Cože, Srabus!!!

Kapitola 4

Harry si lehl na gauč, snažíce se zpomalit svůj tep. Nakonec, když se mu to podařilo usnul s hlavou plnou myšlenek. Zdály se mu hrozivé sny, ve kterých figuroval jeho bratr s kumpány. Věčně před nimi utíkal, a oni ho vždycky dohonili. Nakonec se s trhnutím probudil a chvíli jen tak ležel. Přemýšlel, kolik může být hodin. Hůlkou tedy velice neochotně vykouzlil Tempus, aby zjistil, že je právě čas oběda a jeho přátelé ho už jistě postrádají. Tiše tedy vstal, vzal si své věci a zamířil ke dveřím, o kterých soudil, že vedou do kabinetu profesora Snapea. Už se chystal vzít za kliku, když se najednou dveře otevřely a stál v nich právě profesor Snape. "Kampak pane Pottere? Snad jste nechtěl utéct?" Zeptal se s nic neříkajícím výrazem. Harry zbledl jako stěna. Mohlo ho přeci napadnout, že ho přijde zkontrolovat. "N-ne pane profesore, jen jsem chtěl najít své přátele a říct jim, že jsem v pořádku." Vykoktal nervózně a posadil se na gauč, ze kterého před chvílí vstal. "Nemusíte se bát. Vašim přátelům jsem dost jasně naznačil, že jste v bezpečí a profesorům řekl, že jste se na chodbě zhroutil vyčerpáním, tudíž jsem vás poslal do ložnice si odpočinout." Vysvětlil profesor věcně. Opravdu se bál, aby Harry neutekl bez toho aby splnil svou část dohody. Dnes už nikoho neučil, tudíž měl čas vyslechnout si ho."Myslím, že je načase, aby jste splnil svou část dohody." Nadhodil, pro případ, že by Harry zapomněl. "Nemáme s bratrem mezi sebou moc dobré vztahy. Toť vše. Občas se pohádáme, ale to je opravdu všechno." Prohlásil nebelvír nervózně. Nechtěl se nikomu svěřovat. Už teď to věděla Hermiona její přátelé. To stačí. "Pane Pottere, jestli si o mně opravdu myslíte, že jsem tak hloupý jako váš bratr, nebo slepý jako profesorka Trelaneowá, tak by se taky mohlo stát, že by se profesor Brumbál mohl dozvědět, jak jste sem dnes ráno vtrhl. A jemu už by jste netroufl lhát." Prohlásil Snape už trochu nakvašeně. Vždyť i ten kluk ví, že lhát nemá cenu, tak proč to dělá?"No dobře." povzdychl si Harry nešťastně. "Ale zůstane to jen mezi námi." Dal si podmínku. Nebyl hloupý. Věděl, že jestli to Snapeovi všechno vyblije, tak půjde za Brumbálem. "Máte mé slovo, že pokud si to nebudete přát, ode mne se to ředitel nedozví." Ujistil ho lektvarista."Začalo to, už, když jsme nastoupili na stejnou základní školu, do stejné třídy. Mě škola strašně bavila, a šla mi lépe než Jamesovi. Jemu se to nelíbilo, tak ze mě před celou třídou udělal blbečka. Na tělocviku mi stáhl kalhoty i s trenkama a smál se tomu. Ostatní se smáli taky. Pak se to stupňovalo, když jsem projevil magické nadání už v osmi letech a James až v devíti. To už mě začali tlouct a dělali si ze mě sluhu." Harry se musel na chvíli zarazit. Z hluboka se nadechl a pokračoval. "Když jsme přijeli do Bradavic, postaral se o to, aby se se mnou nikdo nebavil. Rozhlásil o mně kdejaké fámy a to že jsem se rád učil a vždy všechno věděl mi moc nepomohlo. Pokaždé, když jsem se pokusil najít si přátele, vždycky se nějak stalo, že najednou se mnou nechtěli mít nic společného. Vzpomínám, jak mě jednou svlékli do naha a přivázali k záchodu v umývárně u Ufňukané Uršuly. Nechali mě tam celou noc, až do rána." Mladíkovi u očí samovolně začaly téct slzy z očí. Rychle je utřel, vydechl a mluvil dál. "To se stalo ve čtvrtém ročníku. Loni na mě prasklo, že jsem na kluky a od té doby to je tam kde to je teď. Už ani nepotřebují důvod, aby mě zmlátili. Prostě to dělají jen tak. Ze zábavy." Teď už Harry nepokrytě brečel. Severus měl knedlík v krku. Nevěděl, co na to říct. Dokázal si sám domyslet, že to, co mu jeho student řekl není ani půlka z toho, co mu kdy provedli. Měl najednou takový vztek! Nejraději by ty zmetky zabil jednoho po druhém, přesně, jak si zasloužili. Rád by šel za Brumbálem. Ale držel slovo."Myslím, že už bych měl jít." Přerušil Harry to tíživé ticho, které v místnosti panovalo a zvedl se. Profesor Snape se zvedl taky. "Pane Pottere, vím, že hodně plavete v lektvarech, tak bych byl rád, kdyby jste docházel na doučování. Každý pátek v šest, hned po večeři." Vyhrkl Severus bez přemýšlení. "Dobře. Tak tedy zítra." Zamumlal Harry a odešel."Je mi to líto..." Vzdychl Severus nahlas, ale to už Harry slyšet nemohl, poněvadž mířil do knihovny, kde předpokládal, že jeho přátelé budou.

Slavnostně hlásím, že žiju! Po pomalu roce jsem se odhodlala napsat další kapitolu. Největší ironií je, že píšu místo toho, abych spala, dokud spí moje malé satáně. Myslíte, že se Severus s Harrym během doučování sblíží? Kdy si myslíte, že celá věc se šikanou praskne?