Not My Type - Stony [1]

Nejsem voják ✅

Steve's pov

Uběhli tři dny a vše se vrátilo do normálu. Stark je stejný arogantní frajírek. Od toho rozchodu s Pepper je snad ještě horší než býval. Neustále se hádáme i kvůli hloupostem. Když se zrovna nehádáme, jdeme mlčky a ani se na sebe nedíváme.

Zatím jsme nic nenašli. Chodíme celé dny v ledové pustině a já ani nevím, co hledáme. Stark to ví a nechce mi to říct. Nevím, co má za problém. Mě rád nemá. Vím to moc dobře. Dokonce mi to i řekl. To ale neznamená, že musí zbytečně komplikovat misi. Furt jen říká: "Tvůj čas přijde." Už ani nevím, jestli tu jsem s Iron manem nebo s tátou. I když toho si moc nepamatuji.

Zrovna teď si to kráčíme bílou plání dál. Stark pořád kouká do té jeho věcičky. Moc jsem nepochopil, co to je. Jen základ. Chtěl bych se někdy naučit rozumět těmto novým technologiím. Když už musím hnít v této pokrokové době.

"Píp, píp, píp..." ozvala se ta věcička a já se podíval na playboye, který se zatvářil vyděšeně.

"To snad není pravda. Já opravdu něco zničím," řekl potichu a v očích měl plamínky. Snažil jsem se rychle pochopit, co se stalo. Sice je u něj normální, že se hned naštve, ale stejně.

"Ehm. Co se stalo?" řekl jsem a doufal jsem, že mi řekne normální odpověď.

  "Máme dekódovací kód na frekvencích L1 a L2 1575,42 MHz. Nějaký inteligent se asi rozhodl, že nám zruší přístup. Jelikož už ani jeden nemáme mobil, tak si o povolení asi nezavoláme," řekl a začal něco mačkat do mašinky. Kdyby mohlo, tak se mu už z uší kouří, jak běsnil.

"No a co to znamená?" opatrně jsem se zeptal. Strach byl určitě z mého strachu cítit. Určitě mě zase seřve. Klasika. Stark se na mě podíval a rozhodil rukama.

"Že jsme ztracení uprostřed Sibiře a dochází mi energie," pronesl a znovu se začal šťourat v GPS.

"To se nemůžeš nabít?" 

Tony se jen ušklíbl: "To není tak jednoduché. Potřebuji novou destičku. Jinak by to se mnou také nemuselo dopadnout dobře. Ale to je jedno. To je můj problém a já si ho vyřeším," znovu ztišil hlas. Přišel jsem k němu a chytil jsem jeho rameno. Playboy sebou cukl a podíval se na mě.

"Jsme team. Pamatuješ? Tvůj problém je i můj problém. Navíc jsem kapitán, takže je mojí povinností starat se o problémy vojáků," snažil jsem se ho povzbudit. Jedna mi přistála v obličeji až jsem zavrávoral. Šokovaně jsem se podíval na Iron mana a cítil jsem krev hromadící se mi v ústech. To bylo nečekané.

"Já NEJSEM VOJÁK!" křikl na mě a znovu stiskl dlaň v pěst. Zhluboka dýchal a nejspíš se snažil uklidnit. Krev jsem vyplivl na sníh. Nesnáším krev. Dřív jsem dostával nakládačku často, ale i tak jsem si nezvykl.

"Promiň, já to tak..." snažil jsem se omluvit, ale byl jsem přerušen.

"NIKDY ani voják nebudu. Nezajímá mě, že jsi nějaký rádoby kapitán. NEBUDEŠ mi rozkazovat! Rozumíš dědku? Musel ti zmrznout tehdy i mozek. Jinak by sis uvědomil, že neskáču, jak si Fury nebo TY píská!" pokračoval dál a mě se to dost dotklo. Stejně jako vše, co mi kdy řekl.

Podíval jsem se na zem a poté znovu na něj. Přímo za ním stál muž, který měl na prsou znak hydry.

"Poz..." zakřičel jsem, ale bylo pozdě. Stark dostal kulku přímo do ramene. Skočil na stranu a já zasáhl muže štítem. Doběhl jsem k němu rozkopl jsem mu lebku. Rozhlédl jsem se a všiml jsem si, že dírou v zemi vylézá víc a víc členů hydry. Musela je přivolat naše hádka. Nejspíš tu je někde nějaký kryt nebo základna. Tony si přivolal oblek a pomalu se zvedal ze země. Všude na zemi byla krev. Opravdu doufám, že tam nemá kulku. Nechci ho operovat a ani to neumím.

"Heil Hydra!" křikli muži a rozběhli se k nám. Rychlým skokem jsem skočil před Iron mana. Budu ho muset ochránit. Přeci jen, jestli to schytal blbě, mohl by mít prostřelené nějaké vazy.

Vytáhl jsem granát a hodil ho po díře, ze které se snažili vylézt další Hydráci. 

Stáhl jsem plechovku k zemi a dal jsem před nás štít. Granát vybuchl a zabil polovinu našich nepřátel. To vyšlo hezky.

Zem se otřásla a všichni jsme se propadli do obrovské jeskyně. Dopadl jsem zády na zem a zatmělo se mi před očima. 

Tony's pov

Chtělo se mi spát. Oči se mi sami zavřely. Spát jsem ale nemohl přes tu ohromnou bolest v rameni. Z obleku se mi kouřilo. Jarvis se mi už den neozval. Nemám tu s ním spojení. 

Dostal jsem se ven a celý zpocený jsem spadl na ledovou zem. Sníh se okamžitě  začal barvit do ruda. Přiložil jsem si ruku na ránu a vykřikl jsem bolestí. Tohle bolí jako prase. Proč ten debil musel střelit zrovna mě a ne dědka? Nechápu. Když už je řeč o něm, kde je?

Rozhlédl jsem se kolem a pohled se mi zastavil na kráteru v zemi. S vypětím veškerých sil jsem se dobelhal k díře a našel jsem uprostřed kráteru ležet Capa. 

"Hej! USA! Žiješ?" křikl jsem na něj a opravdu jsem doufal, že se pohne. Kapitán se ani nehnul a nezbývalo nic jiného, než skočit za ním. 

Sehnul jsem se nad ním a na jeho modrém obleku se začaly objevovat krvavé skvrny. Měl bych to krvácení nějak zastavit. Pustil jsem si rameno a začal jsem s ním zdravou rukou třást. Do toho jsem ho volal. Pořád se nic nedělo a z jeho těla začal jít chlad.

"To snad ne! Dělej! Vstávej!" křikl jsem na něj a znovu jsem s ním zatřásl, "nemůžeš mě tu přeci nechat samotného. Dělej ty blbe! Já to sám nezvládnu." Začal jsem propadat zoufalství. Takto přeci nemůžu umřít. Uprostřed ledové jeskyně. Sám. Znovu jsem zkontroloval jeho tep a mé srdce se zastavilo. Stejně jako to jeho. Už vůbec nedýchal. 

"To mi nemůžeš udělat," zašeptal jsem zoufale a do očí se mi začaly hrnout slzy. Spadl jsem na kolena a začal jsem mít závrať. Ztrácím moc krve. Tohle nemůžeme přežít. Opřel jsem svou hlavu o jeho ledovou hruď a nechal jsem své horké slzy dopadat na jeho uniformu. Rameno mě bolelo hrozně a před očima jsem začínal mít mžitky.

"Prosím," naposledy jsem šeptl. Rogers sebou cukl a začal kašlat. Jeho srdce se znovu dalo do pohybu. Zvedl jsem hlavu a podíval jsem se do jeho vyděšených oceánově modrých očí. 

"J-J-j-je... M-m-mi... Z-z-zima," řekl potichu a díval se na mě. Začal jsem znovu panikařit. Jak ho mám asi zahřát v jeskyni? 

A/N

Hi guyz! Už se to začíná docela rozjíždět. Jak se vám zatím příběh líbí? Baví vás to alespoň trochu? Píšu to pro sebe, ale i tak budu ráda za zpětnou vazbu. Klidně i konstruktivní kritiku.

Mám vás moc ráda ♥