Kapitola 12

47 3 2
                                    

Vysoko nad městem, kde jim hvězdy a měsíc byli jedinými svědky, vznášeli se dva démoni. Obvykle slepí a hluší k lidskému pokolení, bylo zde něco, co je vyrušilo. Shlíželi na svět pod sebou, lhostejní ke všemu, na co jim padl zrak. Kromě jediného.
„To má být ona? To pískle?" zeptal se démon s beraními rohy svého společníka. Pár blanitých křídel rozvířil vzduch, když se zorničky zúžené do štěrbin upřely na jednu z mnoha střech hluboko dole. Sněhově bílé vlasy drobné dívky byly i při nedostatku světla snadno postřehnutelné.
„Ano," odpověděl druhý netvor hlubokým hlasem a zuby ostřejší, než nože se zaleskly v hrozivém úsměvu, „to je to dítě, jež probudilo..."

Písně FaeKde žijí příběhy. Začni objevovat