Lovec [Percy Jackson FF]

22. Chyběl si mi√

Anabeth:

Vyskočila jsem na nohy a podívala se na něj. Jakto že jsem si toho nevšimla dřív?

Jeho oči byli stejně zelené jako před rokem a boku hlavy mu vykukovalo pár šedých pramínků, stejných jako mám já.

"Hele Annie, já ti to chtěl říct..."

Projel mnou vztek.

"Tak proč si to neudělal?!" vyskočila jsem z postele a podtavila se proti němu.

"Musel jsem počkat až se přidáš ke smečce."

"A to jako proč? Proč si to tajil?"

"A co jsem měl dělat? Nakráčet do tábora a říct: 'Čau lidi, to jsem já Percy. Stal jsem se Lovcem a bohové mě rok věznili ve vězení. Ale toho si nevšímejte, to je jen taková maličkost.' To bych pak měl fakt autoritu..."

"Tobě jde jen o to jak tě vidí ostatní! Ale já jsem ti úplně jedno! Je ti úplně fuk že jsem kvůli tobě prohledala celou Ameriku abych tě našla. Je ti jedno kolik nocí jsem probrečela. Já..." už jsem se neudrželaa skácela se k zemi.

"Annie..." sedl si a objal mě kolem pasu.

"Chyběl si mi." vzlykla jsem a objala ho naspátek.

Ani nevím jak dlouho jsme tam seděli. Já mu vzlykala do trička a on mě hladil po vlasech.

"Proč si byl v tom vězení?"

"Bohové se mě báli. Zjistili co se se mnou děje a hlasovali na tajném sněmu. Ani jsem neuměl ovládat svoje schopnosti, když mě šoupli do toho vězení."

"A jak ses dostal ven?"

"Zmrazil jsem pouta a mříže."

"Jo, to je logický. Ale proč si s tím čekal tak dlouho?" Nechápala jsem.

"Jak už jsem řekl, neuměl jsem ovládat svoje schopnosti. A taky do mě cpali samé zeleninové hnusy. Umíš si představit že bys Belle dávala místo masa zeleninu?"

"Takže tě tým chtěli oslabit..."

"Jo. Aspoň do té doby než se jim povede vymyslet jak mě zabít." uchechl se.

"Ale vždyť bohové jsou nesmrtelní..."

"To je sice pravda. Ale víš z čeho je vyroben můj trojzubec?" zeptal se.

"Z vlčího stříbra. Nejsilnějšího kovu který existuje. Silnějšího než božský bronz, imperiální zlato a styxké železo dohromady."

"Jo. A má ještě jednu schopnost. Dokáže zabít i nesmrtelné. Ironie co? Smrt nesmrtelného..."

"To jo. Áááá, už jsi někoho nesmrtelného zabil?"

"Jo."

"Koho?"

"V době kdy jsme já, Gaia, Uran a Tartar bojovali o vládu nad světem, zabil jsem své dvojče, Meteria."

"Tys měl dvojče?"

"Jo. Ale on byl šílený. Všichni jsme chtěli nějakou část světa, ale on ho chtěl všechen pro sebe. Mi čtyři jsme uzavřeli dohodu. Postavili jsme se mu a já ho porazil. Jenže on byl dost silný, a já byl po boji s ním vysílený. A toho zas využili Gaia, Uran a Tartar. Spikli se i proti mě a napadli mě od zad. Než jsem se vzpamatoval, přebodli mě mím vlastním trojzubcem..."

"Vy jste taky rodinka..." zasmála jsem se.

"No že jo."

"Ale počkej." v mozku se mi oběvila myšlenka. "Když si obživl ty, neobživl i on?"

"Proč myslíš že jsem šel do tábora? On už svou smečku skoro má. Já mám zatím jen tebe. Musím pohnout s náborem členů."

"A máš na někoho typ?"

"Pár bych jich měl."

Proč mi příde že se moje postavy jen hádají?😁

Vaše Anabeth😘