Not My Type - Stony [1]

Krásný 1/2 ✅

Tony's pov

"Nejsem tvůj typ?"

"Není to nic osobního."

"Nejsem tvůj typ."

"Taky tě mám rád, jasný? Ale prostě se chováš jako arogantní blbec. Myslíš jen na sebe a to se mi nelíbí. Navíc... Mám strach. Mám strach s coming outem." 

Zorničky jsem měl rozšířené. Díval jsem se na ten záznam už po patnácté. 

Má mě rád. Má mě rád. Má mě rád.

Byl jsem naštvaný. Naštvaný na sebe, ne na něj. Chápu ho. Jako nikdy předtím. Ale já to vymyslím. Udělám ze sebe jeho typ. Pro něj klidně. 

Vyběhl jsem z kumbálu a šel jsem do kuchyně, kde se na zemi váleli členové teamu. Notebook jsem položil na linku a opatrně jsem došel k Brucovi. Doufal jsem, že se na něj nevyzvracím nebo že na něj nespadnu. Je mi po včerejšku docela blbě.

"Kámo? Můžu tě o něco poprosit?" zeptal jsem se ho opatrně a doufal jsem, že nezezelená. 

"Co je?" zeptal se ospalým hlasem.

"Potřeboval bych, abyste tu večer nebyli. Co ty na to?" zeptal jsem se a usmíval jsem se jako andílek. Bruce si plácl rukou do čela.

"A. To. Mě. Musíš. Budit. Kvůli. TOMUHLE?" procedil skrz zuby a nahnal mi hrozný strach, "neboj. Nikdo tady nebude. Ať už chystáš cokoliv." Usmál jsem se a nechal jsem je všechny spát. Odešel jsem z budovy a šel jsem si zařídit pár úžasných věcí. Cestou jsem to vzal přes park. Peter tu nebyl a trochu mě to zamrzelo. Opravdu milý chlapec se smutným životem.

Steve's pov

Dnešek byl snad ještě nudnější, než včera. Ráno jsem Tonyho neviděl. Vlastně jsem ho vůbec neviděl. Nikdo neví, kde je. Určitě zase někde chlastá nebo si někde užívá. 

S Clintem jsem jel do nemocnice na prohlídku. Je moc hodný, že mě tam nenechal jít samotného. Už mi je trochu lépe. Stále ale nemám svoji sílu. Doktor mi pořád říkal, že se mi schopnosti mají vrátit do dvou týdnů. Do té doby mám odpočívat. Pak začneme dělat nějaký tréninkový plán. Opravdu doufám, že se mi schopnosti vrátí. Pokud nebudu moct plnit to jediné, co mě naplňuje, tak už mě tu nic nedrží. A lidé budou bez hrdiny. Stejně jako team bez kapitána.

"Ehm. Já si potřebuji ještě pro něco skočit. Jdi dovnitř a já tam hned budu," řekl nervózní Clint. Pozorně jsem ho sledoval. Potil se více, než normálně. Ruce se mu mírně klepaly. Lže.

"Tak ji ode mě pozdravuj! A klidně přenocuj. Užijte si to," usmál jsem se s domněním, že jde na rande.

Vešel jsem do lobby a namířil jsem si to do výtahu. Snažil se najít tlačítko k příslušnému patru. Nebylo to těžké. Někdo si dal tu práci s tím, že na všechnu ostatní tlačítka nakreslil křížek. Zatímco na patře, kde teď všichni spíme, bylo nalepené srdíčko. To musel být Thor. Je na tyhle věci střelený. Výtah se s cinknutím otevřel a já vyšel ven. To, co jsem viděl, mi vyrazilo dech. Všude okolo mě byly svíčky, které ve tmě nádherně svítily a vytvářely krásnou atmosféru. Na zemi byla udělaná cesta z okvětních lístků růže. U cestičky byl velký papír s nápisem: 'For you.' Usmál jsem se a papír jsem zvedl. Otočil jsem ho a přečetl jsem krátký text.

'Pokud mě máš alespoň trochu rád, pokračuj po cestě. PS: Určitě ti to sluší!'

Znovu jsem se zasmál a pomaličku jsem se vydal po cestě. Bylo mi jasné, kdo to udělal. Kdo je takový blázen a nenapravitelný romantik. Tony. Cesta vedla k požárnímu schodišti a pořád dál. Svíčky byly stále okolo mě a bralo mi to dech. Muselo to dát hrozně práce. Došel jsem až ke dveřím na střechu. Další papír byl přilepený na stěně.

'Poslední šance si to rozmyslet.'

Nadechl jsem se a otevřel jsem dveře. Byla tu tma, kterou se snažilo zničit světlo z pár svíček, které zde byly. Na kraji střechy, která je zde naštěstí rovná, byla rozprostřena deka. Na dece zády ke mně seděla tmavá silueta, která se pohnula hned, jak jsem za sebou zavřel dveře. Rychle se zvedla a na světlo přišel Tony s obrovskou kyticí růží. Ohromeně jsem se na něj podíval. Přišel až přede mě a klekl si na jedno koleno.

"Nemusíš říkat vůbec nic. Můžeš odejít hned, jak budeš chtít. Jen mi dej prosím chvilku, abych mohl říct, co mám na srdci," podíval se mi do očí a nadechl se. Byl hodně nervózní. Zvláštní to jev u Tonyho Starka.

"Já ani nevím, jak začít. Je toho tolik. Chtěl bych se ti omluvit. Vážně a střízlivě. Choval jsem se jako blbec. Egoistický hovado které se o nikoho nestará. Neuvědomoval jsem si, že tím ubližuji někomu, kdo má tak krásnou duši, jako ty," pořád se mi díval do očí a začínal mě dojímat, "proč jsem se tak choval? Možná proto, že jsem srab. Jsem srab a mám spoustu problémů. Mám strach, že budu sám. Mám strach, že už se se mnou nebude nikdo bavit. Mám strach přestat být zajímavým. Mám strach v noci sám usínat a mám strach, že mi nikdy neodpustíš."

"Takže to říkám: Promiň. Budu se snažit chovat se co nejlépe a pokusím se postavit svým strachům. Moje jediná otázka je..." nepřerušoval oční kontakt a mně se z oka začala téct slza, "zkusíš to se mnou?" Do očí se mi začalo hrnout víc a víc slz. Přikývl jsem, nechopen mluvit a vyhrnul jsem se mu kolem krku. Tony se rychle zvedl a své ruce okolo mě obmotal. Opřel jsem si hlavu o jeho rameno a nasával jsem jeho úžasnou vůni. Tony mě držel pevně a já jeho také. Nechci ho pustit.

"To bylo krásný," šeptl jsem mu do ucha a stále jsem byl na měkko. Usmál se.

"To ty jsi," dal mi další záminku k červenání.

"Odpouštím ti," usmál jsem se také a přál jsem si, aby tento moment nikdy neskončil. Tony se po chvilce odtáhl. 

"Mám tam připravené víno," usmál se a zářil štěstím, jako když dítě dostane vysněné autíčko pod stromečkem. Došli jsme spolu na deku a sedli jsme si na ni. Žasl jsem nad tak krásným výhledem.

"To je krásný výhled," usmál jsem se a Tony si sedl blíž ke mně.

"To tedy je," šeptl mi blízko mého krku a hned poté si opřel hlavu o mé rameno. Musel jsem se uchechtnout.

"Jsi tak roztomilý, když chceš," nespouštěl jsem oči z výhledu.

"Myslíš?" 

A/N
První část z takového malého speciálu. Pokračování zítra. Snad se vám to líbí a snad přežijete to množství fluffy scén. Moc děkuji za všechny ohlasy ❤️ Ani jsem nečekala, že to bude mít takový úspěch. Jste úžasní ❤️