Cože, Srabus!!!

Kapitola 13

Harry s Hermionou místo sezení ve společence zamířii rovnou do ložnice. Harry se mezi dveřmi ložnice zastavil a prohlížel si pokoj. Pojilo se s ním tolik špatných vzpomínek. Oči se mu zalily slzami. "Harry, jsi v pořádku?" Dělala si Hermiona starosti. "Jo jasně, promiň." vyhrkl spěšně a šel dál, aby dívka mohla projít. Usadil se na svoji postel a pozoroval postel na které spával James. Bylo mu tady úzko. Ruce ho začaly nepříjemně štípat, sáhl tedy do kapsy pro mast a vyhrnul si rukávy. "Můžu?" nabídla se bruneta nejistě. Harry přikývl a podal jí mast.

Během mazání ho sice ruce pekelně bolely, ale nebylo to nic, co by už neznal. Pohled však odvracel. Nedokázal se na své ruce podívat. Styděl se za ně.

Dívka jako by mu četla myšlenky. "Nemáš se za co stydět Harry. Ty budeš mít jen jizvy na rukou. Jiný člověk už by si dost možná dávno vzal život." Pravila moudře. Nebelvír se hořce uchechtl. "Jen jizvy. Jizvy které mi celý život budou připomínat, jak slabý jsem byl." "Takhle nemluv! Jsi silný víc, než si myslíš. Tvoje síla spočívá v tom, že bojuješ. Jak už jsem říkala, jiný člověk už by si dávno vzal život. Ty ne. Vydržel jsi, teď stojíš svým problémům čelem a bojuješ s nimi. Myslíš, že nevím, proč ses tu tak zarazil? Hlavou ti proběhly všechny ty ohavnosti, co ti ti grázlové kdy udělali. A přesto jsi šel dál, sedíš tu na téhle posteli a chystáš se tu spát. Přestaň se podceňovat!" Zakončila svůj proslov Hermiona rozlíceně. 

Harry se podíval na své ruce, které Hermiona znovu zavazovala. "Chtěl jsem se zabít. Ani nevíš kolikrát. Ale ani na to jsem neměl koule." Oponoval jí mladík tvrdohlavě. Hermiona vzdychla. "Víš jaké to je, být nemilované dítě svých rodičů? Jaké to je se každý den probouzet s pocitem, že jim ani nechybíš? Jak ponižující je, být o prázdninách doma, když víš, že o tebe doma nikdo nestojí?"  "Hermiono promiň já nevěděl.." Pohlédl na ni Harry překvapeně.

"Už od dvanácti žiju s tetou a strýcem, protože mě rodiče chtěli dát do dětského domova. Moji první menstruaci se mnou řešila teta Jenna místo mámy. Každé narozeniny večer brečím do polštáře, protože vím, že si na mě ani nevzpomenou. Nestojím jim ani za hloupé "Všechno nejlepší." Nebelvírce stekly po tvářích slzy smutku. "Strašně mě to mrzí Hermiono. Koukám jsme na tom dost podobně." Harry Hermionu pevně objal a vzájemně si brečeli do svetrů dokud vyčerpáním oba neusnuli v objetí.

Vzbudil je ledový proud vody, který je nečekaně oba polil. Oba naráz vyskočili z postele, jen s tím rozdílem, že Hermiona začala řádit jak drak. Cítila mezi nohama teplé mokro. Podívala se na svou sukni, která byla od krve. "Bezva!" Vykřikla podrážděně a nevšímajíc si Draca stojícího mezi dveřmi který měl na svědomí jejich probuzení vlítla do koupelny jak velká voda a zavřela se na záchodě. Po chvilce vyšla s čistou sukní, kouzlem vyhlazeným oblečením a s výrazem nájemného vraha. "Taky ti přeji dobré ráno!" štěkla na Draca a proplula kolem něj, míříc na snídani. Harry se nestačil divit. Takovou jí neznal.

"To je taková vždycky, když to má?" Zeptal se nejistě zmijozela cestou na snídani. "Ne, pokud ji něco nenaštve nebo nerozhodí. Mě se dneska povedlo jí vytočit do nepříčetna." Zasmál se Draco ne příliš vesele. Zpětně mu to bylo líto. Nechtěl kamarádku naštvat.

Přisedl si vedle ní ke zmijozelskému stolu. "Hermi promiň. Víš, že to měla být legrace." Omluvil se s kajícným výrazem. "Ne, ty promiň. Ty za moje debilní ženský problémy nemůžeš." Usmála se na něj nebelvírka omluvně a nalila všem třem kávu. "Kde je vůbec Pans?" Zarazila se, když si všimla, že ji nikde nevidí. "Říkala, že musí za ředitelem a odešla ze sklepení." Pokrčil bloňďák rameny, a následně se zakousl do croisantu.

Po chvilce na lavici vedle Harryho žuchla uřícená Pansy a vypila skoro celý džbán dýňové šťávy. "Kde jsi byla?" Zajímal se Harry. "Za ředitelem." Zašklebila se tajemně a bylo jasné, že víc z ní nikdo nedostane.

Přátelé byli zrovna uprostřed vášnivé debaty o famfrpálu, když ředitel vstal a vyžádal si pozornost. "Drazí studenti. Rád bych vám oznámil, že místo tradiční Hallowenské hostiny jsem se rozhodl uspořádat Hallowenský ples. Přístupný bude od čtvrtého ročníku výš. Alkohol bude samozřejmě přístupný pouze studentům starším sedmnácti let. Kdo nebude mít kostým, nebude na ples pušťen." usmál se a spiklenecky mrkl na Pansy. "Ples se bude konat tento pátek od osmi hodin." ukončil proslov a zase se posadil.

Tak jsem tu s další kapitolou. Konečně jsem nasbírala dost sil, abych ji dopsala a vydala. Jsem na sebe pyšná, protože v poslední době jsem toho na sobě měla naloženého strašně moc. Potýkám se s řešením mých psychických problémů a i když beru medikaci tak není jednoduché tomu čelit a vypořádat se s tím vším co se ve mě hromadilo celý život. Moje toxická rodina tomu vůbec nepomáhá. Užijte si čtení