Not My Type - Stony [1]

Tony's part 2/3 ✅

Tony's pov

"Tak co říkáš? Můžeme začít?" zeptal jsem se Steva a čekal jsem na odpověď. Jako vždy se zamyslel a já ho nechtěl rušit v myšlenkách. Zvedl jsem se, usmál jsem se na zbytek Avengerů sedících u stolu a opustil jsem je.

Prošel jsem kolem baru a mé korky pokračovaly na místo, které rád nazývám 'místo slávy.' Jakmile jsem stál na malém vyvýšeném pódiu, upoutal jsem si pozornost všech.

"Zdravím vás!" začal jsem. Řekl jsem pár vtipných hlášek a všichni se začali smát. Vítězně jsem se usmál. Opravdu miluji obdiv ostatních. Nikdy mě chvála od ostatních neomrzí.

"Nebudu to déle zdržovat. Dodal bych snad jen to, že alkohol je u baru a záchody si každý uklízí sám. Děkuji!" užíval jsem si potlesk a dal jsem pokyn pro zvukaře a osvětlovače. Světla se ztlumila a párty konečně začala. Využil jsem chvilky, kdy si mě nikdo nevšímal a skočil jsem pořešit pár věcí za DJem.

Když konečně pochopil, co po něm chci, všichni okolo mě už pařili. Prohlédl jsem si taneční parket. Na obličeji se mi usadil úšklebek ve chvíli, kdy jsem ji našel. Nezklamala a jako vždy to tam pořádně rozjížděla. Bylo divné vidět Natashu v něčem jiném, než v její kombinéze, ale neskutečně jí šaty slušely.

"Nat?" zaťukal jsem jí na rameno ve chvíli, kdy jsem se k ní prodral. Nat se otočila a dala mi obrovskou pusu na tvář. Hodil jsem po ní tázavý pohled a ona se vyděsila.

"Promiň, promiň, promiň!" omlouvala se mi a snad jakoby se bála, že ji uhodím.

"Ty jsi mi vážně teď dala pusu?!" hraně jsem na ni křikl. Nic nepoznala a začala se jí třást ruka.

"Ty si snad nepamatuješ naší dohodu?!" tlačil jsem na ni dál a on se kousla do rtu. Už dávno jsme si dali dohodu, že se spolu nikdy nevyspíme a ani se o nic nepokusíme. Nebudeme si lhát, jsem pěkný a ona také. Navíc spolu často pijeme... Museli jsme si to nějak pojistit.

"Tak dobře. Máš u mě jednu laskavost," vydechla a protočila očima.

"No nevím. Je to dost vážný přestupek..."

"Prosím!"

"No tak dobře. Buď za pět minut na střeše," usmál jsem se na ni. Ona jen přikývla. Odešel jsem a vyrazil jsem zkontrolovat, jak jsou na tom toalety.

Otevřel jsem dveře od záchodů a hned jsem je zase zavřel. Byl jsem šokovaný z toho, co jsem právě viděl. Počkal jsem minutu a zaťukal jsem na dveře. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, co jsem viděl. S někým se tam líbal. A ten někdo rozhodně nebyl ženského pohlaví.

"Můžeš dál," promluvil Pietro a já vešel. Zavřel jsem za sebou dveře a pohledem jsem ho spražil. Rozhlédl jsem se kolem sebe, ale nikoho jiného jsem neviděl.

"Kam jsi ho schoval? Kdo to byl?" zeptal jsem se ho. K odpovědi se neměl.

"No, víš..." podrbal se na zátylku a prohrábl si své rozcuchané vlasy.

"Já to raději vědět nechci. Doběhni pro našeho prince, ať je do tří minut na střeše. Někdo tam na něj čeká," mrkl jsem na něj a vydal jsem se zpět do sálu.

To co jsem ale viděl, mě nepotěšilo. Steve tam oblézal nějakou ženu. Tedy spíš ona jeho. Ale to mě nezajímá. Nemá se nechat. Patří přeci mně. Tak proč by tancoval s někým jiným? Ano, se mnou na veřejnosti tancovat nemůže, ale stejně.

Po chvíli se vrátil k našemu stolu a já si uvědomil, že pořád stojím zmrazený na místě. Nebyl jsem z toho smutný. Spíše totálně nasraný. Rázným krokem jsem se za ním vydal.

"Takže já tu chvíli nejsem a ty hned protáčíš sukně? To jsi mi tedy přítel," vypustil jsem to slovo a hned jsem zalitoval. Ještě jsme neprobrali, co vlastně mezi sebou máme. Jeho to ale nijak nesebralo.

"To mi říkáš ty? Koukni se, jak vypadáš!" křikl na mě a mně se zastavilo srdce. Rukou jsem sáhl na místo, kam mě Nat políbila. Samozřejmě jsem měl na ruce rtěnku. Musel si to špatně vysvětlit.

"To nic není," vysvětlil jsem mu, "zajímalo by mě, co jsi s tou děvkou dělal na parketě!"

"Jo to nic není?" zuřil, "Aha! Takže tady pán si může líbat kde koho, ale já si zatancovat nemůžu. Víš co, mám tvého ega dost." Každé jeho slovo se mi zarývalo do srdce. Ví, kam pálit. Zvedl se a měl se k odchodu. Zastavil jsem ho. Pro jednou jsem musel své ego nechat jít.

"Steve počkej. Já ti to vysvětlím. Jenom bych prosil, abychom to řešili někde jinde."

"Táhni pod stůl a opovaž se mi jedinkrát zalhat."

Oba jsme tedy vlezli pod stůl, který nás perfektně kryl od okolí. Sedl jsem si naproti Stevovi a díval jsem se mu přímo do očí. On se mému pohledu vyhýbal a když už se naše pohledy setkaly, zamračil se.

"Tak mi to tedy pověz," poprosil mě a já mu převyprávěl celý můj příběh.

***

"Takže jsi mě nepodvedl?" zeptal se a bylo znát, jak se mu značně ulevilo. Chytl jsem jeho ruku a podíval jsem se mu do očí. Konečně se přestal mračit.

"To bych nikdy neudělal," usmál jsem se na něj a on zpět na mě, "ty jsi mě také nepodvedl?"

Kapitán na mě vykulil oči a palcem pohladil mojí dlaň.

"Jen jsem byl slušný. Nikdy bych s někým jako je ona nechtěl něco mít. Navíc... Nebyla ty," usmíval se na mě a po těle se mi rozlil pocit štěstí a tepla.

"Takže jsme v pohodě?" zeptal jsem se s velkou opatrností v hlase. Kapitán ke mně přilezl blíž a sedl si obkročmo na můj klín.

"Jsme víc než to," svůdně se usmál a byl jsem to já, kdo začal náš vášnivý polibek. Byl jiný, než ty ostatní. Každý z nás do něj vložil všechny svoje emoce. Svoje obavy. Svůj strach, že přijdeme jeden o druhého.

Netrvalo dlouho a už mi Steve rukou jezdil po zádech, zatímco já jsem ho zdravou rukou tahal za vlasy. Usmál se a tím mi umožnil ještě lépe prozkoumat jeho ústní dutinu. Nevím, proč mě ten hajzl kousl do rtu, ale líbilo se mi to. Ani nechci vědět, jak by to dopadlo, kdyby se od stolu neodtáhly dvě židle a následně si na ně sedly dvě osoby.

Okamžitě jsme se od sebe odtáhli a mohl jsem slyšet, jak Stevovi buší srdce.

"Kdy jim o tom řekneme?" zeptala se Natasha a já jsem se uculil. Můj plán vyšel. Steve mě pohladil po tváři a dal mi malou pusu. Nic jsem mu na to neřekl. Nemohl jsem. Kdyby nás tu našli pod stolem, tak už se z toho nevykecám.

"Ještě bych s tím chvilku počkal," odpověděl Natashe její společník.