Cože, Srabus!!!

Kapitola 10

"Pane Pottere, nesu vám úkoly." Profesor Snape se sám dobrovolně nabídl, že mladíkovi donese domácí úkoly. Chtěl si s ním mimo jiné ještě promluvit. Měl dnes opravdu náročný den. Sice mu bylo Harryho neskutečně líto, ale měl až škodolibou radost, protože v ředitelně byl docela hukot. Ještě nikdy neviděl Lili takhle rozčilenou. V jednu chvíli se bál, aby to tam s ní nepraštilo, jak byla vzteklá. I Potter docela překvapil. Sjel svého syna, jako malého kluka. To ovšem neznamená, že by mu byl kdy schopen všechno odpustit. I na Lili byl svým způsobem naštvaný. Vždycky byla všímavá a takovou věc, jako je šikana jednoho z jejích synů přehlédne? "Děkuji pane profesore." Zamumlal Harry rozpačitě. Severus si sedl na židli vedle jeho postele a rozhostilo se trapné ticho. Harrymu došlo, že profesor se zřejmě k odchodu nemá, tudíž se pustil do práce. Sice toho nebylo moc, ale měl tam úkol z Přeměňování a tušil, že ten mu zabere hodnou chvíli, než ho dodělá.

"Nechcete pomoct?" Zeptal se Severus jen tak mimoděk, když viděl, jak se nebelvír patlá s úkolem do kouzelných formulí. "Nechápu, jak mám udělat dva svitky pergamenu na téma zmenšovacích kouzel. Vždyť ta látka ani není tak obsáhlá, aby to bylo možné!" Posteskl si Harry nešťastně. "Ukažte." Natáhl profesor ruku po pergamenech. Vzal je do ruky a pečlivě zkoumal. Kratiknot dával celá léta jedny a ty samé úkoly. Měl by být trochu originální. Zapátral v paměti, co do svojí práce na tohle téma napsal před pomalu dvaceti lety on, aby mohl Harrymu pomoci. Ani nevěděl, proč to dělá. Přirostl mu ten kluk snad k srdci? Nebo v něm viděl sebe samého v jeho věku? Zřejmě od každého trochu, usoudil, když společnými silami dodělali i zbytek úkolů.

"Chtěl jsem si s vámi ještě promluvit o dnešku." Začal profesor opatrně. Kluk už sice všechno Brumbálovi řekl, ale to neznamenalo, že si s ním o tom Severus nechtěl promluvit. "Já se o tom moc bavit nechci. Je to ještě moc..." Harry hledal ta správná slova. "Živé." Doplnil ho profesor Snape. "Já vím. Chápu vás. Vím, jaké to je." "Neurazte se, ale opravdu nevíte, jaké to je být šikanován svým bratrem." Namítl mladík trpce. "To máte sice pravdu, ale vím jaké to je být šikanován. Od vlastního bratra to musí bolet o to víc." Přisvědčil Severus chápavě. "Neumíte si to představit." Zamumlal Harry, zahleděl se do prázdna a mrkáním rozháněl slzy, které se mu znovu draly do očí. "Neumím. To máte pravdu. Zítra bych za vámi znovu přišel, pokud by vám to nevadilo." Navrhl lektvarista a sám nevěděl, co ho to popadlo. "Budu rád." Usmál se Harry a profesor se otočil k odchodu. "Pane profesore!" Zavolal za ním Harry ještě. "Ano?" Ohlédl se profesor. "Děkuji za pomoc." "Za málo." Mrknul Severus na Harryho a už opravdu odešel. Teď už mohl klidně spát, bez toho, aby se musel bát, že se Harrymu něco stane.

Harry se nudil. Příšerně. Vzal si tedy pergamen, brk a inkoust a začal si kreslit. Dřív kreslil hodně a docela mu to šlo, ale časem se na to nějak vykašlal. Vůbec se nesoustředil na to, co kreslí, prostě jen kreslil a sledoval svou ruku, jak kmitá po papíře.

Po nějaké době se zastavil v kreslení a pohlédl na svůj výtvor. Namaloval krásného fénixe, co plakal. Byl s obrázkem věru spokojený. Ovšem jeho pocit nudy a frustrace ho nějak neopouštěl. Rozhodl se tedy udělat si na pergamen zápis do deníku, který si vedl už velmi dlouho. Nebyl to ale deník, jako takový. Spíš si tam čas od času napsal, co se přihodilo, jak se cítí a podobně. 90% procent deníku bylo jen o Jamesovi a o tom, co mu s přáteli dělal. Stejně tak tomu bylo i dnes. Namočil brk do inkoustu a začal psát.

Dnes to celé prasklo. Celé ty roky šikany a ponižování konečně skončily. Sám tomu nemohu uvěřit. Ovšem pocit uspokojení z toho, že James i ostatní byli potrestáni se nějak nedostavil. Sám sebe se ptám Proč? Měl bych být rád, že už to skončilo a já svůj čas mohu věnovat produktivnějším věcem, než je vymýšlení způsobů, jak se vyhnout Jamesovi. Odpověď možná znám. To, že byli potrestáni mi ty roky trápení a sebepožkozování nevrátí. Nikdo už mi nevrátí ty chvíle, kdy jsem jako malá holka seděl v umývárně a brečel. Jedinou útěchou pro mně je, že tu přeci jen je člověk, co mi rozumí a alespoň částečně si dokáže představit, čím vším jsem prošel. Profesor Snape. Jemu jedinému nekouká z očí věta "Bude to dobré" Ne! Nebude to dobré. Nikdy už kurva nebudu bezstarostný kluk! Nikdy jsem jím nebyl! Chce o tom se mnou mluvit. Chce, abych se otevřel alespoň jemu, i když vůbec nevím proč. Vždyť by mu to mohlo být úplně ukradené. Zajímá se snad proto, že měl velmi podobný příběh, jak sám řekl? Nebo ho navedli naši rodiče? Nevím. Vím, že mi to od něj lichotí, protože on jediný CHÁPE. Všichni říkají, jak je to mrzí, jak mě CHÁPOU, ale nechápou. Mám je všechny moc rád, a jsem vděčný za to, že tu pro mě jsou a nedávají ode mně ruce pryč, ale nedokážou si ani z poloviny představit, jak mi je.

Nevěděl, co by dál napsal, i když toho v něm bylo ještě hodně. Byl už ale klidnější a konečně se mu začaly zavírat oči.Odložil pergamen a brk na noční stolek, otočil se na bok a nechal se unášet do říše snů.

Probudilo ho houkání sovy u jeho hlavy. Zamžoural očima a rozhlédl se. Na stolku seděla jejich rodinná sova Ellie, v zobáku držela dopis a na noze měla noviny. Bylo ještě šero, skoro tma, odhadoval, že může být tak šest ráno nejvíc. Rozsvítil lampičku na stolku a převzal si první dopis.

"Milý Harry. S tátou doufáme, že je ti alespoň po fyzické stránce už trochu lépe. Chtěli jsme ti dát čas, aby ses trošku vzpamatoval, ale situace si vyžaduje, abys byl informovaný a připravený. Někdo naprášil Ritě Holoubkové, co se stalo s Jamesem a ostatními. Napsala o tom článek, který si buď náležitě přibarvila nebo jí někdo dal přesné informace. Doufáme, že jsou to jen lži a budeme rádi, když nám napíšeš, zda-li je to pravda, či ne. Mě na tom až tak nezáleží, ale táta je vzteky bez sebe. Však ho znáš. Vše pochopíš, když otevřeš noviny. S láskou Máma."

Harrymu se rozklepaly ruce. Odvázal noviny od nohy jejich sovy a málem ho kleplo, jen viděl titulní stranu. Byla tam fotografie, jak ho profesor Snape nese na ošetřovnu a k tomu dost pikantní titulek.

"Profesor v Bradavicích si začal se studentem?!" hlásal titulek. Otevřel noviny a dal se do čtení."Přinášíme vám velice zajímavé zprávy z kouzelnické školy v Bradavicích. Harry Potter, student šestého ročníku v Bradavicích byl podle našeho zdroje několikrát viděn ve společnosti a v blízkosti zdejšího profesora lektvarů, profesora Snapea. Foto na titulní straně mluví za vše. Rodiče Harryho Pottera Lili a James Potterovi se nám k tomu odmítli vyjádřit. Máme tu exkluzivní rozhovor s naším zdrojem, který má k oběma mužům velmi blízko.

"Viděl jste pana Pottera se někdy až moc ochomýtat u vašeho profesora lektvarů?" "Ale jistě! Zrovna nedávno jsem ho viděl odcházet z jeho kabinetu. Měl dost na spěch a vypadal, jako by právě vylezl z postele. Navíc se až moc rozhlížel kolem sebe,což mi moc normální nepřijde." "A kromě tohohle, mají se k sobě ještě nějak jinak?" "Ve Velké síni po sobě pořád pokukují a myslí si, Merlin jak nejsou nápadní."

Tady to máte vážení. Profesor Snape, na první pohled velice inteligentní a slušný člověk si začíná se svými studenty. Bůh ví, kolik si jich u něj tímto způsobem zlepšilo známky. Opravdu chcete, aby takový člověk učil vaše děti?

Harry měl knedlík v krku. Někdo ho viděl, jak odchází od profesora Snapea, tehdy když ho omluvil z vyučování. Srdce mu bilo jako o závod. Vždyť s ním nic nemá! Jak si tohle vůbec někdo může myslet? Navíc ta fotka je vytržená z kontextu. Zřejmě vznikla, když Harryho dopravovali na ošetřovnu. Roztřesenýma rukama vzal do ruky čistý pergamen s brkem a začal psát.

"Ahoj mami. Článek jsem četl a jsem zhrozený. Můžeš tátu v klidu ujistit, že o nic nejde a nic spolu nemáme. To, že mě někdo viděl odcházet od profesora Snapea z kabinetu rozcuchaného a neupraveného je pravda. Nevím o tom, že by mě někdo viděl, ale byl jsem tam. To nemá cenu zapírat. Ovšem byl jsem tam sám a spal jsem na gauči, protože mi nebylo dobře a profesor Snape mě omluvil z vyučování a nechal u sebe.-Zamyslel se a dopsal-pozdrav ode mně Jamese. Zdraví Harry."

Odložil dopis na stolek rozhodnutý poslat ho, jakmile si sova odpočine. Zavolal madame Pomfreyovou, aby se o ni postarala a lámal si hlavu nad tím, kdo ho mohl tehdy vidět, vyfotit tu fotku a prodat to novinám.

Nová kapitola je na světě! Po dlouhé době, já vím a moc se omlouvám těm, kteří na ni netrpělivě čekali. Předem říkám, že z důvodu stěhování s miminkem pod nohama další kapitolu ještě ani NEMÁM rozepsanou a nevím, kdy vznikne. Jsem hodně unavená, těším se, až budeme přestěhovaní a já si odpočinu. Co myslíte, kdo prodal novinám z poloviny nepravdivé informace, aby se Harrymu pomstil?