Lovec [Percy Jackson FF]

18. Přísaha√

Percy:

Otevřel jsem dveře do místnosti a spolu s Anabeth jsme tam vešli.

Vyvalila se na nás horda lidí s gratulacemi, ale než sem stihl cokoliv říct, přišpendlil mě k zemi chlupatý blesk.

"Já věděl že vyhraješ! Já to věděl věděl věděl!" řval Wolfy a k tomu mě ještě olizoval.

"Já vím, já vím." smál sem se. "Ale teď přestaň, lechtá to."

"Fajn, fajn. Já už stejně musím. Vsadil jsem se s Castellanovým lišákem o pět kilo granulí na vítěze!" vykvíkl šťastně." Bell pojď!" zavolal na Anabethinu vlčici a oba společně odkráčeli a při tom si ještě vesele povídali.

"Jsem jediný, komu přijde že mi něco uniká?" zeptal jsem se Anabeth a ukázal na ty dva.

"Rozhodně ne." uchechtla se.

To už ale přilítli Nico s Groverem a zahrnuli mě gratulacemi.

A pak se hrnuli další a další. Někteří chtěli podpis další selfie. Pár se dokonce mazlilo s Wolfym.

Ten vlk se má jak v ráji! Celý den vylihuje, pak vyhraje 5 kilo granulí, a ještě se s ním každý mazlí. Normálně závidím.

Teda né že bych se cpal granulemi nebo tak, to se spíš on cpe mým jídlem, ale rozhodně se má líp než já.

Po půl hodině jsem toho měl fakt dost takže jsem zmizel pryč. Proto jsem se schoval na střeše paláce. Byl večer a já pozoroval hvězdy.

"Hurikáne?" ozvalo se za mnou.

Už jsem myslel že je to další štětka od Afrodíté, ale naštěstí to byla Anabeth.

"Čau Annie."

"Jak si mi to řekl!" i ve tmě jsem viděl, jak rudne.

"Annie. Vadí to?"

"Ne. Ani ne. Ale chtěla jsem se něco zeptat."

"Tak se ptej." poklepal jsem na místo vedle sebe.

Přešla ke mně a sedla si.

"Ty si byl v trezoru bohů, že?"

"Jo." přikývl jsem.

"Jaká tam byla nejmocnější zbraň?"

"Proč?" chtěl jsem vědět.

"Chci totiž pořádnou zbraň. Né jen obyčejné meče."

"Asi Kopí síly."

"Co je to za zbraň?"

"To kopí má takové přesýpací hodiny, ve kterých se pokaždé když kopím bodneš přesype pár zrníček. A když se přesypou všechny, udeříš kopím o zem a ono uvolní všechnu nasbíranou energii. Něco jako menší výbuch. A tak furt dokola."

"Super. Dík. Uvidíme se na předávání. To začíná za pět minut." zakřičela ještě a odběhla pryč.

"Hele, počkej! Ještě co s tou smečkou?!" zařval jsem, ale to už byla pryč.

*****
Anabeth:

Běže jsem do sálu, když jsem do někoho vrazila.

"Matko..." zamumlala jsem, když jsem se podívala do koho.

"Anabeth..." počkala kým jsem se zvedla a pak začala řvát. "Jak si to představuješ! Co si s ním na té střeše dělala?"

"J-já jsem..."

"Ticho!" vrazila mi facku.

Zůstala jsem stát jak opařená.

"Ještě jednou s ním promluvíš a nepřej si mě." zavrčela a odešla.

Stála jsem tam ještě pět minut. Pak jsem se pomalu vydala do sálu.

"Á už je tady. Takže můžem začít." ozval se Zeus, když jsem vešla a vstal.

"Dámy a pánové, bozi a polobohové, nymfy a satyrové." zahájil svůj "projev".

"Setkali jsme se abychom se abychom abychom oslavili vítězství v Hrách jenž vyhráli Anabeth Chase a Vládce Lovec. Nyní bez další protahování, přejděme k předávání cen!"

"To bylo nějak podezřele rychlí. Nevyměnil ho někdo za nějakého vymakaného robota?" zamumlal Hurikán.

Měla jsem co dělat abych se nesmála.

"Nejdříve Vládce Lovec."

"Chci Modrý měsíc."

"Myslel jsem si." zabručel Zeus.

Hurikánovi se v ruce objevil velký modrý kámen. Ten vložil do tlami vlkovi na jeho trojzubci a ten začal zářit. Pak svižným krokem odešel k svému trůnu, kde se i s Wolfym na klíně usadil.

"A co si budeš přát ty, Anabeth?" usmál se na mě Zeus.

Otočila jsem hlavu na Hurikána a ten se na mě povzbudivě usmál.

"Chci Kopí síly." oznámila jsem pevným hlasem. V místnosti zašumělo.

Ale kopí se mi stejně objevilo v ruce. Bylo nádherné. Bílá rukojeť a zlatá špice byly spojeny zlatými přesýpacími hodinami. Přesně jak Hurikán řekl.

"Jaká troufalost! Jak můžeš mít tu drzost požádat o takovou zbraň." kdo jiný než matka.

Už mám toho dost. To se nedá vydržet.

"Hurikáne?" zeptala jsem se.

"Ano?" předstíral že neví o co se jedná.

"Jak se stanu členem smečky?" nastalo takové ticho, že by byl špendlík spadnout na zem slyšet.

"Složíš přísahu." pokrčil rameny.

"Jak se skládá?"

"To snad nemyslíš vážně." kvičela matka.

"Opakuj po mě." ignoroval jí Hurikán. "Já Anabeth Chase..."

"Já Anabeth Chase..." opakovala jsem.

"Přísahám věrnost Lovci, mým druhům ve smečce i samotným vlkům..." pokračoval a pomalím krokem se blížil je mě.

"Přísahám věrnost Lovci, mým druhům ve smečce i samotným vlkům..."

"A zavazuji se bojovat za led, mráz, temnotu a svobodu." Dokončil.

"A zavazuji se bojovat za led, mráz, temnotu a svobodu." začínalo mi být blbě a všechno kolem mě se točilo.

Všechno kolem bylo rozmazané. Viděla jsem jen jeho a Wolfyho a Bellu u jeho nohou. Natáhl ruku ke mně a já vložila svoji dlaň do jeho.

Poslední, co jsem slyšela bylo matku řvát "Né!"

A pak všechno zahalila modrá mlha.

Lidi! Zázrak!

Anabeth se dokopala k psaní a vydala druhou kapitolu za dva dny!
Sama tomu nevěřím.

Rozhodla jsem se že budu psát kratší kapitoly a tím i vydávat častěji. Kdo má radost? Líbilo se vám Anabethiňo přijetí do smečky?

Jo a ještě jedna věc. Dopsala jsem The Mask a začala psát nový příběh: Love from Wakanda. Tak se mrkněte😉

Vaše Anabeth😘