatě zelené oči. Nestvůra se najednou dala do pohybu.

"Drakon!" zaječela Anabeth a vyhla se proudu kyseliny které po ní drakon vyplivl.

Rychle jsem si strhl z krku přívěšek, který se mi v ruce změnil v trojzubec. Anabeth si sundala náramek. Ten se jí v ruce proměnil v Kopí síly. Ostatní taky vytahovali zbraně.

"Lidi, rozdělte se! Musíme ho zmást." zařval jsem a rozběhl se k jeho ocasu.

Nico s Grace šli z jednoho boku, Grover a Juniper z druhýho.

Teda, měl jsem co dělat abych se nerozesmál, když jsem viděl Juniper jak do nestvůry mlátí rákoskou. Musíme jí fakt sehnat pořádnou zbraň.

Vyběhl jsem drakonovi po ocase až na záda. Byl jsem už skoro u krku, když sebou cukl a shodil mě.

"Kurva." zanadával jsem a vstal ze země.

Ostatní až na Anabeth – ta nebyla nikde vidět – dál útočili. Znova jsem se rozběhl ale tentokrát přímo ke krku nestvůry. Meč se mi v ruce změnil na trojzubec. Napřáhl jsem se a zabodl trojzubec so šupinatého krku.

Rána byla čistá, ale né dost hluboká. Začal z ní padat prach, ale nestvůra se nerozplynula. Nico se zatím dostal pod drakona a vrazil mu meč do břicha. Další prach ale pořád se nerozplynul.

Kurva, co je to za potvoru? Měl se rozplynout už při první ráně...

Útočili jsme znova a znova, ale jemu se nic moc nestalo.

Najednou jsem uviděl Anabeth. Stála na hřbetu stvůry, těsně za jejím krkem. Něco mě napadlo.

"Annie!" zařval jsem a ona se ohlédla. "Spolu!" vykřikl jsem a Anabeth kývla, že mi rozumí.

Podběhl jsem pod nestvůřin krk a čekal. Pak vedle mě přistála sněhová koule. Znamení.

Bodl jsem trojzubcem co nejhlouběji do spodní strany krku, zatímco Anabeth zabodla kopí do té horní.

Netvor zařval, když se obě zbraně střetli ve středu krku. Hlava se oddělila od krku, spadla na zem a nestvůra se rozpadla v prach.

Přešel jsem k Anabeth a objal jí.

"Dobrý nápad, bella."

"Bella?"

"To znamená kráska španělsky. Teda myslím" zamumlal jsem ji do vlasů a ona se rozesmála.

"Hej lidi..." ozvala se Grace.

Oba jsme se ohlédli. Prach, ve který se nestvůra rozpadla se vznášel ve vzduchu a zeleně zářil. Pak se ozval hlas.

"Ahoj bratříčku."

"Meterie."

"Vidím, že jste porazili mého drakona."

"Vždy jsem byl lepší bojovník než ty, bratře."

"Ach to tvoje ego..."

"Drž laskavě zobák. A vyklop, kde se schováváš. Rozdáme si to osobně." zavrčel jsem.

"Setkáme se na neutrálním území. Co takhle.... Proxima Centauri?"

"Platí. Zítra, při západu slunce. Boj o budoucnost Země."

"Budu se těšit, bratře..."

Lidi! Vytvořila jsem takovou menší prazninovou výzvu na téma HTTYD. Když tak se u mě na profilu mrkněte na knihu 'Hiccup and..."

Vaše Anabeth😘