Not My Type - Stony [1]

Taky tě mám rád ✅

Tony's pov

To nemůže myslet vážně. Já opravdu nepojedu s tím dědkem někam sám. Na to se mám moc rád. Jen se na něj podívejte.

Zaměřil jsem se na Rogerse. Je o dost větší než já a to mě štve. Nikdo nesmí být větší než já. Svaly mám větší já. Určitě. Jsem totiž lepší než on. Vůbec nechápu, kdy proběhlo hlasování, že je kapitán zrovna on. Já bych se na to hodil více. Ale co můžu dělat. 

"Nechtěl byste to ještě promyslet? Třeba bych se z někým vyměnil," řekl Cap, který očividně také nebyl nadšený, že je se mnou ve dvojici. Tedy já bych byl moc rád, kdybych mohl být sám se sebou.

"Ne. Takhle je to nejlepší. Tebe tam potřebuji a Stark ti hodně pomůže. Potřebuji na to vás dva. A navíc to snad zlepší vaše vztahy. Ještě z toho jednou bude válka," uchechtl se a já se nad tím musel také pousmát. 

Má pravdu. S Rogersem se hádáme dost. Ale to jen kvůli němu. Prostě ho nemůžu vystát. Není to můj typ člověka. 

"Takže ta mise. Tady máte každý složku. Pročtěte si ji a zítra buďte ráno připraveni k odletu. Bude na vás čekat tryskáč před základnou. Buďte tam prosím včas," řekl Fury a podíval se na mě. Jen jsem protočil očima. 

"Haló? Země volá debila," řekl Rogers a mával mi před obličejem složkou. Probralo mě to z mých myšlenek a vzal jsem mu dokumenty z ruky. Takže další večer strávený nad papíry. To opravdu miluji.

"Dík. A taky tě mám rád," uchechtl jsem se a odešel jsem. Je mi jedno, jestli mi ten blb něco odpověděl. Já tu misi s ním nepřežiju.

Ráno

"Pane Starku? Je nejvyšší čas, abyste odešel," probudil mě robotický hlas Jarvise. Zamručel jsem a znovu jsem zavřel oči. 

Počkat.

"Kolik je hodin?" zeptal jsem se Jarva.

"Bude 9:00 AM pane," odpověděl mi a já málem spadl z postele.

"Sakra, sakra, sakra!" vstal jsem, přivolal jsem si oblek, vzal jsem si tašku s věcmi a vylétl jsem směrem k základně.

To mi to krásně začíná. Jdu pozdě. Vypadám jako koště. Smrdí mi z huby. Mám hlad. A uvidím toho dědka. Super.

Doletěl jsem před základnu. Stíhačka, Cap i Fury už tu na mě čekali. Nadechl jsem se a připravil se na přednášku od obou. Přistál jsem před nimi a nechal jsem si helmu nandanou. Oba na mě hodili divný pohled, ale dál to neřešili. 

"No že jdete. Čas nastupovat," řekl Fury a pokynul nám ke dveřím do stíhačky. Cap nastoupil a já ho následoval. Fury se na nás naposledy podíval, zvedl palec a zmizel v základně. Divné. Nikdy nám palce neukazuje. Třeba má novou manikúru. Kdo ví.

Sedl jsem si na volnou sedačku a stále jsem neopouštěl svůj oblek. Kapitán si sedl naproti mě a zvedl jedno obočí. Nadechl jsem se a protočil jsem očima.

"Co zase?" zeptal jsem se ho a už jsem si přál, aby odešel.

"Proč si nesundáš ten oblek? Neboj, já nekoušu," řekl a dál se uveleboval na sedačce, která byla nepříjemně blízko mé osoby. Zamyslel jsem se, jestli mu mám říct, že na sobě nemám nic jiného než spodky. 

"Tak si nemluv, ale pak se nediv, až tě nechám v boji umřít. Musíš se naučit vycházet se mnou," řekl a v jeho hlase bylo cítit... Zklamání? Zvedl se a šel si sednout někam dál ode mě. 

"Nemám na sobě oblečení," řekl jsem potichu. Nějak jsem zapomněl, že je supervoják a že mě uslyší.

"Cože?" řekl a zasmál se. V jeho očích se leskly jiskřičky. Musel jsem se také pousmát. Nikdy jsem ho neviděl se upřímně smát. Vždycky je jen dědek, co bere všechno vážně. Už jsem se bál, že ani emoce nemá.

"No nemám na sobě oblečení a vypadám jako trotl, takže nemůžu vylézt dokud mě nenecháš převléknout se," vysvětlil jsem mu a dál jsem obdivoval jeho upřímný smích.

"To nemůžeš myslet vážně. Co vím, tak nemůžeš vypadat ošklivě," utrousil, "tak já se otočím a řekni, až zase budu moct." Otočil se a já ho chvilku sledoval. Proč je dneska tak jiný? Možná proto, že jsem s ním pořádně nikdy nebyl sám. Nevadilo mi to. Nechci ho lépe poznat. Nemám ho rád.

Z batohu jsem si vytáhl oblečení a vylezl jsem z obleku. Oblékl jsem si kalhoty a vzal jsem si do ruky tílko se znakem Avengers Teamu. Mám to triko opravdu rád. Něco mi vlezlo do nosu a kýchl jsem.

"Cos říkal?" zeptal se Rogers a podíval se na mě. Pohled jsem mu opětoval. Musel jsem se zašklebit. Prohlížel si mé svaly a u toho se zčervenal.

"Super. Už jsi skončil s obdivováním mého úžasného já? Rád bych se oblékl. A nikdo ti neřekl, že se můžeš dívat!" řekl jsem a nezapomněl jsem přidat svůj nepříjemný tón. Rogers se zčervenal snad až na zadku a opět se otočil. 

Hodil jsem na sebe triko a sedl jsem si zpátky na sedačku. Podíval jsem se na Capa. Měl na sobě tepláky a bílé triko, které dělaly svaly na ramenou snad větší než je měl. Mám lepší svaly. Prostě to vím.

"Červenko, můžeš," řekl jsem mu a díval jsem se z okna. Mraky dneska byly krásné. Díval jsem se na ně a opět mě to začalo uspávat. To by mě nesměla probudit vůně mého společníka. 

"Sakra," řekl jsem nahlas. Zapoměl jsem se vysprchovat. Teď musím smrdět jako prase. Bože, proč mě Jarvis nevzbudil dřív? Teda on mě budil, ale já nechtěl vstávat. Kdo by chtěl? Spal jsem asi tři hodiny. Znovu jsem měl noční můry.

"Slovník," řekl Steve a jeho hlas byl blízko. Podíval jsem se a našel jsem jeho obličej na sedačce naproti mě. Bože on je tak otravný.

"Proč tu zase sedíš? Není tu snad dost místa?" máchl jsem rukou abych mu naznačil, že je tu dalších osm míst, kam si může sednout. 

"Protože s tebou potřebuji probrat plán?" řekl a chytil se za čelo. Všiml jsem si, že má pod očima fialové kruhy. Zjevně nejsem jediný, kdo se dneska nevyspal. Přesto mě to nezajímalo. Ať si dělá v noci co chce.

"Tak začni. Ať si můžu jít lehnout," řekl jsem a snažil jsem se přesunout veškerou mojí pozornost na něj.

"Provedeme to takhle..."

A/N

Hi guyz!

Začala škola a s ní i nový příběh. Snad se vám bude líbit. Nebojte se komentovat, vyjádřit nějakou tu přínosnou kritiku a pokud se vám příběh líbí, tak mě potěší i nějaká ta hvězdička.

Peace s vámi a brzy další kapitola ♥