Cože, Srabus!!!

Kapitola 23

"Nechce se mi domů. Co zůstat celé svátky tady a jen se válet?" Navrhoval Harry ráno, když už se ho Severus hodinu snažil dostat z postele ven. "Nápad je to krásný, ale víš dobře, že domů musíš. Otec by tě rozthl vejpůl. Už takhle se mu nebude líbit, že jedeš jen na dva dny. " poznamenal Severus věcně. A měl pravdu. "Pojď ještě ke mě prosím. Pak už opravdu vylezu." škemral mladík nasazujíc psí oči. Severus vzdychl a natáhl se vedle Harryho. Zadíval se na jeho krk. "Myslím, že doma jim bude jasné kam jedu když uvidí ten krk. Dojde jim, že někoho mám." zasmál se nebelvír. 

"To byl taky důvod proč to tam máš drahý." zamručel starší muž, naklonil Harryho hlavu a udělal ještě jednu značku, ještě výraznější, než tu předchozí. "A teď vstávat! Na snídani musíš do Velké síně. " zavelel a stáhl z Harryho peřinu. "Dobře dobře, už lezu." vzdal se Harry a vstal, aby se oblékl. 

Bohužel to nemohl protahovat věčně. Musel se se Severusem nakonec rozloučit. "Neboj se. Pozítří ráno se uvidíme. Pošlu pro tebe někoho." sliboval Severus a políbil Harryho na čelo. 

Harry přikývl a mlčky se vydal na snídani. 

Sotva dosedl na lavici u stolu zahučeli vedle něj přátelé. "Hmm Harry?" oslovila mladíka opatrně Pansy. "Mhh?" zahuhlal s plnou pusou. "Nechceš si schovat ten krk? Ono to docela svítí." poznamenala černovláska opatrně. Harry polkl napůl rozžvýkané sousto. "Nechci Pansy. Má to svůj důvod. " odpověděl jí pevně.  "Myslíš, že tam budou i oni? Nebo jen James." vyzvídal Draco s obavou v hlase. 

"Většinou jsme to slavili všichni spolu. Bůh ví, jak to bude letos." pokrčil rameny. "Kdyby něco, dej nám vědět. Psal jsem našim. Rádi tě uvidí kdybys chtěl přijet. " ujišťoval svého kamaráda Draco. "Přesně tak. Taky jsem psala tetě se strýcem. " přidala se Hermiona. 

"Díky lidi. Ale doma se zdržím jen dva dny naštěstí." usmál se na ně nebelvír. Zahřálo ho to u srdce, že na něj tak moc myslí. 

V tichosti čtveřice dojedla snídani a vydala se pěšky na nádraží, odkud odjíždel vlak.

Harry si připomínal, že hned jak bude doma musí přátelům rozeslat dárky, které jim koupil.

"Můžu si přisednout?" ve dveřích kupé se objevila Ginnina rezavá hlava. "Jasně, proč ne." odpověděl za všechny Draco. Hermiona ho vraždila pohledem a jen Harry věděl, proč tomu tak je.  

Zrzka se usadila vedle Pansy a zapředla s ní zajímavý rozhovor o přeměňování. Harry ty dvě pozoroval zaujatým pohledem. Neušlo mu, jak se Pansy ošívá a chvílemi červená. Nedivil by se, kdyby ty dvě spolu nakonec něco měly. 

Pozorování Pansy a Ginny Harrymu vydrželo celou cestu až do Londýna. Stačil u toho spořádat poměrně velké množství sladkostí. Za což by ho Hermiona pochválila, že aspoň něčeho snědl víc než dětskou porci. Kdyby se ovšem v půlce cesty s Dracem nevypařila z kupé.

Studenti pomalu vycházeli z vlaku a Harrymu napětím žaludek dělal kotrmelce. Teď litoval toho, že spořádal celý balíček kouzelných žabek, protože měl dojem, že bude zvracet. 

S přáteli prošel přepážkou a viděl je. Svojí rodinu. Otce, matku i Jamese. Srdce se mu klepalo. Ne tolik jako před pár měsíci, ale přece ano. Někdo mu povzbudivě stiskl paži. "Zvládneš to Harry. Uvidíme se ve škole." Byla to Hermiona. Harry ji pevně objal, přičemž se k nim přidal i Draco s Pansy. 

James celou tu scénu pozoroval se znechuceným výrazem. Jak si zrovna on mohl najít kamarády? Říkal si pro sebe.

Harry došel až ke své rodině. "Ahoj mami. Tati." kývl jim na pozdrav. Svědomí mu ale nedovolilo Jamese ignorovat. "Ahoj Jamesi." vzdychl nakonec. "Nazdar." zabručel jmenovaný nazpět.