ʙᴏss' sᴏɴ // ᴍᴀᴠʏ

18. - SMS ROMANTIKA

Napjatě sleduji Martina.
V duchu na něj křičím, aby už konečně prolomil nekonečné ticho, které mezi námi panuje.

"Já se asi zamiloval," vydechne potichu.
Moje srdce vynechá jeden úder, potom udělá jeden navíc.

"Páni," řeknu nadšeně, "to je skvělé, Martine, vážně."

"Myslíš?" zeptá se nesměle a já bez váhání přikývnu.

"Když ti to řeknu, tak se budeš smát, že je to jak z nějaké americké slaďárny."

"Já jsem ten poslední, co by tě mohl soudit. Jen mluv," snažím se to z něj dostat.
Tak strašně chci, aby se mě zeptal, zda nechci být jeho přítel. Ani na chvilku bych neváhal.

"Je fakt moc pěknej," začne popisovat, "docela vysoký, hnědé vlasy, krásné modré oči a hrozně dobře se mi s ním píše."

"Jo?" Uculím se a sednu si, abych na něj lépe viděl.
Martin přikývne.

"Tak to řekni," tvořím na něj nátlak, "řekni mi jeho jméno."

"Honza," řekne šťastně a v ten moment jako kdyby se moje srdce rozpadlo na miliardy kousků. Cože?!

"Děláš si srandu!?" řeknu trochu naštvaně a zklamaně zároveň.

"Ne," vyjekne šťastně, "asi jo neznáš, je z Pardubic. Poznali jsme se přes jednu stránku pro LGBT komunitu. Denně si píšeme."

Před časem nebyl s to se k tomu přiznat a najednou poznává gaye na nějaké duhové stránce? Martine, vážně?

"Skvěle. Fakt vám to přeju, pořiďte si pět dětí, barák v Praze, kočku, psa, křečka umřete spolu, ale já už jsem unavenej." Bez jakýchkoliv dalšího slova zhasnu a lehnu si k němu zády.
Vážně jsem si myslel, že by mohl aspoň chviličku mluvit o mně?

*V HLAVĚ*
"Je fakt moc pěknej," začne popisovat, "docela vysoký, hnědé vlasy, krásné modré oči a hrozně dobře se mi s ním píše."
"Jo?" Uculím se a sednu si, abych na něj lépe viděl.
Martin přikývne.
"Tak to řekni," tvořím na něj nátlak, "řekni mi jeho jméno."
"Karel Kovář," řekne šťastně a v ten moment jako kdybych už nemohl být šťastnější. Skočím po něm, svalím ho pod sebe a silně obejmu.
Už tě nikdy neopustím, neboj.
*KONEC*

"Dobrou noc," řekne Martin tiše po chvíli.
Neodpovídám. Povzdechne si, takže asi usoudil, že už spím. Kdybys jen věděl.

Utřu si slzu, která mi tajně stekla do vlasů nad uchem, jak ležím na boku.
Oční víčka přitisknu silně k sobě a snažím se nuceně usnout, i když už se mi vůbec nechce.
Chci se probudit ráno s tím, že je to jen nějaký hloupý opilecký vtip, že je ten jeho Honza vymyšlený, že jen chce, abych žárlil.
Peřinu si přitisknu více k tělu a schovám do ní svůj obličej.
Lehnu si na záda, sleduji tmu přede mnou a slyším jen Martinovy slabé výdechy v pravidelném rytmu. Spí.
Znovu se posadím a chci se na něj podívat, ale je ke mně otočený zády, stejně jako jsem byl předtím i já k němu.

Ráno se vyškrábu z postele už kolem deváté hodiny. Ohlédnu se a uvidím, že moje návštěva ještě spí. Je rozvalený přes celou postel a peřinu má hozenou vedle sebe. Prohlédnu si pozorně jeho tělo.
Vzpomenu si na včerejší rozhovor a píchne mě u srdce.
Dojdu do kuchyně, kde je mamka točící se kolem sporáku.

"Dobré ráno, Martin ještě spí?" zeptá se. To je to, co fakt nepotřebuji poslouchat.

"Ne, luští křížovky," odpovím sarkasticky a protočím očima. 

"Vrátili jste se dost pozdě, že?" Otočí se na mě.

"Jo, nějak tak."

"Potom jste šli hned spát?" Pousměje se. Pohledem si mě projede od hlavy až k patě. Zastaví se na modřině na kolenu, kterou mám kvůli tomu, jak jsem v noci spadl na schodech.
Mamka se divně pousměje a otočí se zpět ke sporáku.

"Děláš si srandu?" Rozhodím ruce, když mi dojde, kam tím míří.

"Však jste mladí, zamilovaní. Sex už k tomu patří, Karlíku."

"Mami, odřené koleno mám proto, že jsem v noci spadl na schodech. Ujišťuji tě, že žádné orální uspokojení se synem tvého šéfa neproběhlo a neproběhne."

"A neříkej mi Karlík, zní to jako králík," dodám a sednu si ke stolu.

"Líbilo se ti to, když jsi byl malý." Postaví přede mě misku se snídaní.

"Nevšimla sis, že posledních pár let už prostě malej nejsem? Rostu. Dospívám. Měním názory a až si jednou přivedu přítele, nerad bych, abys mě před ním oslovovala jako nějaké zvíře, děkuji." řeknu trochu podrážděně. Není to tak, že by mě naštvala ona, ale Martin v ranních hodinách.
Mamka pochopí, že snaha mluvit se mnou je marná, tak se dál věnuje vaření. Vedle mě nachystá snídani i spícímu blonďákovi.
Dojím snídani, poděkuji a nádobí dám do dřezu. Vezmu druhou misku a jdu s ní nahoru do pokoje.
Vejdu bez zaklepání a pro moje překvapení, Martin sedí na posteli a je na telefonu.
Můžu hádat, co tam dělá!?
Mile se na něj pousměju.

"Mamka posílá snídani." Postavím ji před něj.

"Děkuji, je moc milá." Vezme si ji na klín a začne se ládovat.
Kývne hlavou k malé knihovně. Zmateně se na ni podívám a všimnu si, že v ní přibyla nová kniha.
Vstanu a jdu tam, vezmu si ji do ruky "Probuzení Simona Spiera".

"Martine, já viděl ten film. Kniha už mi je k ničemu." Prohlédnu si obal knihy.

"Takže děj znáš?"

"Jo."

"Taková romantika přes zprávy. Vzal jsem ji, protože jsem ti tak chtěl říct o Honzovi, protože jsem se bál, aby sis o mně nemyslel bůh ví co, ale nakonec mi alkohol dodal odvahy," řekne a mně najednou dojde, kam tím míří, "teď už je tvoje."

"Přes zprávy to není nikdy romantika! Není to vůbec romantický! Sakra, co já s tím mám vůbec dělat?"

"Bylo by hloupé chodit s někým, koho znáš jen přes internet?" zeptá se mě narovinu.

"Jo!" řeknu se zvýšeným hlasem plným žárlivosti. Nechci, aby měl cokoliv s nějakým Honzou z Pardubic! Martine, já o tebe usiluji už několik týdnů a pořád mě přehlížíš!

"Vlastně ne, je to pěkný," zašeptám po chvíli, co usoudím, že se musím začít ovládat.
Prostě nejsem v kurzu. Kdybych aspoň věděl, jak ten Honza vypadá.
Martin vypadá trochu vyděšeně a zmateně zároveň.

"Ne, promiň. Je to krásné zamilovat se do někoho. Vlastně jen do jeho osobnosti." Snažím se napravit to, co jsem řekl předtím.

Po snídani se hned sbalí. Rozloučí se se mnou, mamkou a odejde domů.
Když odcházel, cítil jsem, jak moc jsem to zvoral.
Když ho vyprovodím, jdu zpět do pokoje, kde se jen převléknu a vezmu si peněženku. Potom hned vypadnu z domu.
Nohy mě zavedou do blízké kavárny, kde si objednám svoji nejoblíbenější kávu a snažím se na nic nemyslet.