Choval se tak hrubě, i přesto ho dokáži milovat více než kohokoliv dalšího. Jak jen on to dělá?
„Martine?" křiknu do bytu. Nic se neozve, takže to znamená, že jsem tu zase sám? Kde jen lítáš ty můj poklade? Ty moje štěstíčko. Nad svými myšlenkami se pousměji a jdu do ložnice, kde odložím tašky. Právě jsem se vrátil z nákupu vánočních dárků. Všechny jsou pro Martina, protože právě on pro mě znamená nejvíc. Možná jen je dobře, že tu není a já je můžu v klidu zabalit, než mi na ně přijde a nadá, že jsem zase utrácel za blbosti... za dárky pro něj, ale co si to tu nalhávám? Byl bych radši, kdyby tu byl se mnou a pil jeho oblíbené kakao. Sednu si do ustlané peřiny spolu s balícím papírem a taškami, které jsou teď mými nejlepšími kamarády. Natáhnu se ke stolu a vezmu ještě nůžky. Osaměle balím dárky a vůbec se necítím jako kdyby měly být Vánoce. První, které budu trávit mimo rodinu, jen s ním. Na chvíli toho nechám a jdu rozsvítit barevná světýlka, která nám visí na okně. Vezmu si Martinův notebook, který položím na postel. Sednu si vedle něj. Otevřu internet a vyskočí na mě naposledy spuštěné porno stránky. Se smutným povzdechem je ukončím a na YouTube pustím vánoční koledy. Hned se cítím trochu lépe, ale pořád mě štve, že tu není.
Zkusím mu zavolat, ale položí to... jak neočekávané. Jen mi přijde zpráva.
MARTIN: NEVOLEJ! PŘIJDU AŽ NĚKDY V NOCI
ČTEŠ
ʙᴏss' sᴏɴ // ᴍᴀᴠʏ
FanfictionKdyž jsem ho viděl poprvé, byl oproti mně tak jiný. Blonďaté rozházené vlasy, oči zelené, široká ramena tak moc, že jsem se vedle něj cítil jako holka, a žádný úsměv. Byl tak arogantní, že jsem si na chvíli myslel, že šikana a povyšování se nad os...
