Lovec [Percy Jackson FF]

15.Start!√

Percy:

Stáli jsme na stupínku v kruhu s ostatními. Přímo před námi se tyčil pavilon se zbraněmi a zásobami.

"V pohodě?" Zeptal jsem se Anabeth.

Stála vedle mě a klepala se.

" J-jo."

"Nevypadáš tak. Vážně si v pořádku?"

"Do toho ti nic není." Odfrkla.

~~~~~~~~Flash Back~~~~~~~~~~~~~~~
(Tohle je z pohledu Anabeth)

"Anabeth"

"Matko..." Vyskočila jsem z postele.

"Chci s tebou mluvit ohledně her."

"Jistě."

"Musíš vyhrát!" Skoro až řvala.

"C-cože?"

"Slyšela jsi. Na nikoho neber ohled. Ani na lovce. Musíš prostě vyhrát!"

"D-dobře."

"Ještě že tak. Pokud nevyhraješ..." Odmlčela se. " Už nebudeš mojí dcerou." Se zahřměním zmizela.

~~~~~~~~End Flash Back~~~~~~~~~~~

Nevěřil jsem jí, ale nechal jsem to tak.

"Vítejte, při 45. Ročníku her!" Ozval se Apolónův hlas.

"Těchto šest mladých lidí bude bojovat o vítězství a nekonečnou slávu. A jako bonus bude vítězům splněno bohy jedni přání. Mrzačení všeho druhu povoleno, zabíjení však nikoliv. Ale teď dost řečí spustíme odpočet. Tři..."

Podíval jsem se kolem sebe. Všichni se soustředili na pavilon.

"Dva..."

Cítil jsem přítomnost trojzubce.

"Jedná..."

Musím získat trojzubec. S ním máme výhru jasnou.

"START!"

Všichni vyběhli. Sprintoval jsem do pavilonu. Byl jsem dva metry od trojzubce, když po mě někdo skočil. Castelan.

Rychle jsem se přetočil a tím ho shodil. Popadl jsem trojzubec a utíkal pryč. Cestou jsem ještě popadl meč z kosti drakona.

Anabeth se zrovna snažila ubránit Clariss která jí chtěla označit čipem. Přeměnil jsem trojzubec na meč a Clariss odrazil.

"Na." Hodil jsem Anabeth meč z drakoní kosti.

Popadl jsem největší batoh, který byl v dosahu a rozběhl se do lesa. S Anabeth v závěsu.

"Kudy teď?" Zeptala se zadýchaně.

Rozhlédl jsem se.

"Támhle je východ..." Ukázal jsem.

"Takže tudy." Ukázala na sever.

" Tvoje spřízněné zvíře je vlk, že?"

"Jo ale co to má společné s tímto?"

"Dokážu proměnit člověka do podoby jeho spřízněného zvířete. Takže kdybychom měli oba podobu vlků, doběhli bychom tam mnohem rychleji."

"Ale co věci?"

"Batohy si necháme na zádech a oni při přeměně zmizí. Pak když se proměníme na lidi, zase se objeví."

"F-fajn. Co mám dělat?"

"Jen klidně stůj."

Přišel jsem k ní dotkl se prsty jejich spánků. Rozzářila a najednou vedle mě stála světle zabarvená vlčice.