Cože, Srabus!!!

Kapitola 1

Od dob, kdy do Bradavic chodili samotní Pobertové uplynulo už mnoho let. Ač se to zdá nereálné, všichni se usadili, a založili rodiny. Jejich děti právě nastoupily do šestého ročníku, pomalu se připravujíc na OVCE.

Z Jamese mladšího, Reguluse Blacka a Teda Lupina se stali pěkní neřádi. Namyšlení, až běda, myslí si, že mohou všechno. Šikanují Jamesovo dvojče Harryho už dobrých osm let a pořád jim to prochází. Jediný, kdo si toho všiml byl Severus Snape. Bradavický učitel lektvarů, který ve škole stejně, jako Harry trpěl na šikanu. K našim třem výtečníkům se chová tak, jak si zaslouží.

Harry s Jamesem, Regulusem a Tedem se právě nacházejí na hodině lektvarů. Harry moc pozor nedává. Jde snad dávat pozor, když skoro nespíte ze strachu, že se probudíte a budete plešatí? Nebo budete přilepení k posteli. To vše už mladý Harry zakusil a strach mu nedá spát. Nejraději spí, když je jeho bratr s přáteli na famfrpálovém tréninku a v pokoji je sám. Jeho nepozornosti si jeho mučitelé nemohli nevšimnout, rozhodli se toho využít. Vzali kus žíně z jednorožce a hodili ji mladíkovi do kotlíku. Reakce způsobila, že se kotlík roztavil a Harry tak tak stačil uskočit před lektvarem tekoucím po lavici. "Pottere!" Zahřímal profesor hrůzostrašně. Harry se vyplašeně narovnal a vykoktal "A-ano pane?" "Ne vy! Váš bratr!" Štěkl naštvaně. Harrymu neušlo, jak se na něj omluvně podíval. Jamesovi a ostatním mezi tím zmrznul úsměv na rtech. Nervózně na profesora civěli. "Strhávám nebelvíru deset bodů, za úmyslnou sabotáž letkvaru vašeho bratra." Utrousil a zamířil zpět ke katedře. Zbytek hodiny proběhl v poklidu. Nebo se to alespoň zdálo. Pravda ovšem byla taková, že James s ostatními na Harryho vrhali zlé pohledy a měli jasný plán. Zbít ho a jít na další hodinu.

Jakmile zazvonilo a nebelvíři byli venku ze dveří, popadl Regulus Harryho za hábit a táhl ho do prázdné učebny. "Tak co srábku? Zase si Snapeovi podržel a vyvázl s čistýma rukama? Co!" Zaburácel Ted a jednu Harrymu vrazil. "Prosím, přestaňte!" Rozvzlykal se Harry. Byl psychicky úplně na dně. "Nekňourej blbečku, to byl jen předkrm." Usmál se James slizky a nakopl Harryho do slabin. Zrovna zvonilo, když kluci dokončili svou takzvanou práci. Byl čas vyrazit na přeměňování. Nechali Harryho ležet na zemi a odešli. Zubožený nebelvír se s námahou posbíral ze země, utřel slzy, kouzlem se pokusil zamaskovat modřiny na obličeji a také vyrazil. Na hodinu Harry dorazil s pětiminutovým spožděním. Profesorka Mc.Gonagalová jeh opoozdní příchod nijak nekomentovala a pokračovala ve výkladu.

Zbytek dne Harry přemýšlel, co komu udělal tak špatného, že musí mít takového bratra. Dumal nad tím i teď u večeře, když se nimral v bramborové kaši. Kousek od něj slyšel Ginny kýchat jako o závod. Usoudil z toho, že jí nějaký dobrák podsrčil kýchací prášek. S naprostou jistotou věděl, kdo jí tu laskavost prokázal a doufal, že nebude další obětí. "Lupine, to nemáte na práci nic lepšího, než obtěžovat vaše spolužáky, kteří mají očividně náladu pod psa?" Uslyšel za sebou Harry ostrý hlas profesora Snapea. Lekl se ,až nadskočil a viclička mu vypadla z ruky. Otočil se a viděl, jak za ním stojí Ted s hůlkou v ruce a profesor ho drží za límec košile. "Ne, právě jsem mu tu náladu chtěl zvednout." Zakřenil se Ted sebejistě. "podle toho, jak jsete se plížil to spíš vypadalo, že ho chtete proklít. Máte školní trest.V devět večer u mě v kabinetu!"Zasyčel profesor nasupeně mezi zuby a odešel. Jen, co byl Snape z doslechu začal Ted nadávat. "Ten sráč s mastnou hlavou si ze mě snad dělá prdel nebo co! Ty skrčku, to si vypiješ!" Zavrčel na Harryho a podíval se na Jamese, jestli mu dá co proto. Ten přikývl, vytáhl Harryho z lavice a někam ho odtáhl.

"Jaký byl trest u teplýho mastňáka?" Zeptal se Regulus, jen co viděl Teda projít společenskou místnsotí. "Pitvlal jsem žáby do těch jeho sraček." Posteskl s ia dodal. "Kde je ten malej zmrd?" "Po tom, co dostal nakládačku se někam zdejchnul." Odvětil mu James.

Pravda byla taková, že hned po tom, co se Harry už podruhé sebral ze země, si vzal otcův neviditelný plášť a usadil se na astronomické věži.Zřejmě ale nebyl jediný, kdo nemohl usnout. "Neměl byste být v posteli, pane Pottere?" Ozval se profesor Snape měkce těsně za Harrym. Mladík se prudce otočil. "J-já už jdu pane profesore." Vyhrkl a zvedal se. "V pořádku, posaďte se." Severus mu jemně zatlačil na rameno a donutil ho tak si sednout. Věděl, že Harryho šikanují, a chtěl, aby se mu svěřil. Nemínil na něj ale tlačit. "Kde jste sebral ty modřiny?" Zeptal se ledabyle. "To neřešte. Všechno je v pohodě." Odbyl ho Harry. "Neřekl bych. Nesnažte se mi namluvit, že v jednom kuse padáte." Severus se na něj podíval. "Jsem vážně nešikovn-ný." Harrymu zadrkaly zuby, jaká mu byla zima. Severus se pousmál a odpl si plášť, který následně dal Harrymu kolem ramen. "Nedělejte ze mě vola. Nejsem dnešní." Řekl už opět zcela vážně. "Občas se s bratrem nepohodneme a dáme si do zubů to je toho." Lhal Harry, jako když tiskne a nenápadně čichajíc k plášti, který krásně voněl po bylinkách. "Zajímavé je, že na vašem bratrovi jsem modřiny nikdy neviděl. Nebude ono to spíš tak, že si na vás s přáteli vybíjí zlost?" Severus uhodil hřebíček na hlavičku. Mladého nebelvíra však vyplašil. Harry shodil z ramen jeho plášť a bez jediného slova se rozběhl zpět do nebelvírské věžě.