Cože, Srabus!!!

Kapitola 6

"Tys tomu dala Pans!" Vynadal dívce Draco a vyběhl za Harrym. Samotného ho jeho reakce překvapila, ale u Harryho už se asi není třeba divit vůbec ničemu.

"Harry, jsi v pohodě?" Opatrně do pokoje nakoukl a vešel dovnitř. "Nech mě!" Odháněl ho brýlatý hoch spěšně. "Pansy to tak nemyslela. Nedošlo jí, že by ti to mohlo vadit." Obhajoval bloňdák Pansy. "Nechci se o tom bavit." Odbyl ho Harry. "Můžeš nám říct cokoli, pamatuj si to." Ujistil ho Draco a odešel.

Harry byl za jejich podporu nesmírně vděčný, ale i když to bude znít neuvěřitelně nevděčně, neměl chuť s nikým rozebírat, že si sám ubližuje i když by neměl. Sám dobře věděl, že je to špatně. Že by to neměl dělat. Byl to ale jediný způsob, jak kolikrát přehlušil to strašné duševní muka, které mu jeho bratr způsoboval. Už několik let si pokládal otázku "Proč?". Proč to musel být zrovna on, koho James šikanuje? Proč to musí být jeho bratr? Proč rodiče nic nevidí? Kdy už to konečně skončí? Tyhle a spoustu dalších otázek si denodenně pokládal. Ale odpověď na ně byla v nedohlednu. Přemýšlel tak dlouho, až usnul.

Opět ho pronásledovaly noční můry, ve kterých v hlavní roli figuroval jeho bratr a jeho přátelé. I přesto se ráno probudil poměrně svěží a vyspalý. "Už dobrý Harry?" Promluvil k němu Draco, když si všiml, že je Harry vzhůru. "Jo, dobrý. Včera jsem trochu moc hysterčil." Pousmál se mladík a vzal si na nos brýle. "Otázka je, proč si tolik hysterčil." Zamyslel se Draco. Harry na to nic neřekl, raději rychle zmizel v koupelně, aby se před vyučováním umyl. Z dnešního doučování byl nervózní jako loni před NKÚ.

Když kluci vyšli z ložnice, ve společence se zrovna Pansy s Hermionou dohadovali s Crabbem a Goylem. "Ten nebelvírskej blbeček tady nemá co dělat!" Rozčiloval se zrovna Crabb. "Zrovna ty máš o blbečcích co říkat Crabbe! Nerozeznáš kartáček na zuby od koštěte!" Zachechtal se Draco a mířil k nim. Dá se říct, že byl vůdcem zmijozelské koleje, tak toho hodlal využít. "Malfoyi, sám dobře víš, že tu být nesmí. Chceš snad mít problémy u Snapea? " Štěkl Goyl naštvaně. Dracovi vzteky zrudly tváře, málem i vlasy. "Chceš mi snad vyhrožovat Goyle?!" Zasyčel vztekle. "Můžu tě ujistit, že jediný, kdo by měl problém bys byl ty. Jestli nechceš, aby se kdokoli dozvěděl, co si dovoluješ k místním děvčatům a jaké úchylky máš, tak budeš mlčet." Vyhrožoval mu bloňďák tiše. "To samé platí i pro tebe Crabbe. Jestli se dozvím, že jste komukoli cokoli řekli, bude zle!" Dodal. Dvojice hromotluků odkráčela ze společenky ven a Harry se odvážil odlepit se od dveří do ložnice.

Jakmile ho Pansy viděla, začervenala se. "Harry, promiň za ten včerejšek, nevěděla jsem, že se tě to tak dotkne." Omluvila se upřímně. "To je dobrý Pans, nezlobím se. Už o tom nebudeme mluvit." Mávl Harry rukou s úsměvem a všichni se vydali do Velké síně na snídani. Posadili se na kraj Nebelvírského stolu a ignorovali Regulusovy nenávistné pohledy. "Zajímalo by mě, kde je James." Prohodil Harry s obavou v hlase. "To sice nevím, ale ty se tím nestresuj a jez nebo z tebe zbude jen kostra." Napomenula ho Hermiona a dala mu na talíř další dva toasty. Harry protočil očima a pustil se do nich.

Kde je James se dozvěděli při odchodu z Velké síně. Procházeli zrovna kolem přístěnku na košťata, ze kterého na ně James vyskočil. Dřív něž někdo ze čtveřice stihl zareagovat Jamesovi z hůlky vytryskl zelený sliz a všechny je zmáčel. Ukázalo se, že to nebyl obyčejný sliz, nýbrž sliz, který vám po celém těle udělá ošklivé puchýře.

James se začal zlomyslně chechtat. Smích ho ale rázem přešel. "Pottere!" Zaburácel někdo od učebny lektvarů. Ten někdo byl profesor Snape. James náhle zbledl jako stěna. "Máte školní trest. Po večeři se hlaste u pana Filche!" Zavrčel. "Vy čtyři pojďte se mnou. Dám vám na ty puchýře lektvar." Vyzval čtveřici a kráčel do svého kabinetu. Měl co dělat, aby toho spratka neproklel. Byl rád, že Harry už trochu připomíná člověka a ne tělo bez duše. I když do normálního kluka měl ještě hodně daleko. "Tohle vypijte." Podal studentům čtyři lahvičky lektvaru. Pro každého jeden. "Děkujeme." Ozvalo se sborově a o vteřinu později to do sebe všichni na ex kopli. Puchýře byly ty tam, ale uniformy byly pořád špinavé. "Pulírexo." Mávla Hermiona hůlkou a rázem byli všichni čistí. "Tak, můžete jít na hodinu." Prohlásil profesor. Čteřice se vydala pryč z kabinetu. "Slečno Grangerová!" Zavolal na Hermionu profesor. Dívka se zastavila mezi dveřmi. "Ano?" Otočila se. "Dávejte na něj pozor. Ať mu něco neudělají." Požádal jí lektvarista ustaraně. Nebelvírka přikývla a šla dohnat přátele.

Harry se celý den tvářil, jako by měl zaražené prdy. Pořád se kolem sebe rozhlížel, jestli někde neuvidí Jamese, Reguluse nebo Teda. Nikde je neviděl, ani na vyučování, což bylo nanejvýš podezřelé.

Ke konci vyučování to ale pustil z hlavy. Nebylo by to poprvé, co se takhle ulili. Čím víc se blížila šestá hodina, tím více byl nervózní. Co si pro něj Snape připraví? Není doučování jen záminka, aby se ho dál vyptával?

Hned po večeři se rozloučil s přáteli a spěšně šel do sklepení zaklepat do profesorova kabinetu. Chvíli postával přede dveřmi kabinet a sbíral odvahu zaklepat. Už zvedl ruku, že zaklepe, když se dveře otevřely. "Chcete tam strávit mládí nebo půjdete dál?" Utrousil profesor sarkasticky. "Dobrý večer pane profesore." Pozdravil Harry a šel dovnitř. Odložil si do křesla brašnu a čekal. "Vzhledem k tomu, že máte zájem o kariéru lékouzelníka, budete znalosti z lektvaru potřebovat umět na výbornou, jako když bičem mrská." Zahájil jejich doučovaní profesor. "Pojďte se mnou. Dnes budeme vařit lektvar na léčení vředů. Učivo prvního ročníku." Zavelel a vedl Harryho do jeho laboratoře. Harry se probral z transu a kvačil za ním. V hlavě mu hučelo. Lektvar na léčení vředů. Jaké je složení? Vůbec nevěděl. Celkem ostuda, když vezme v potaz, že by se opravdu chtěl stát lékouzelníkem a pomáhat lidem. "Jelikož je mi jasné, že nemáte absolutně žádné ponětí o tom, jak se tento lektvar vaří a jaké složky obsahuje, vezmeme si to všechno pěkně od začátku." Profesor přešel ke skříni a vytáhl potřebné přísady. Vyčaroval na zdi tabuli a křídu. "Na tabuli budete mít napsaný postup, který si spolu projdeme, než začnete. Upozorním vás na vše, na co si dát pozor, aby se vám lektvar povedl a dal se použít." Řekl a začal na tabuli psát postup.

Harry si mezi tím osahal všechny přísady. Pomohlo mu to dostat alespoň relativní představu o tom, co se po něm chce. Profesor na chvíli přestal psát a zadíval se na svého studenta. Zamračil se. "Co to děláte?" Nechápal. Mladík leknutím pustil kořen asfodelu na stůl. "Seznamuji se s přísadami. Je pro mě důležité vědět, s čím pracuji." Vysvětlil nebelvír a posunul si brýle na nose. Profesor zakroutil hlavou, pousmál se a pokračoval v psaní.

Vaření lekvaru i s vysvětlováním jim zabralo něco málo přes hodinu. "No vidíte pane Pottere. Když chcete a soustředíte se, tak vám to i docela jde" Prohlásil profesor spokojeně. "Ale kdepak. V hodině by to byla břečka jako vždycky." Namítl mladík, přestože mu profesorovo prohlášení zalichotilo. "Jen neříkejte. Trocha cviku a půjde vám to samo i v hodině. Jen si musíte víc věřit." Povzbuzoval ho lektvarista. Ten kluk potřeboval zvednout sebevědomí. "Dobrou noc, pane profesore." Začervenal se Harry a zamířil ke dveřím. "Dobrou noc." Popřál mu profesor. Harry vyšel ze dveří s úsměvem od ucha k uchu. Nepočítal s tím, že to půjde takhle hladce. "Hej, Srábotko!" Ozvalo se kus za ním tiše. Harry se prudce otočil a viděl Teda, jak si to k němu pomalu šine. Harry začal vyděšeně couvat. Couval, couval, až narazil na zeď. Polil ho studený pot. Co s ním teď bude?