Not My Type - Stony [1]

Dort! ✅

Tony's pov

"Co tím jako chcete říct?!" položil jsem ledovým hlasem otázku směřovanou Furymu. Ten se podíval do složky, kterou měl na stole a něco si v ní přečetl.

"Výkaz jasně ukazuje, že se NEMŮŽETE zúčastnit zítřejší mise. Musíte odpočívat a uzdravit se," díval se mi přímo do očí a snažil se mi domluvit. Zrovna jsme se vrátili ze severu Ruska. Steve je ještě na prohlídce u doktora.

Prudce jsem vstal a rozhodil jsem pravou rukou: "To nemůžete myslet vážně?! Takže mám jen tak sedět doma na zadku, zatím co zbytek bude ničit nové sídlo hydry? Jste snad střelený?! Já to zvládnu. Mám pořád jednu zdravou ruku a..."

"DOST! Nebudu riskovat, že mi na misi umře Avenger! Nebuďte blázen. Život máte jen jeden!" rozčílil se pirát a hodil složkou o zem. Všude se rozlétly papíry a pomalu se snášely k zemi.

"A na jak dlouho ten život mám? Hm?" zeptal jsem se a ukázal jsem na svojí hruď. Fury se na mě podíval a měl zatnuté zuby.

"O důvod navíc, proč Vás na tu misi nepustím. A to je moje konečné slovo," pronesl ledovým hlasem, prošel kolem mě a zmizel na chodbě. Vzteky jsem kopl do židle, na které jsem seděl. Židle odlétla a byla škoda, že se nezničila. 

Nasupeně jsem se také vydal na chodbu a vydal jsem se do garáží. Zde už na mě čekal můj žlutý McLaren. Nasedl jsem a zdravou rukou jsem se připoutal.

"Happy dovez mě prosím domů," řekl jsem vyčerpaně a zavřel jsem oči.

Steve's pov

"Nat? Nevíš kde je Clint?" zeptal jsem se Black Widow, která na sobě měla svoji černou kombinézu.

"Schovaný za křeslem," usmála se na mě a já se na ni usmál zpět.

"Super! Takže všichni víte, co máte dělat! Bude tu každou chvíli!" křikl jsem přes obývák a utíkal jsem se schovat za roh pokoje. Sotva uplynulo 15 sekund dveře se otevřely a dovnitř vešel Stark. Rozhlédl se po pokoji a v tu chvíli jsme všichni vyskočili. On se na nás jen pohrdavě podíval a ani to s ním nehnulo. Thor po něm hodil tázavý pohled a Tony se zašklebil.

"Jarvis mě informoval," pokrčil pravým ramenem a šel do kuchyně. Natasha se za ním rozběhla.

"Tak to teda ne, panáčku! My jsme ti udělali překvapení tak se začni chovat! Moc jsme se snažili," snažila se mu hrát na city. Musel jsem se usmát. To na něj neplatí. Občas jsem přemýšlel, jestli vůbec nějaké city má. Ledová zem mi ale ukázala některá jeho tajemství. Třeba taková, že nějaké city má.

"Nemám náladu," odsekl a kráčel si to k minibaru. Teď byl čas jen na jedno.

"Dort!" křikl Thor a vešel do místnosti s dortem v ruce. Na dortu byl krásný červený nápis: 'Uzdrav se, hrdino!'

Stark si vyndal whiskey, napil se a pak se trochu usmál. Tím falešným smíchem. Ostatní to ale rozveselilo. Zajímalo by mě, jak často se takhle neupřímně směje a jak často jsem si myslel, že jde o smích skutečný.

Znovu se napil a poté se na všechny podíval: "Čas začít!" A party začala. Všichni se moc bavili a všichni pili. Tedy až na mě. Já jako vždy nepil a jen jsem ostatní sledoval. Kdo toho vypil nejvíce? Těžko říct. Thor vypil tak flašku a půl sám, ale moc to s ním neudělalo. Clint toho moc nespořádal, ale i tak ležel na baru a spal. Bruce pil střídmě. Přeci jen nechce probudit to svoje malé zelené zvířátko. Musí být pořád při smyslech. Natasha se dost odvázala a jako vždy se Starkem kalila. Člověk by to do ní neřekl.

***

"Hej! Tady jsi! Myslel jsem, že jsi se ztratil kapitánko," ozval se mi medový hlas u ucha a cítil jsem pach alkoholu. 

"Tak dost. Ty jdeš spát. Napiješ se ještě trochu a umřeš," řekl jsem vážně a vzal jsem si od Tonyho poloprázdnou flašku whiskey.

"Ale co když chci umřít? Co cukrouši?" znovu šeptl a mě se chtělo z toho pachu alkoholu zvracet. Vzal jsem ho kolem ramen a dal jsem pozor, abych se nedotkl jeho obvázané ruky. Vedl jsem ho směrem k jeho ložnici. Dovedl jsem ho k posteli a uložil ho na ní. Zvedl jsem se, ale Stark mě za límec přitáhl k němu. 

"Proč tu nezůstaneš? Mohla by být sranda? Proč se taky někdy nenapiješ? Jsi pořád jen vážný dědek," podíval se mi do očí a mě to začalo být velmi nepříjemné, "máš krásný oči. Víš o tom? Proč se pořád hádáme?" Vymanil jsem se z jeho sevření a konečně jsem si stoupl. Tváře jsem měl opět rudé. Je tak vtipný, když je opilý. Nic takového by normálně nikdy neřekl.

"Možná proto, že se chceš hádat?" uchechtl jsem se a vydal jsem se ke dveřím pokoje. Před dveřmi jsem se otočil a podíval jsem na našrot ožralého miliardáře.

"Dej pozor na tu ruku," šeptl jsem, zhasl jsem světlo a odešel jsem si lehnout do vedlejší místnosti.

***

Mohlo být okolo třetí ráno, když mě probudil Tonyho křik. Rychle jsem se zvedl, vzal jsem štít a utíkal jsem se podívat, co se stalo. Na oblékaní nebyl čas, takže jsem musel běžet jen ve spodním prádle. Vtrhl jsem do pokoje a našel jsem Tonyho, jak sedí a rychle dýchá. Zkontroloval jsem místnost a když jsem nenašel žádnou hrozbu, položil jsem štít na zem a běžel jsem za plechovkou.

"Hej, co se děje?" zeptal jsem se potichu. Stark mě vůbec nevnímal a stále dýchal, jako kdyby uběhl maraton.

"Ne, znovu ne! Já to nezvládnu. Já tam umřu..." šeptl roztřeseným hlasem a díval se před sebe. Sedl jsem si vedle něj na postel a ustaraně jsem se na něj podíval.

"Klid... Dýchej. Uklidni se. Nejspíš to je jen sen. Musíš se uklidnit," mluvil jsem na něj, ale on mě skoro nevnímal.

"Tony podívej se na mě," řekl jsem mu jeho jménem a to zafungovalo. Podíval se na mě a zorničky měl rozšířené. Zničeho nic mě objal a drtil mě jednou rukou. S druhou nemohl hýbat kvůli fixaci, kterou mu udělali doktoři. Hlavu si opřel o moje rameno a začal uklidňovat svůj tep. Objal jsem ho zpět a rukou jsem ho hladil po zádech. Po čase se uklidnil a já zrušil naše objetí. Zvedl jsem se a prohlédl jsem si ho. Vypadal už lépe. Záchvat už nejspíše nemá. 

"Už dobrý? Jsou tři ráno a zítra mám misi. Musím se vypsat," řekl jsem mu omluvně. Stark jen kývl hlavou a já jsem se rozešel ke dveřím.

"Mohl... Mohl bys tu prosím zůstat se mnou?" šeptl, "mám strach." Povzdechl jsem si a pustil jsem kliku. Otočil jsem se a lehl jsem si vedle něho na postel. Ještě že je tak bohatý a má postel obrovskou. 

"Neboj. Jsem tu," i v té tmě jsem si všiml jeho úsměvu. Musel jsem se také usmát. Na jeho upřímné úsměvy si snad nezvyknu. Leželi jsme proti sobě a dívali si navzájem do očí.

"Chceš si o tom promluvit?" zeptal jsem se po chvilce. Iron man se mi stále fascinovaně díval do očí a já jsem se znovu začal červenat. Díky tmě si toho ale určitě nemohl všimnout.

"Jenom chci, abys mě neopustil jako všichni," znovu zašeptal a oči zavřel. Napodobil jsem ho a přemýšlel jsem, jak to myslel. Ucítil jsem teplou ruku, která chytla tu mojí. Znovu jsem se usmál a s úsměvem na rtech jsem usnul.

A/N
Další kapitola zde a už to začíná být docela fluffy *-* Chtěla jsem vám moc poděkovat, za všechny hvězdičky. Moc mě to těší a mám ze psaní větší radost *-* Tak snad se vám bude líbit příběh i nadále.

Love you!