Cože, Srabus!!!

Kapitola 24

Po této velice výživné debatě se Harry zavřel ve svém pokoji a začal balit dárky. Nevěděl, jak Severusovi říct, že si pro něj musí přijít. To je nereálné. Bude zuřit. V hlavě si přehrával co mu asi tak do dopisu napíše. Věděl, že za to nemůže. Nemůže za rozmary svých rodičů. Neměli na tohle právo. Zasahovat mu takovým způsobem do soukromí. Kdyby zůstal v Bradavicích nenadělali by s tím nic. 

Po dobalení dárků je předal domácímu skřítkovi, aby je odnesl jeho přátelům a sešel dolů, aby v kuchyni napsal dopis pro Severuse. 

Vstoupil do místnosti právě v momentě, kdy se tam odehrávala hlasitá výměna názorů mezi dospělými a Harryho trýzniteli. "Harry si přeje, aby to nikdo nevěděl, takže to tak taky zůstane!" křičela Alex naštvaně. "Pokud to nedodržíte zavážete se nám neporušitelným slibem!" vyhrožovala Nymfadora. 

Náhle se všechny pohledy zastavily na Harrym stojícím mezi dveřmi. "Jdu si jen napsat dopis." oznámil a usedl ke stolu vedle svého bratra. "Nenechte se rušit." broukl nezaujatě, podal si kalamář s brkem, pergamen a psal.

Nerad ti píšu tenhle dopis, ale musím. Dle názoru svých rodičů jim přijde nepatřičné, abych odjel za někým, koho neznají. Snažil jsem se jim vysvětlit, že není dobrý nápad tě sem brát. Nedali si to vymluvit. Do Londýna s tebou mohu pouze v případě, že si pro mne přijdeš ty sám osobně a dáš si s mojí rodinou oběd. Je mi jasné, že teď naštvaností skáčeš do stropu, ale neudělám s tím nic. Odpověď pošli po skřítkovi, který přinese tenhle dopis. S láskou Harry. 

Ještě jednou si po sobě dopis přečetl. Takhle to zní dobře. "Synthio!" zavolal. Objevila se před ním skřítka drobného vzrůstu. Ještě nebyla ani dospělá. Sklonil se k ní, aby jí pošeptal komu to má předat. Nechtěl Severusovu identitu prozradit do poslední chvíle. Hádka mezitím utichla. 

"Jdeme na zahradu." Prohlásil James a táhl své přátele za sebou.  "Pomůžu ti s večeří." nabídl se Harry své matce a postavil se k lince. 

Loupal brambory, zatímco Lily je krájela a dávala do pekáče kde už byl krocan. "Víš Harry. Láska je nevyzpytatelná věc. Neptá se na věk ani na postavení. Či na to jaké jsou lidi krve. Pochopila jsem, že na tom muži ti velmi záleží. Nenech se rozhodit ničím, co ti kdo řekne. A to včetně nás." pravila moudře. Kdyby jen věděla. 

Harry na to nic neřekl. Užíval si, že může vařit a nemyslet u toho na nic. Jenže i když se snažil nemyslet, pořád si v hlavě přehrával scénáře jak bude probíhat setkání Severuse a jeho rodiny. Severus už dopis jistě měl. Tak proč odpověď nepřicházela? 

U večeře panovala vcelku příjemná atmosféra, když vezmeme v potaz nastalou situaci. Harry ignoroval svého bratra s kumpány, oni jeho taky. To se dalo považovat za úspěch. Občas se Harry zapojil do konverzace o všeobecných tématech, aby nebyl nezdvořilý a musel uznat, že i když jeho matka vaří skvěle, na Severusovo vaření to zdaleka nemělo. 

Kuchyň se začala pozvolna vyprazdňovat, až tu Harry zůstal sám s Tedem. Uvědomil si to ve chvíli, kdy mu položil ruku na rameno. Strnul, když cítil pevný stisk na svém rameni. 

"Chyběl jsi mi." zavrněl mu do ucha Ted. "Ty mě ne. Dovol, jdu si lehnout." odsekl Harry a chystal se vstát. Byl zatlačen zpět do židle. 

"Nepospíchej. Máme na sebe celou noc." Ted se k němu naklonil a políbil ho na krk. "Nech mě!" Harry začal hysterčit. Krev mu v žilách divoce proudila a srdce cítil až v krku. Druhý mladík se zasmál. "Jen jsem se bavil. Ještě za mnou přijdeš rád, nevěřím tomu, že ten tvůj vyvolený přijde." s těmi slovy odešel a nechal vyděšeného Harryho v kuchyni samotného.