Cože, Srabus!!!

Kapitola 21

K tématu Harry a nově nastavená pravidla se už ten večer nevraceli. Ovšem marně se Harry domáhal nějakého fyzického kontaktu se Severusem.  "Až uvidím, že dodržuješ, co jsem nastavil." odpověděl mu vždycky. 

Kolem desáté večer se pod pláštěm od otce Harry vydal zpět do věže. Už byl v půli cesty, když v prázdném výklenku u okna viděl dvě postavy v objetí. Zvědavost mu nedala a tiše se připlížil blíž. Jaké překvapení bylo, když ve velice důvěrném objetí viděl Draca a Hermionu. Nevěřícně na ně zůstal zírat. Rychle pokračoval v cestě dřív, než by cítili, že za nimi někdo stojí. Pro sebe se však ušklíbal. Nikdy by neřekl, že zrovna oni dva. 

Když už byl myšlenkami u nich přemýšlel, jak jim podá Severusova opatření bez toho, aby jim musel říkat pravý důvod. Dracovi by to vysvětlil snadno, ale Hermiona je až moc chytrá na to, aby mu zbaštila nějakou hloupou lež. Rozhodl se ale, že tímhle se bude zabývat ráno. 

Nechtěl pokoušet Severusovu trpělivost, proto si raději vzal bezesný spánek, přesně, jak mu řekl. Ani nevěděl jak a propadl se do spánku bez snů, který tak moc potřeboval. 

Ráno vstal naprosto svěží, jako už dlouho ne. Opět dle Severusova příkazu si vzal lektvar na bolení žaludku, aby se mohl bez obav nasnídat. Zabalil si věci na vyučování a odešel na snídani.

Bylo ještě poměrně brzy, i tak ale Severus seděl na svém místě, takže mu nezbývalo nic jiného, než si sednout k nebelvírskému stolu. Profesor schovaný za novinami pochvalně přikývl a pozoroval Harryho jak si naložil míchaná vajíčka se slaninou.

Po nějaké chvíli si k Harrymu přisedl zbytek jejich osazenstva. "Proč nejdeme k nám?" zeptala se Pansy. "Nemůžu." pokrčil Harry rameny. "Jak jako nemůžeš." nechápal Draco. "Řekl jsem MU co se včera stalo a dostal jsem zákaz chodit do zmijozelu, aby se to neopakovalo." Na slovo mu dal velký důraz, aby všichni věděli o kom mluvil a nemusel říkat jméno. "Snad bys ho neposlechl, nejsi jeho majetek." čuřila se Pansy vytočeně. 

"Ber to tak, že jen dbá na Harryho bezpečí a nechce, aby mu někdo ubližoval. Ať už verbálně nebo fyzicky." pravila Hermiona moudře. "To není vše." zarazil ji hned nebelvír. "Na vyučování mám chodit jen s tebou." oznámil jí.  "Ahoj, můžu si přisednout?" přerušila jejich rozhovor Ginny.  "Jasně pojď." přikývl Draco a posunul se blíž k Hermioně, aby si dívka mohla sednout. 

"Co říkate na ten zákaz famfrpálu?" Zeptala se jich po chvíli. "Je to nefér vůči ostatním týmům." odfrkla si Hermiona. " 

"Jsi v pořádku Harry?" dělala si zrzka vrásky, když se Harry už hodnou chvíli nezapojoval do rozhovoru a díval se někam mimo. "Kdo je ten kluk z foťákem?" Zeptal se místo odpovědi. "Colin Creewy. " vypálila jako první Hermiona, které bylo jasné, co se Harrymu teď honí hlavou. 

Ginny se nechápavě mračila. "To nic Ginny, jen mě zaujal model toho foťáku." zamlouval to Harry honem. "Jdeme na hodinu? Kratiknot bude zkoušet."  připomněl všem a s Hermioniným doprovodem se vydal do učebny. 

Nevymyslel žádný kloudný důvod, proč by Colin prodával jeho fotku do denního věštce, proto usoudil, že nejlepší bude se ho narovinu zeptat, co s tím má společného.

"Coline!" zastavil ho cestou z obrany proti černé magii, když mířil na oběd. O rok mladší nebelvír se zastavil a čekal, než ho Harry doběhne. "Coline, musím se tě na něco zeptat. Nepůjčoval si minulý týden někomu foťák?" nač chodit kolem horké kaše. "Čekal jsem, kdy za mnou s tímhle přijdeš. Nepůjčil jsem ho nikomu. Ale ten den co vznikla ta tvoje fotka mi někdo foťák musel vzít během snídaně. Protože cestou na snídani jsem ho měl. Pak jsem si všiml že ho nemám, tak jsem běžel do věže, jestli jsem ho tam přeci jen nenechal. Nebyl tam. Odpoledne mi ho předávala profesorka Sinistrová, že ho prý našla v pamětní síni." Vyprávěl jedním dechem. "Aha. Přesto díky, že jednáš narovinu." poděkoval brýlatý chlapec a běžel do velké síně dřív, než Severus zjistí, že vyjímečně nešel s Hermionou.

Měl však štěstí, Severus se zřejmě rozhodl obědvat u sebe, protože po dobu oběda se u stolu neukázal. Jeho ročník s ním však měl ještě lektvary. Už teď věděl, že to bude katastrofa jako vždy. 

Poté, co se všichni natlačili do třídy a postavili se ke svým kotlíkům začal Severus diktovat instrukce. "Dnes budeme vařit lektvar na hojení řezných ran." oznámil a šlehl pohledem po Harrym. Ten zrudl jako paprika. "Instrukce najdete na straně šedesát, ingredience ve skříni. Ty nejlepší lektvary poputují na ošetřovnu." už teď bylo jasné, že všichni se budou snažit to mít přesně podle instrukcí.

Bohužel nebo bohudík Harry zrovna tenhle lektvar uměl uvařit i poslepu. Taky to podle toho vypadalo. Snape chodil od lavice k lavici a komentoval výkony svých žáků.  "Lobgbottome, jestli tohle je lektvar tak já jsem Merlin." ušklíbl se posměšně na nešťastného Nevilla, kterému se lektvar bortil pod rukama.

Po té strašné dvouhodinovce, kdy většina studentů pohořela a vysloužila si body dolů se Harry v doprovodu Hermiony uklidil do knihovny, aby si vypracoval úkoly, než půjde za Severusem.  A musel se najíst.  Severus byl sice radikální, ale Harry musel uznat, že mu to přinejmenším vyhovuje.

Jen si pomalu ale jistě začínal lámat hlavu s vánoci. Co Sevovi vlastně dát? Kotlíků má určitě plnou skříň a knihovna v bytě mu praská ve pantech. Bude muset něco vykoumat. Přece to nejde, aby mu nic nedal. Domů pojede určitě, ale nemá v plánu zdržet se tam dlouho. 

Před půl šestou už pomalu balil učebnice a vydal se s přáteli na večeři.  "Harry, nebude ti vadit, když dnes budeš sedět sám? Rádi by jsme se najedli bez nevraživých pohledů." vzdychla Hermiona poměrně nešťastně před velkou síní. Nebelvír se na ni usmál. "Vůbec ne Hermi, stejně se mnou dneska není moc řeč." Rozdělili se a Harry si sedl k nebelvírům. 

Severus se pro sebe usmál. Zatím to vypadá, že Harry se snaží jeho podmínky dodržet. Ale to se uvidí, až časem. Zatím je na chválu brzy. Rozhodně to s ním nemyslel zle. Ani jeho netěšilo, že ho musí tak hlídat, ale chtěl aby byl v pořádku.  Po hodně dlouhé době to byl někdo, kdo mu ukradl srdce a nechtěl o něj přijít jen kvůli narušené psychice za níž může jeho rodina. Chápal, že potřebuje ventil od problémů, nikdo není stroj. Ale jde to přece i jinak. Stokrát radši ať mu rozbije celou laboratoř a byt obrátí vzhůru nohama, než by si ubližoval. Ze srdce doufal, že ty tři co mu tohle způsobili dostihne karma. Protože zákony na tohle byly krátké. 

Ani si nevšiml, že během jeho přemýšlení se Harry vypařil. Proto nechal zbytek jídla tak jak byl a šinul si to do sklepení, aby Harry mohl přijít. 

Už otevíral dveře, když do někoho vrazil. Před ním ale nikdo nebyl. Vědoucně se ušklíbl a nechal dveře pootevřené. Ty se během chvilky s tichým klapnutím zavřely a Harry ze sebe sundal plášť. Beze slov následoval Severuse do jeho bytu. "Ukaž ruce. Namažu ti je a zkontroluji. Samozřejmě si vypiješ i lektvar." usmál se lektvarista a posadil se do křesla. Harry si sedl naproti němu a vyhrnul rukávy košile. 

Během toho, co Severus mazal jednu ruku využil nebelvír k tomu, aby si vypil lektvar. Ruce opravdu vypadaly znatelně lépe než včera.

Harryho poměrně dost mrzelo, že se ho Severus skoro nedotkl, ale chápal, že mu tím chce ukázat následky jeho chování. Proto se kolem desáté zklamaně odebral k sobě do ložnice.

Tak tady to je. Trochu jsem se zpozdila já vím 🙈. Ale nová práce tolik času není, tak snad se líbí. V příští kapitole se chci trochu posunout v čase k Vánocům tak se je na co těšit.