Вохıпg ıs а ваб sрогт | VКоок |

⛪thirty-one⛪

Den pohřbu...

Dopnu si knoflíky u košile a nandám sako. Následně si uvážu kravatu a prohrábnu vlasy. Rychle si setřu slzy, které se, už po několikáté, objevili na mých tvářích.

,,Jsi hotovej Ta..."ozve se ode dveří, ale osoba nedokončí větu.

,,Tae.. Vím, že to je pro tebe těžké, ale musíš se trochu uklidnit"řekne Jimin a přitom mi začne upravovat kravatu.

,,V slzách tě vidím pokaždé co seš mi nablízku"posmutní, prohlédne si mě a pak se zamračí.

,,A ještě k tomu nejíš"dodá a začne skládat věci co mám na posteli. Jimina jsem si v posledních dnech oblíbil. Je hodný a vše co se mezi námi stalo je minulost a já mu to odpustil. Každý dělá chyby a Jimin, jak to tak vypadá, se je snaží napravit. Nebo alespoň zamaskovat. A musím uznat, že se mu to daří.

,,Jimine? Tae? Kluci, jste hotoví?"objeví se ve dveřích náhle Yoongi a já kývnu v souhlas.

,,Fajn. Jedem"zavelí, a tak se všichni vydáme k autu a pak vyjedeme směr Namjoonův a Jinův byt.

............................................

,,Ahoj kluci"řekne Jimin a Namjoon s Jinem a Hoseokem mu pozdrav sklesle oplatí. Hoseok se k Jinovi a Joonovi přidal, aby jsme pro něj nemuseli jezdit k němu.

,,A-ahoj Tae"smrkne Jin a pak se pousměje. Vypadá to, že ho to docela vzalo.
Na pozdrav jen kývnu a když odkývám i pozdravy ostatních tak vyrazíme. Tentokrát ke kostelu.

...........................................

Dorazíme na místo kde už je spoustu lidí v černém. Už to na mě zase jde. Rychle zamrkám, ale do očí se mi nahrnou další slzy.

,,Ššš... Bude to dobré"promne mi rameno Yoongi a když pohlédnu do očí jemu tak si všimnu toho skelného pohledu. Na povrch tvrďák a ledová královna, ale uvnitř ten nejhodnější člověk s největším srdcem.

Kývnu v souhlas i když vím, že to není tak úplně pravda a vejdu do budovy.

,,První řada je naše"špitne Jimin, a tak si to všichni zamíříme dopředu.

Po zhruba patnácti minutách příjde kněz a všichni se ztiší.

,,Dobré odpoledne. Dnes jsme se tu sešli, abychom se naposledy rozloučili se zesnulým mužem Jeonem Jungkookem. Byl pro nás vším.. Skvělý přítel, hodný syn i milující přítel.."na chvíli se odmlčí a mě se po tvářích spustí slané potůčky slz.

,,Jeonu Jungkookovi bylo pouhých 22 let když zemřel. Vzpomínáme na něj s dobrým pocitem jelikož to byl opravdu dobrý člověk.."znovu se odmlčí, ale to už přestanu poslouchat a podívám se na rakev za knězem. Nedokážu to.. Nemohu tam jít.

,,...a také jeho přítele Kima Taehyunga, kterého miloval"jak zazní mé jméno tak se rozvzlykám. Představím si naše společné chvíle. Jak jsem ho poprvé pozval na rande. To jak mě zachránil před Chanyeolem. Naše poprvé.

,,Ššš.. J-já vím, j-já vím"šeptne mi do ucha Jin a přitáhne si mě k sobě. Začne se houpat ze strany na stranu a tím mě trochu utěšovat.

,,P-proč.. J-jine.. P-proč? Ř-řekni mi t-to.."vzlyknu a popotáhnu.

,,N-na to ti n-nemohu odpovědět T-tae.. Ale věř mi, ž-že p-potom to bude l-lepší"také vzlykne a pousměje se.

,,N-nebude Jinie~, n-nebude"šeptnu a on si mě od sebe odtáhne.

,,C-cože? P-proč si to m-myslíš Tae?"zeptá se smutně a já zavrtím hlavou.

,,Já chci totiž..."

,,Chce někdo ještě něco říct?"zaznamenám zřetelně hlas a otočím se na muže.

,,Já, prosím"řeknu pevným hlasem a vstanu.

,,T-tae.. Na tomhle jsme se nedomluvili. Co to dě.."

,,Ch-chci říct pár slov"přeruším Yoongiho a rozejdu se k pultíku, za kterým doteď stál kněz. Odkašlu si a opřu se rukama o pultík.

,,Chtěl bych říct pár slov. Jak už tu bylo zmíněno.. Jungkook byl dobrý muž, skvělý syn, kamarád a úžasný přítel. Já jakožto jeho druhá polovička, jak mi říkal, se s vámi chci o něco podělit. Míval problémy s ovládáním vzteku a měl slabé srdce. A kvůli tomuto tu dnes není mezi námi. Kvůli jeho soupeři, který ho vyprovokoval. Miloval jsem ho nadevše. Strašně moc mi chybí a v mém srdci bude ležet navždy. Děkuji za pozornost"dořeknu svůj proslov a odejdu od pultíku. Hned co si sednu tak si setřu slzy a Hoseok mi dá ruku na rameno.

,,Nyní máte možnost naposledy spatřit Jeona Jungkooka"řekne kněz a polovina lidí z kostela se nahrne k rakvi.

,,Půjdeme jako poslední, aby jsme tam nebyli namačkaní"šeptne Namjoon, a tak zůstaneme ještě chvíli sedět.

,,Jdeme. Už tam jsou jenom jeho rodiče"vybídne nás poté Jimin a všichni dojdeme k rakvi.

,,D-dobrý den"řeknu Jungkookovým nevlastním rodičům a ukápne mi slza.

,,V-vy jste u-určitě K-kim Taehyung"vykoktá Kookova nevlastní matka. Nikdy jsem jeho rodiče neviděl na živo. Měli jsme v plánu za nimi jet po soutěži, aby mě představil.

,,A-ano. To jsem"kývnu a utřu si mokré tváře.

,,J-jungkook vás.."

,,Tykejte mi p-prosím"přeruším ji a ona kývne a mírně se pousměje.

,,Jungkook tě miloval. Vždy když s námi telefonoval tak jsem z jeho hlasu poznala, že je šťastný. Díky tobě Taehyungu. A za to ti moc děkuji"řekne a obejme mě. Objetí ji rozpačitě oplatím a nechám slzám volný průběh.

,,Měj se Taehyungu. A ještě jednou děkuji. Za Jungkooka"dodá po odtáhnutí a vydá se, bez mé odpovědi, z kostela pryč. Poté ke mě však přistoupí Jungkookův nevlastní otec.

,,Jsi dobrý muž a já jsem rád, že byl Jungkook před touhle tragedií s tebou"poplácá mě po rameni a také se vydá pryč.

,,Nashledanou"špitnu a poté konečně přistoupím k rakvi. Pohled mi padne na mého králíčka. Jeho krásné hnědé oči už tu nejsou k vidění. Jeho úžasný smích už tu nezní. Jeho rty už nejsou tak růžové jak bývaly. A jeho dokonalá pleť je teď sněhově bílá. Bez jediného náznaku života oblečen v černém jen leží.

Pohled na něj mě donutí vzlyknout tak nahlas, že pochybuji, že to neslyšeli venku. Podlomí se mi kolena a já se svezu k zemi.

,,Tae!"křikne za mnou Jimin a pak ucítím něčí ruce, které mě pomalu zvednou.

,,T-tae.. Bože"poznám Yoongiho. Vezme mě kolem ramen a já naposledy pohlédnu do rakve.

,,Sbohem, Jungkooku. Nikdy tě nepřestanu milovat"

Pokračování příště...<3

No nazdáár😆
Po strašně dlouhatánské době je tu zase kapitolka👏
Omlouvám se, že nevydávám, ale vážně toho mám hodně :(
Každopádně.. Ještě cca tři kapitoly a bude konec :3💘
Děkuji za vše💚
Miluju vás💙

🐘Vaše Sky🐘

PS:Omlouvám se za chyby🌼