Cože, Srabus!!!

Kapitola 27

U Potterových bylo rušno. Po tom, co Severus zmizel se strhla mela. Tedovi rodiče se na svého syna vrhli jako supi a dožadovali se vysvětlení, proč Snape tvrdí, co tvrdí.

"Harry si to vymyslel přísahám! Svedl jsem ho, spali jsme spolu a on teď řekl tohle!" hájil se mladík vehementně. Harryho rodičům tohle znělo logicky.  Kdo by se dobrovolně přiznal k nevěře? 

Snažili se poté dostat k Severusovi domů za Harrym, ovšem narazili na zablokovaný krb. 

"A nechcete ho nechat bejt aspoň jeden den? Evidentně mají dobrý důvod k tomu aby si zablokovali krb." nevydržel to už Harryho bratr a vybuchl. Sám nevěděl, co si o tom všem myslet. Tedovi se tohle nepodobalo. Nikdy neměl nouzi o partnery, či partnerky.

Mezitím u Severuse doma se každou chvíli ozýval alarm z krbu, který hlásil, že se k němu chce někdo dostat. "Nevšímej si toho Harry. Vzdají to. Nepustím sem dnes už nikoho." opakoval Severus asi po sté, když sebou Harry znovu škubl při zvuku alarmu. 

Celé odpoledne krb řval jak na lesy. Přestal až kolem osmé večer, kdy se Harry konečně odhodlal jít do sprchy. Bolel ho každý sval. Napustil si plnou vanu a ponořil se do teplé vody. Myšlenky mu hlavou vířily jedna přes druhou. Potřeboval se uklidnit. Rozhlédl se po koupelně. Na umyvadle viděl přesně to, co hledal. Severusovu břitvu na holení. S mytím nepospíchal. Nechal svoje svaly, aby se uvolnily.

Po dvaceti minutách, kdy měl kůži úplně rozmočenou vylezl a přešel k umyvadlu. Držel břitvu v ruce. Neměl by. Věděl to. Nicméně se po několika měsících zařízl do své ruky. 

Severus začal připravovat večeři. Po nějaké době si říkal, že Harry je v koupelně nějak dlouho, proto se vydal ho zkontrolovat. Zaklepal na dveře. "Jsi v pořádku Harry?" zeptal se přes dveře. V koupelně se ozvalo hlasité zařinčení. Na nic nečekal a prudce otevřel dveře. 

Ten pohled mu opět rozpumpoval krev v žilách. Umyvadlo bylo plné krve. A Harryho levou ruku opět zdobilo několik řezných ran. "Harry!" vykřikl a přiskočil k němu. "Co to proboha děláš!" zhrozil se. Popadl první ručník, který viděl a rychle ho přitiskl na krvácející ruku. "Promiň Severusi! Já-já musel, nedalo se to vydržet!" kvílel mladík nešťastně. Čekal, že Severus bude křičet Nadávat mu. ¨

Severus ho ale pevně objal. "Harry, tohle nemůžeš. Nesmíš rozumíš? Nesmí tě znovu srazit na takové dno." domlouval mu trpělivě. Bojoval se svým vztekem. Nezlobil se na Harryho. Měl to předpokládat, že tohle udělá. Zlobil se na sebe. Že ho neuhlídal. Na ostatní. Že tohle dopustili. 

Požene to až před soud. Všichni zaplatí za to, co mu udělali. Ne jen Lupinův syn. Všichni. Dovolili, aby se tohle stalo. Aby si Harry zase ublížil. "Nezlobíš se?" divil se Harry překvapeně. 

"Zlobím." přiznal lektvarista. "Ale ne na tebe. " ujistil ho, když viděl, že mladík nabírá do slz. "Jsem slaboch." řekl zlomeně nebelvír. "Nejsi slaboch. Jsi člověk, kterého zničila jeho rodina, místo toho, aby mu byla oporou. Jsem naštvaný na ně všechny. A všichni za to zaplatí." slíbil mu. Zavázal ručník na ruce aby nepadal, navlékl na Harryho svůj župan a vedl ho do kuchyně, aby mu ruku zavázal. 

"Počítáš doufám s tím, že teď tě rozhodně nenechám bez dozoru?" znělo to jako otázka ale bylo to oznámení. "Je mi to jasné. Vím, že jsem selhal. Neměl jsem nic z toho dovolit. Měl jsem se víc bránit. Měl jsem křičet. Kdybych křičel, přišel bys." Harry házel všechnu vinu na sebe. 

"Ne Harry přestaň. On neměl nejmenší právo na tebe sáhnout. " vyvracel mu jeho tvrzení Severus naštvaně. "Najíme se a půjdeme spát. Byl to dlouhý den." rozhodl a nandal jim oběma jídlo.