Písně Fae

Kapitola 13

Připozdívalo se, úsvit se blížil, a ani ten nejrozvášněnější z tanečníků to nemohl popřít. Dav řídl, lidé se vyráželi, alespoň na pár hodin, prospat.
I na Chloe už stačila dolehnout únava. Opřená o střešní tašky, s ospalým úsměvem pozorovala Edwarda, jak vesele konverzuje se zbytkem její rodiny. Dolehl k ní hlasitý smích a její oči automaticky přeskočily k jeho zdroji.
„Tak počkat," začala nevěřícně, „není to..." Dorian předstírající dřímotu vedle ní přikývl, „takže ji přece jen vidíš." Nedaleko od jejich pozorovatelny postával Bill a na rameni mu seděla...
„Coco?" vydechla. Zvířátko bylo příliš daleko, aby ji mohlo slyšet, přesto svýma bystrýma očima utkvělo přímo na Chloe, protáhlo se a seskočilo z ramene jejího strýce. Jak je to možné? Pomyslela si Chloe. Pak si však všimla matného oparu vznášejícího se kolem kočky, i toho drobného detailu, že se její průsvitné nožky tak úplně nedotýkaly země.
„Ona je duch?" Coco se mu začala láskyplně otírat od nohy, Bilova ruka se pohnula sama od sebe, jako by ji chtěla pohladit. Došlo mu, co se chystal udělat a zmateně se rozhlédl kolem. Do očí mu vstoupil smutek, bylo jasné, že ji nevidí.
„Předpokládám, že tomu tak můžeš říkat," odtušil nezúčastněně Dorian. Vzdušná akrobacie mrtvého zvířete ho očividně ani trochu nezajímala.
Chloe se k němu otočila, „je jako ty?" Pohoršeně si ji prohlédl a zavřel oči. Nejspíš se rozhodl předstírat, že nic neslyšel.
Chloe široce zívla a protáhla si ztuhlé končetiny. Nečekala, že Dorian bude tak...
Postavila se a vykročila blíž k okraji střechy, aby skryla svůj úsměv.
Její rodina vypadala tak šťastně. Zřejmě se už také chystali zamířit domů, jelikož růže ve tvářích některých z nich přibývalo a stejně tak i prázdných lahví vršících se kolem. Chloe uslyšela hlasité cinknutí, jak se několik z nich převrhlo a rozkutálelo do všech směrů, následované tlumeným smíchem. Teta May s Bilem se, jak se zdálo, pokoušeli, s posledními zbytky svých sil, o tanec. Chloe si nebyla jistá, kdo je víc opřený o koho.
Pak však Coco hlasitě zasyčela. Ostatní pochopitelně nemohli nic slyšet, přesto měla pocit, že Bil sebou nepatrně trhl a Edward na krátkou chvíli pohlédl právě na to místo, kde prskající kočka přebývala.
Chloe to také cítila, ten lezavý chlad, který jí přejel svými spáry po zátylku a uvěznil jí dech v plicích. Pouliční lampy ztrácely své světlo a všechen noční ruch utichl. Ohlédla se na Doriana.
„Co to..." Dokonale bdělý jí pohled oplatil a v mžiku byl u ní. Oči mu plály vztekem.
Pak to Chloe uslyšela, doléhající k nim z dálky, zvuk z nočních můr.
„Zavři oči, Chloe," broukl Dorian tiše.
Zorničky se jí rozšířily strachem.
Na zdi jednoho z domů se objevil ohromný stín.
Krev jí tuhla v žilách, nedokázala se hnout.
Zamihotal se a zformoval do podoby netvora.
Dorian našel její ruku a pevně ji stiskl.
„Zavři oči a za žádnou cenu je neotevírej."
Chloe poslechla.
Vzduch proťalo zasyčení plné nenávisti následované cvakáním drápů a sténáním kamene. Svírala Dorianovu ruku, jako by na tom záležel její život, bála se, že bez něj zůstane sama, ztracená v té nekonečné tmě. Téměř nedýchala, naplnila ji hrůza, a tak mohla jen nehybně stát a naslouchat těm zlovolným skřekům, které byly stále hlasitější.
Pak se zablesklo a vše kolem zaplavilo čistě bílé světlo.
Chloe padala, půda pod jejíma nohama zmizela, už neměla, čeho se chytit a řítila se přímo k zemi.
Okamžik před tím, než ztratila vědomí, uslyšela Chloe, jak někdo volá její jméno. Nebyla si však úplně jistá, kdo...