ʙᴏss' sᴏɴ // ᴍᴀᴠʏ

16. - COMING OUT?

Dalších pár dní radši ani nevycházím z domu, tak moc se stydím za své opilé já. Naštěstí už nebudu nikdy maturovat, takže žádné oslavy, kde bych to mohl přehnat se nebudou snad konat.
Lhal bych, kdybych řekl, že jsem to celé s Martinem pustil z hlavy, protože nepustil.
Na jednu stranu bych to nejradši vymazal z jeho hlavy, ale na druhou stranu bych si to chtěl aspoň matně pamatovat.

"Jsi idiot, Karle," zanadávám si na sebe a vyhrabu se z postele. Je kolem oběda. Unuděný každý den vstávám vždy nějak takhle.
Zapnu si notebook a u jídla brouzdám internetem, když tu mě něco trkne, když na mě vyskočí reklama na nějakou dovolenou přes cestovní kancelář. Už bych měl něco plánovat na léto, co? Ale na to je čas.
Najedu si na stránky školy, kterou jsem před pár dny ukončil a hledám tam rozvrhy mladších ročníků.
Když najdu to, co hledám, tak zjistím, že nemám moc času. Rychle počítač vypnu, zbytek jídla nechám na talíři a jdu se převléknout do slušnějších věcí než jsou tepláky. O pár minut později už stepuji před školou. Nebudu lhát, docela dost jsem musel utíkat, abych to stihl.

"Ale copak, pane Kovář? To už Vám ta škola tak chybí?" Že dveří vyjde učitel, který mě celé čtyři roky učil. Idiot.

"Ne, to zase ne, jen čekám na kamaráda," řeknu a ironicky se usměju. Hrozně vtipné, jak tu stojíme naproti sobě a ironicky se usmíváme jeden na druhého, protože jsme se neměli moc v lásce.

"Tak to nebudu rušit." Dá se k odchodu domů a já jsem rád, že se neptá třeba na koho čekám nebo tak.
Rychle chytnu dveře, které se ještě nestihly zavřít a vejdu do školy. Kolem mě chodí lidí, které jsem tu potkával běžně.

"Buzerant," zašeptá kluk že třeťáku, který prochází okolo. Snažím se na to nijak nereagovat, ale uvnitř to bolí. Myslel jsem, že naše společnost už je o level výš.

"Sklapni!" Ozve se za ním tiché okřiknutí a já uvidím Martina. Přijde kolem mě, ale po chvíli se zastaví a nechá třídu projít. Vydá se zpět ke mně.

"Ahoj," řekne a usměje se na mě krásně.

"Musíme si promluvit, Martine."

"Já vím, skočím si ještě na oběd, jo?" Pořád se divně pousmívá.

"Asi nemůžu jít s tebou, co?"

"Promiň, ale radši ne. Já na téhle škole musím vydržet ještě rok." Zasměje se a rychle se rozběhne k jídelně. Sednu si na lavičku, která tam je a vytáhnu si telefon.
Pročítám si celý chat s Martinem a nevím, jestli se stydět nebo smát, jaký jsem pako.
Prejmenuji si ho na "Marťan", když on mě má pojmenovaného jako "Karlos".

"Tak můžeme." Přede mnou se objeví Martin a já sebou trhnu. Rychle telefon zamknu a schovám do kapsy. Vstanu, jdu vedle něj do šaten, potom ven. Ani jeden nic neříká.

"Martine, kdybys byl stoprocentně heterosexuální orientace, tak se s klukem v životě nevyspíš." Prolomím ticho. Už to nebudu dál v sobě dusit a na co se ptát na věci okolo, které stejně ani jednoho z nás nezajímají. Jako je například: "co škola?".

"Nikdy jsem neřekl, že jsem stoprocentně heterosexuální."

"Proto sis ze mě dělal srandu? Nevyznám se v tom."

"Není to jedno?!" řekne trochu nepříjemně. Martine, čeho se bojíš?

"Jen mi..."

"Ne!" zvýší na mě hlas.

"Jen mi to vysvětli a já ti slíbím, že tě nechám už být. To za to stojí, ne? Jedno jediné vysvětlení." Otočím se na něj.

"Možná jsem to udělal ze srandy nebo tak, ale nikdy jsem neřekl, že jsem na holky."

Protočím očima. "Jeden z nich vlastně říkal, že sis myslel, že jsem gay, ale ... Že by gaydar?"

"Co?" Zmateně se na mě otočí.

"Prý jeden gay cítí, když je ten druhý taky trochu přihřátý," řeknu se smíchem.

"Blbost! Nevíš, jaké to je být nový. Chtěl jsem jen zapadnout a ta rodina..." zašeptá.

"A co ta tvoje holka teda? Že by bisexualita?"

"Karle," vydechne, "bisexualita neexistuje. Nemyslím si, že existuje člověk, co dokáže milovat jak kluka, tak holku. Podle mě jsi buď heterosexuál nebo homosexuál, člověk se bojí sám sobě přiznat, že je gay, tak si řekne, že je bisexuál, aby aspoň z poloviny nevypadával z normy, která je dána."

"Wau! Nečekal jsem, že máš takový názor, ale já s tebou nebudu souhlasit. Tak či tak se není za co stydět a gaydar mi nevezmeš!" Jemně se dotknu jeho ruky.

"Víš, jak jsem trpěl, když po mně chtěla ta holka sex a já se snažil vybavit si všechny kluky, co znám, abych se vzrušil, ty gaydare?" Začne se smát a já se k němu přidám, jeho nakažlivý smích mi tak chyběl.
Je jedno, že to neřekl. Možná to ani nedokáže vyslovit, ale touhle cestou mi utvrdil, že to, co mezi námi jiskřilo něco vážně bylo.

"Většinou jsi to byl ty, ale nemám nejmenší tušení, jak vypadáš bez oblečení." Usměje se na mě a já sklopím hlavu, začínám se červenat.

"No, teď už to vím," dodá.

"Hej!" Bouchnu ho do ramene.

"Jdeš za mamkou?" Úplně změní téma, přikývnu.
Zbytek celé cesty se spolu bavíme o nejrůznějších věcech, jako kdybychom byli nejlepší přátelé od školky a nikdy se nic nestalo.
Přijdeme k velké budově. Podržím Martinovi dveře, odmění mě úsměvem. Místo unaveného čekání na výtah jdeme po schodech a čím blíže jsme našemu cíli, tím víc mlčíme. Nechci tam nikdy přijít. Martin mi je teď tak otevřený jako nikdy. Baví se o klučičích zadcích, až mě to dohání k smíchu. Vím, že až tohle skončí, nikdy to už nebude takové.
Před námi se objeví cílová rovinka v podobě dlouhé chodby plné židlí a dveří.
Když jsme tak v půlce, ze dveří kanceláře vystoupí Martinův otec s přísným výrazem, ze kterého mi přejede mráz po zádech.

"Dělej!" Zakřičí a já se leknu. Martin zrychlí. Snažím se s ním udržet krok, ale pomalu mi utíká.

"V kolik jsem ti řekl, že tady budeš?!" Vlepí mu pohlavek a já mám nutkání nezastat se Martina.
Za ruku ho zatáhne dovnitř.

"A budeš poslouchat!" křikne a vejde dovnitř také. Uslyším už jen bouchnutí dveří. Pomalinku se doploužím ke dveřím a sednu si na nejbližší židli.
Za necelou půlhodinu vyjde Martinův otec a za ním i Martin se sklopenou hlavou. Podle mě dostal pěkně vynadáno a mě mrzí, že je to moje vina. Jeho otec mi nevěnuje ani jeden jediný pohled, na pozdrav nereaguje. Martin se na mě smutně podívá jeho zelenýma očima a pousměje se. Udělám to samé.

"Dělej!" řekne přísně Martinův otec a on odvrátí pohled ode mě a přidá do kroku.

_____________________________

Prosím, dejte mi oskara, že jsem tohle dala dohromady při všech možných volných chvílích, které byly. 💙 Snad se aspoň trochu to vaše čekání vyplatilo 🖤. - Kateřina 😊