Cože, Srabus!!!

Kapitola 39

Harry byl na jednu stranu rád, že mu Elien řekla celý Severusův příběh. Hodně věcí mu začalo zapadat do sebe. Třeba to, proč ho Severus od začátku tak moc chápal. A nezazlíval mu nikdy nic z toho, co si udělal. Příjemně unavený si znovu lehl vedle Severuse, který se během jeho nepřítomnosti otočil na druhý bok. Obejmul muže zezadu a usnul s daleko větším klidem, než kdy jindy. Zřejmě o tom potřebuje jen mluvit. A vědět, že v tom rozhodně není sám.

Severus ovšem nespal. Vnímal, že po chvíli se Harrymu zpravidelnil dech, což znamenalo, že usnul. Vyprávění, které slyšel z úst své babičky v něm probudilo dávno zakopané vzpomínky a traumata, která se právě teď po letech drala ven. Dalo mu hodně práce to v sobě celé zazdít a nechtěl si tím vším procházet znova. Ne teď, když měl a musel být oporou Harrymu, který na tom ještě rozhodně nebyl dobře a rozhodně ještě není z nejhoršího venku. 

I když se to mohlo zdát na první pohled tak, že se Harry oklepal, Severus moc dobře věděl, že ne. Bylo mu naprosto jasné, co se nebelvírovi každý večer honí hlavou a jak moc musí jeho psychika trpět, když si to všechno pořád dokola přemítá v hlavě. Nebýt lektvatů, které mu lékař na psychiku předepsal, nejspíš by to ale bylo daleko horší. 

Díval se na toho nevinného mladého muže a opět si pokládal otázku, proč zrovna jeho musel potkat takový osud. Nezasloužil si to. Věděl o lidech, kteří by si zasloužili i horší věci, ale Harry to rozhodně nebyl. Věděl, že to ten mladík dotáhne ještě hodně daleko. Na druhou stranu to vše, čím si prošel mu hodně pomůže v tom jít si za svými cíli. 

Tiše zaklel. Dnes už prostě neusne. Na to mu to až moc přemýšlelo. Tiše, tak aby Harryho neprobudil vstal a také se vydal dolů. Byly tři ráno. Elien v kuchyni už naštěstí nebyla, tak si mohl v klidu uvařit kávu a s horkým šálkem přemýšlet. Měl v hlavě všechno a zároveň nic. Nevěděl, co by teď měl dělat. Na to, aby vytvářel nějaké hodnoty je moc brzy, vzbudil by celý dům. 

Věděl, že si potřebuje o tom všem s někým promluvit. Byly ale tři ráno, nebylo s kým. Nechtěl Elien zbytečně budit. Zdálo se však, že dnes je v domě divná energie, poněvadž netrvalo dlouho a právě Elien pomalu sestupovala ze schodů dolů. Ani v nejmenším ji nepřekvapovalo, že se v kuchyni zase svítí. 

"Koukám, dnes se tu nevyspí nikdo." zasmála se tiše, načež její vnuk leknutím vyskočil ze židle a poplašeně vytáhl hůlku. Vzápětí se mu ulevilo, že to byla jen Elien. "Nejspíš máš pravdu, pořád přemýšlím, nemůžu spát." pravil, unaveně si přitom rukama mnul obličej. 

"Poslouchal jsi za dveřmi že." odtušila dáma, kterou to vůbec nepřekvapovalo. "Nevím, jak to víš ale ano. A nutí mě to přemýšlet. Otevřelo to staré rány." přikývl muž zachmuřeně. 

"Severusi..Jestli jsem něco nechtěla, tak otevřít ti staré bolístky. Ale sám víš, že je lepší, když to Harry ví. Navíc. Poslouchat za dveřmi si nemusel." usmála se stařenka šibalsky. Severus se musel pousmát. "Víš. Máš pravdu v tom, že tenhle soudní proces vyléčí i mě. Hřeje mě pocit, že Harry se dobije spravedlnosti. Trochu mu to i závidím. Mrzí mě, že si to celé dáváš tak moc za vinu, ale nemohla jsi za to. Kdybych ti něco řekl dřív, nemuselo to zajít tak daleko." snažil se jí Severus uklidnit a ujistit, že rozhodně za nic nemůže.

"Seve. Vychovávala jsem tě od pěti let. Měla jsem si prostě něčeho všimnout. Budu si to vyčítat do smrti. Ale když tě vidím s Harrym, tak musím říct, že tak šťastného jsem tě snad nikdy neviděla. Snažíš se to nedávat najevo, ale oči tě vždycky prozradí. Díváš se na něj se stejnou láskou jako se tvůj dědeček díval na mě." pohladila ho po ruce a čekala jak s jejím výrokem naloží.