Cože, Srabus!!!

Kapitola11

Za celé dvě hodiny usilovného přemýšlení ho napadla jen jedna skupina lidí, kteří by se mu chtěli mstít a byli by schopní ho prodat novinám. James a jeho kumpáni. Proč by si dělali další problémy? Oni to určitě nebyli. Nemohli být. Srdce mu stále bilo jako o závod, nevěděl, co se bude dít. Co když ho profesor Snape obviní, že někomu řekl,ať to dá do novin. 

"Dobré ráno pane Pottere!" Zahlaholila madame Pomfreyová zvesela. Všimla si však jak je chlapec bledý a klepe se, úsměv jí povadl. "Děje se něco?" Zeptala se opatrně. Harry jí beze slova podal dopis a noviny. Ošetřovatelka si obojí přečetla. "Máte alespoň podezření, kdo by mohl..?" Zahleděla se na něj soucitně. "Mám, ale je to nanejvýš nepravděpodobné." Odvětil Harry, koukajíc z okna. "Váš bratr." Odhadla Poppy hned. "Ano, ale je to velice nepravděpodobné. Proč by si dělal další problémy, když už teď jich má víc než dost." Namítl nebelvír. Ošetřovatelka bezradně pokrčila rameny. "Mohla by jste prosím tenhle dopis odeslat sovou hned jak si odpočine? Je pro mě důležité, aby se k rodině dostal co nejdříve." Požádal ji s prosebným pohledem. "Ale jistěže, to vůbec není problém!" Pousmála se Poppy, vzala si dopis a odkvačila do kanceláře.

Asi za hodinu mu přinesla snídani se slovy, že za ním přišel ředitel. "Dobré ráno, Harry. Jistě už jsi četl noviny." Pozdravil Brumbál. "Ano četl. Poslala mi je máma spolu s dopisem." "Musím se tě zeptat. Je něco pravdy na tom, co tam psali?" Zeptal se ustaraně. Harry nevěděl, zda-li říct pravdu o tom, že byl u profesora Snapea, či zalhat. "Byl jsem u profesora Snapea v bytě. To jediné je pravda." Přiznal nakonec. "Vysvětlíš mi, co jsi tam dělal?" Harry sklopil oči k zemi. "Harry, musím to vědět, abych tebe i profesora Snapea mohl bránit" Naléhal ředitel. "Byl jsem hrozně vyčerpaný, potřeboval jsem si odpočinout. Šel jsem za profesorem Snapem, a poprosil ho, jestli by mě neomluvil z vyučování. Nabídl mi, že se u něj můžu prospat. To je vše. Nic víc." Vychrlil ze sebe Harry naráz. "Dobře. Věřím ti. Přesto si to však u Severuse ověřím." Kouknul na něj ředitel nedůvěřivě a zase odešel.

Dlouhou dobu byl Harry sám, napospas svým myšlenkám a panickému stavu. Kolem oběda se přihnal naštvaný profesor Snape. "Pane profesore, já nic, opravdu!" Háji se hned Harry vyděšeně. Snape se na něj nechápavě podíval, než mu to došlo. "Pro Merlina, opravdu si myslíte, že bych vás z toho chtěl obvinit?!" Vyštěkl velice překvapeně. "No...ano." Připustil Harry rozpačitě. "Bože, vy se mi snad zdáte!" Plácl se profesor nevěřícně do čela. "A proč jste tedy přišel, když ne mě z toho obvinit?" Nechápal Harry. "Madame Pomfreyová vás propouští ze své péče. Mám pro vás hojivou mast, kterou si budete mazat ruce." Vysvětlil Severus. "Jdeme." Zavelel a mířil ke dveřím. Harry klusal za ním.

Došli v tichosti až k Velké síni. "Dáte si se mnou v klidu oběd, nebo půjdete za přáteli?" Zeptal se ho profesor vlídně. Při pohledu do Velké síně se Harrymu udělalo velice nevolno. "Raději půjdu s vámi." Usoudil nakonec a následoval lektvaristu do jeho komnat. "Posaďte se." Pokynul mu ke stolu v kuchyni. Sám se obrátil ke krbu a přemístil se do kuchyně."Pán profesor Snape! Co pro vás můžeme udělat?" Vítali Severuse skřítkové hned. "Dostal jsem za úkol přinést panu Harrymu Potterovi jídlo, co má rád. Nevím, ale co to je, tudíž je to na vás." Zaúkoloval skřítky a posadil se na nízkou stoličku.

Jak předpokládal, skřítci mu naložili jídla, že to bude stačit pro oba. Vzal koš s jídlem a přemístil se zpět do svého bytu, přímo do kuchyně, kde Harry čekal, přesně, jak po něm Severus chtěl. Složil jídlo na stůl a posadil se naproti Harrymu. "Nabídněte si." Pokynul mladíkovi, když vyjeveně na jídlo koukal. Harry uchopil sirupový košíček a zakousl se do něj. "Nemusel jste.." Zahuhlal s plnou pusou. "Chtěl jsem. A nemluvte, když máte plná ústa, je to velice nezdvořilé a navíc nechutné." Pokáral ho profesor přátelsky. "Hmm..omlouvám se." Polkl Harry sousto.

Během jídla ani jeden nevěděl, co říct. Harry prolomil to ticho mezi nimi. "Co vás vedlo k tomu stát se učitelem?" Zeptal se zvědavě. "Jak to myslíte?" Nechápal profesor. Harryho otázka ho nanejvýš zaskočila. "No, kdo by stál o to, učit stádo nevzdělaných tupců. Já ne. Neměl bych na to nervy." Pokrčil nebelvír rameny a napil se šťávy. "Vidíte, takhle jsem nad tím nikdy nepřemýšlel. Vždycky jsem to bral tak, že je mým úkolem své vědomosti předat dál." Pokrčil lektvarista rameny. "Hezký postoj. Já bych chtěl být buď bystrozor nebo lékouzelník." Prohlásil Harry odhodlaně. "Jste velice ambiciózní." Přiznal Severus.

Zbytek oběda zůstali v tichosti. "Děkuji za jídlo, ale už bych měl jít za přáteli." Vstal Harry od stolu, když dojedli. "Samozřejmě. Doprovodím vás alespoň ke dveřím." Přikývl Severus poněkud sklíčeně. Trochu doufal, že spolu budou déle. "Děkuji vám za vše." Sklopil Harry oči k podlaze a o krok se přiblížil ke svému profesorovi. Pohlédli si do očí. "Nemáte zač. Jsem tu pro vás." Pravil Severus tiše. Jejich obličeje si byly až nebezpečně blízko. Severus se včas probral a odkašlal si. "Měl by jste jít." Otevřel dveře. "Nashle." Zamumlal Harry a chvatně odešel, červený jako rajče.

Dnes jsou to přesně dva měsíce, od poslední kapitoly. Stydím se, že vás tak zanedbávám a nevydávám častěji. Ovšem, nemám na to prostě čas a když je čas, nemám energii. Syn mi dává dost zabrat a navíc mám teď psychické problémy, kvůli kterým se snažím najít psychologa hrazeného pojišťovnou v mém městě. Nicméně tuhle kapitolu jsem konečně dopsala a vydala, což považuji za úspěch.

V příběhu proběhla první bližší chvilka, mezi Severusem a Harrym. Jak by jste chtěli, aby se odvíjely další kapitoly?  Pokud máte nápad na další děj, do příštích kapitol, sem s nimi. Vše vítám!