Cože, Srabus!!!

Kapitola 12

Harry celý v rozpacích vyšel z kabinetu a vydal se do zmijozelské společenky, kde tušil, že jeho přátelé budou. Je tam nenašel, ale narazil tam na někoho jiného. Crabba a Goyla. "Jak se ti líbil článek v novinách?" Zeptal se posměšně Crabb. "To jste byli vy?!" Vypálil hned Harry. "Možná jo, možná ne." Pokrčil Goyle neurčitě rameny. "Chci jednoznačnou odpověď. Byli, nebo ne?" Nedal se Harry. Goyle se rozesmál na celé kolo. "Ty si myslíš, že bychom si takhle špinili ruce? Ne, my to nebyli." Odvětil, když se dosmál. Harry se beze slova otočil na podpatku a vyrazil pryč. 

 Viděl u kabinetu profesora Snapea někoho stát. Při bližším prozkoumání zjistil, že se jedná o jeho přátele. "Harry!" Vykřikla Hermiona, když si ho všimla a pelášila ho obejmout. "Šli jsme za profesorem Snapem, báli jsme se o tebe. Na ošetřovně už jsi nebyl." Vysvětlila míříc s Harrym zpět ke kabinetu. "Tak vidím, že už jste ho našli." Pravil Severus, červený snad ještě víc, než Harry. "Zapomněl jsem vám dát tu mast na ruce. Tady ji máte." Podával Harrymu malou pixlu s mastí. Když se jejich ruce dotkly, oběma jimi projel elekrický výboj. Harry cukl. "Ehhh....Děkuji." Vědoucně na profesora mrkl, aby věděl, že děkuje za vše. Ne, jen za tu mast. 

 "Co to mělo znamenat Harry!?" Vyjekla Pansy, jen byli z doslechu na školních pozemcích a mířili k jezeru. "Co myslíš?" Hrál Harry nechápavého. "Harry nehraj to na nás. Jsi v tom až po uši!" Přidal se Draco. "To si jen namlouváte, nic mezi námi není!" Bránil se Harry s nervózním smíchem. "Ale jsi do něj zamilovanej." Obvinila ho Hermiona. "Nejsem!" Dušoval se Harry, přitom ale sám věděl, že je. Lítá v tom až po uši, jen to nemohl přátelům přiznat. "Když myslíš. My víme své." Pokrčila bruneta rameny. Dál se o Snapeovi nebavili. Všem bylo jasné, jak to Harry má. 

Povídali si o tom, jak Harrymu teď bude dobře, když tu James nebude. O Crabbovi s Goylem se Harry raději nezmiňoval. Nechtěl nikoho falešně obvinit a mít z toho problémy.

Jedno z posledních slunečných odpoleden strávili u jezera. Snad poprvé v životě se Harry cítil volný. Nemyslel na žádné svoje problémy, týkající se Jamese a jeho přátel. Mysl mu ale pořád utíkala k okamžiku, kdy odcházel od profesora Snapea. Byli si tak blízko! A když mu dával tu mast? Kouzelný okamžik. Nevěděl, co se to s ním děje. Vždyť je to jeho profesor! 

V jedné chvíli si všiml, že mu Pansy mává rukou před obličejem. "Heeej, jdeme na večeři! Jdeš s námi?" Zeptala se ho. Harry se urychleně zvedl ze země, na které až doposud seděl. "Jo, jasně. Jdu s vámi." Řekl rychle a následoval je zpět do hradu.

Výjimečně si sedli k nebelvírskému stolu. Na zmijozelské se nebelvíři koukali s velkou nechutí, ale Harryho přátelům to bylo fuk. Byli tu pro Harryho. Harry se pořád obezřetně rozhlížel, jako by měl James každou chvíli vtrhnout do Velké síně a něco mu udělat. Při svém rozhlížení si všiml, že na něj profesor zírá dost nepřirozeným způsobem. Ošil se a raději se věnoval svému talíři s večeří.  

Při odchodu z večeře nastalo dilema. Kde bude Harry spát? Ani za mák se mu nechtělo do věže samotnému. "Nechcete jít se mnou? " Přemlouval kamarády. "My s Pans už máme něco domluveného s Blaisem, ale Hermiona by mohla." Řekl Draco výmluvně. "Půjdu s tebou." Usmála se Hermiona a šla s Harrym do věže. Chápala, že se mu tam samotnému nechce, po tom všem.

Severus po večeři zamířil do svých komnat, zcela vyveden z míry svým chováním. 

 Rázoval po ložnici ode zdi ke zdi a nadával si do smrdutých trollů. "Kam jsem dal rozum?!" nadával si v duchu. "Vždyť je to můj student!" "Ovšem velice hezký student." Pomyslel nevědomky. Tiše zaklel. Vždyť ho málem políbil! "Stejně by mě určitě odstrčil a poslal do háje." Povzdechl si. Pomalu patnáct let byl sám. Přece se teď nezaláskuje do studenta. Mohlo by ho to stát práci, nehledně na to, že jeho rodiče by asi nebyli nadšení. Zvlášť James starší ne. Musel se uchechtnout. Určitě by ho zabil a Sirius by mu dosvědčil alibi. To byli celí oni. Pro kamaráda cokoli. Rád by někoho takového měl.

Další kapitola je na světě a tentokrát mi to zabralo jen jedno odpoledne! A to díky mojí úžasné kamarádce Haničce, která mě nabíjí neskutečnou energií a pomáhá mi, kde může. Vím, že si to tu přečte. Díky zlato!