Písně Fae

Kapitola 7

Druhého dne pršelo.
A nebyl to žádný krátký, prudký deštík nebo neustávající mrholení. Velké těžké kapky neúnavně dopadaly na prohřátou zem, až vůně letního lijáku přehlušila vše ostatní.
Obvykle by Chloe něco tak příjemného, jako je déšť, neodradilo od celého dne stráveného venku, právě naopak. Dnešního dne se však, poté co se vzbudila neobvykle pozdě, nedokázala přimět opustit dům.
Předešlou noc jí trvalo dlouho, než dokázala usnout, měla tolik věcí na přemýšlení. A ospalé nálady se nedokázala zbavit ani teď, když se, zachumlaná v měkké dece, pročítala stařičkými svazky knihovny. To, co hledala, se ale nenacházelo v žádné z knih, které se jí dostaly pod ruku.
Navíc, dnes byl celý dům obzvlášť tichý. Kočka strýčka Bila, jeho nejdražší mazlíček, toho rána zemřela. Nutné podotknout, že nikdo z toho pochopitelně nebyl více zdrcený než on sám. Přesto... Ani Chloe z toho nebylo dvakrát do smíchu.
Zvíře s kožíškem hebkým jako koberec a zářivýma žlutýma očima se dožilo devatenácti. Bylo o celé roky starší než sama Chloe, a také to jasně dávalo najevo.
Jak blahosklonně se kočka vždy nechávala pohladit a jak neochotně Chloe při jídle přenechávala svou židli.
Někdy se dokonce vyšplhala až k patě posledního schodiště, aby mohla Chloe, hlasem jako rozladěné housle, popřát dobré ráno a vzbudit ji. Všude za sebou také nechávala vyhřáté vyležené důlky plné chlupů, svetry Chloe patřily k jejím oblíbeným místům k odpočinku.
No dobrá, možná se dívčiny oči trochu zaleskly, když na ni vzpomínala.
Do knihovny vstoupil Edward, úporně se bránící dobré náladě. Nedokázal zvířátko vystát, od chvíle, kdy snědlo jeho: Průvodce potopenými městy. Jediné, k čemu se dokázal donutit, bylo lítostivé poplácání po zádech strýčka Bila u snídaně.
„Otče? Pamatuješ na tu encyklopedii o nočních lidech?" zeptala se opatrně. Už věděla, odkud vzal muž ze včerejší noci své manýry. A v její mysli se pomalu začínalo skládat vysvětlení.
Bohužel, naučnou knihu naposled četla před hodně dlouhou dobou a teď po ní v rozsáhlé knihovně, s jakž takž zavedeným systémem, nenašla jedinou stopu.
„Ach ano," odpověděl vyhýbavě Edward, „Úvod do povědomí Říše Noci, že?" To bylo to jméno, které hledala.
„Nemůžu ji nikde najít, nebral sis ji s sebou, když jsi minule odjížděl?" Edward se najednou zatvářil zdrceně.
„Láme mi srdce, že nedokážu vyplnit první přání mé milované dcery, od chvíle, kdy jsem se vrátil. To, co hledáš, se bohužel více nenachází v našem vlastnictví, nejdražší Chloe. Byl jsem nucen..." dramaticky se odmlčel, „byl jsem nucen ji vyměnit za vlastní život." Úkosem na ni pohlédl, téměř slyšela jeho mysl: zeptej se, zeptej se, zeptej se...
Svého otce znala dobře a nenechá ho jen tak odvést pozornost od její otázky.
Zářivě se na něj usmála, přičemž si byla vědoma, že v jejích očích není po úsměvu ani památky.
„V tom případě se nemůžu dočkat, až mi to večer povyprávíš a strýčkovi Bilovi také," dodala horlivě, „potřebuje teď nějaké rozptýlení. Ale teď k té knize." Edward Bennet si uvědomil, že prohrál a pokorně složil zbraně.
„Je to dlouho, co jsem ji četl, ale pokud jde o mou paměť, celkem si věřím. Co chceš vědět, malá Chloe?" Chloe se zamyslela.
„Něco o etiketě, seznámení a to, co následuje." Edward chápavě přikývl.
„No ovšem, ty jejich směšné přísahy," pohlédl na ni a ona přikývla, povzdechl si.
„Musíš mi odpustit, jde-li o tuto část, nebyl jsem příliš pozorný čtenář. Jsou to celá staletí, co noční lidé zmizeli, není už nikdo, kdo by se řídil jejich zvyky. Navíc se nikdy nevyskytovali v téhle část země." Chloe se zatvářila zklamaně.
„Ale třeba na něco přijdu," ujistil ji Edward spěšně a zamyslel se.
„Hm... ano. Tak tedy," nasadil výraz učitele, „myslím, že poté, co se dva lidé seznámili, museli se alespoň na okamžik vidět i během následujících dvou dnů. Byli strašně posedlí čísly, abys věděla." Znovu se odmlčel, nakonec se usmál.
„Pak jen vím, že vidět někoho, koho sotva znáš, přes den, se považovalo za krajně nevychované. Asi jako, kdyby tě Gustav navštívil uprostřed noci."
Za Edwardovými zády se, s vlasy zmáčenými deštěm, objevil Gordon. Muž sebou polekaně trhl, šlehl po něm pohledem člověka přistiženého při nějakém nemorálním počínání a s hlasitým záchvatem kašle, místnost opustil.
„Kdo je Gustav?" zeptal se Gordon zvědavě. Chloe měla právě co dělat, aby se v záchvatu potlačovaného smíchu neudusila, takže neodpověděla.
Sehnala Gordonovi měkkou osušku, ve které pak uvěznila jeho hlavu. Po chvíli zápasení se oba vrátili ke čtení.
Chloe přerušila ticho jako první.
„Gordone?"
„ Chloe?"
„Co kdyby někdo, koho jsi právě potkal udělal něco... trochu nevhodného?" Pomyslela na okamžik, kdy se Dorianova chladná ruka dotkla její tváře.
„Jako třeba kdyby naučil stádo koz zpívat?" Chloe se pokusila příliš nedumat nad tím, odkud takový nápad vzešel.
„Ne," rozpačitě se zavrtěla, „mám na mysli něco, co vyžaduje poněkud delší přátelství," dokončila téměř neslyšně. Gordon zaváhal.
„A-ha, a ty chceš vědět, jak zareagovat?"
„Spíš proč to udělal." Zamyslel se.
„Možná aby tě vyvedl z míry?" Chloe nechápala.
„Cože?" Gordon odevzdaně odložil knihu.
„No, pokud bych si přál, abys přestala mluvit a já si mohl konečně číst, udělal bych tohle." Naklonil se k ní, až od sebe jejich tváře dělily pouhé centimetry.
Chloe vytřeštila oči a odstrčila ho.
„Co to u všech bohů provádíš?!" Gordon se pomalu zvedal z podlahy, kam byl tak nekompromisně odeslán. Tvářil se trochu provinile. Přesto se slabě usmál.
Když se Chloe z toho šoku vzpamatovala, úsměv mu oplatila.
„Chápu, jak to myslíš, asi chtěl mít situaci pevně v rukách."
„Nebo potřeboval zastavit příval otázek," doplnil souhlasně. Najednou se zatvářil přísně a varovně zvedl ukazováček.
„Je třeba počkat, jak se bude chovat při dalším setkání. Pokud se o ničem z toho nezmíní a bude předstírat, že se to nestalo, bylo to, aby tě umlčel. Jestli v tom bude pokračovat," odmlčel se a jeho tváře nepatrně zčervenaly, „jde o něco úplně jiného, tedy..." přemohly ho rozpaky a odmlčel se. Chloe nenechala svého jediného přítele trpět dlouho. Usmála se.
„Díky za pomoc Gordone, bez tebe bych byla ztracená," chlapec k ní váhavě vzhlédl.
„Konec konců," pokračovala potměšile, „nikdo není větší holka než ty."
Gordon se zazubil.