Lovec [Percy Jackson FF]

17. Vítěztví√

Percy:

Někdo stál před jeskyní a dost hlasitě se dohadoval. To vzbudilo Anabeth. Naznačil jsem jí ať je zticha a nakoukl ven.

Kolem nás procházeli Luke s Heather.

"...bychom je vzít oba." Říkala zrovna Heather.

"Ne! Jen jeho." Odporoval Luke.

"Proč jí chceš přidat k nám? Bude jen na obtíž."

"No tak hele, Anabeth je mnohem lepší bojovník než ty!"

S Anabeth jsme se na sebe podívali.

"Takže plán zůstává stejný. Dostali jsme Stolovi, teď dostaneme Hurikána, Anabeth se k nám přidá, dostaneme Katie a Willa a vyhrajeme."

"A kde bereš jistotu, že se k nám Anabeth bude chtít přidat?"

"Přidá se. Zbožňuje mě."

Anabeth si odfrkla a převrátila oči. Měl jsem co dělat abych se nerozesmál. Tenhle kluk má teda pořádný ego.

Porazit mě, dostat Anabeth na jeho stranu, a ještě jí sbalit?

"Nějak si věříš. A kdybychom měli někoho přibrat tak hlasuji pro Hurikána." Štětka.

"Jen proto že se ti líbí!"

"A tobě Chaseová ne?"

Anabeth už se zvedala, aby mu šla vrazit. Strhl jsem jí zpátky.

"Pšššššt."

"Proč jsme pro ně nešli? Měli jsme je na dosah!" Vybuchla, když se vzdálili.

"Dostali by nás jen co bychom vystrčili hlavy!"

"Jak to můžeš vědět?!"

"Je to naprosto logické. Myslel jsem, že když si dcera Athény budeš aspoň trochu chytrá! Ale zatím to tak nevypadá!" Vybuchl jsem taky.

Po téhle větě se sekla. Chvíli stála a pak se otočila a odkráčela ven kde se posadila k vodě.

"Hele Ann..." posadil sem se k ní.

"Promiň, byl jsem naštvaný."

"V pohodě."

"Víš co, nejsi až tak strašná, jak vypadáš."

"Ani ty tak otravný." oba jsme se zasmáli.

"Můžu tě obejmout?"

"Jasně." usmála se a naklonila se ke mně.

Vzal jsem jí kolem pasu a přitáhl si jí k sobě. Ona mi obmotala ruce kolem krku a položila hlavu na hruď.

"Už si přemýšlela, co bys chtěla jako výhru?" zeptal jsem se, když jsme se odtáhli.

"Ne. A ty?"

"Jo."

"A co?"

"Takový kámen z pokladnice. Znásobí moc trojzubce." vytáhl jsem přívěsek z pod trička a hrál si s ním mezi prsty.

"A pak, dám dohromady smečku a zmizíme. V táboře mě už neuvidíte. A budete rádi co?"

"Hmm. Někteří určitě."

"A tobě?"

"No, řekněme že sem si na tebe v poslední době zvykla."

Po těchto slovech se mi začalo v hrudi rozlévat teplo a v břiše létat motýli.
Vypadá to, že Wolfy má s tou zamilovaností pravdu.