You're my family//Never Stop Dreaming 2 (Ereri/Riren)

4.

Je to tady. První výjezd. Nachystaná jsem byla a neměla jsem co dělat. Rozhodla jsem se, že půjdu nachystat svého koně.
Odešla jsem z pokoje, oblečená do uniformy a mířila jsem přímo do stájí. Po chodbách pobíhali rekruti. Buď nemohli něco najít, nebo někoho.
Cítila jsem ten stres a strach, že se něco pokazí. Šlo to cítit všude, a nejen u nováčků...

Blížila jsem se pomalým, klidným krokem ke stájí, v níž má můj kůň být.
Už jsem se chystala vejít do obřích vrat, když jsem najednou zaslechla zvuky linoucí se zpoza rohu.
Mám? Nemám? Co když někdo potřeboval pomoc...

Nepatrně jsem za roh nakoukla. To, co jsem viděla, jsem nikdy spatřit nechtěla.
Málem jsem zapomněla...
Levi mi vykládal o tom, jak se s Erenem rozhádali. Tehdy mě Erenem potkal. Tehdy jsem je dala znovu dohromady. Je to sice už několik let, ale stejně jsem na sebe za to hrdá.

Takže on to celou tu dobu byl velitel? To divné blond obočí?
Tak to ne..
Levi byl oproti němu tak nehorázně malinký. 
Byl přišpendlený ke zdi, jednu Erwinovu ruku měl na hrudi. To ona ho držela u zdi... Druhou měl nahoře na jeho krku. Bylo jasně vidět, že se mu to nelíbilo. A mně se to nelíbilo taky...

Co bylo ale horší. On ho líbal!
Nechtěla jsem znát podrobnosti. Tenhle pohled se mi nechutil.
Byla jsem zvyklá na Erena a Leviho, a už to mi někdy lezlo na nervy.
Ale Erwin a Levi?
Um... Kdybych Erwina neznala z Leviho vyprávění a neměla jasně daný cíl, ani bych to neřešila, ale díky Levimu vím, jaký je to obočí člověk.

Stála jsem a ztuhle na ně hleděla, přesto jsem pohled chtěla odvrátit.
Nešlo to...
Byla jsem příliš znechucena Erwinovo jazykem.
Chtěla jsem je od sebe dostat. Ne... Musela jsem je od sebe dostat!
Jen jsem nevěděla jak.

,,Erwine, kurva nech mě bejt!" prskl Levi a pokusil se od Erwina odtrhnout. Nepovedlo se...
Levi se jen dál zmítal v Erwinovo sevření.

,,Dokud nepřijdou ti fakani, Levi," usmál se nechutně Erwin a dál Leviho oblizoval. V tu chvíli mě něco napadlo.
Dokud nepřijdou fakani...
Erwine, fakani přijdou velmi brzo...

Pomalinku a potichu jsem se od stájí vzdálila. Ovšem ne moc daleko.
Jen tak o pár metrů dál. A plán mohl spustit.

,,Heichou!" volala jsem. Můj plán? Hrát, že Leviho hledám. Ano... chabý plán, ovšem mě nic jiného nenapadlo. Taky jsem tam mezi ně mohla vtrhnout, ale z toho bych měla průser.

,,Heichou!" volala jsem dál a šla znovu ke stájím. Náhle se předemnou vynořil Erwin. Šel naproti s přísným pohledem a vsadila bych se, že mě proklínal.

,,Je ve stáji," prohodil. Já se jen uchechtla a kývla.
Měla jsem takovou chuť mu říct:,,Zkazila jsem vám líbačku, co?"
Ovšem to jsem říct nemohla. Bohužel...

Já jsem zamířila tentokrát už opravdu do stáje. Otevřela jsem dveře a naskytl se mi okamžitě pohled na zaraženého Leviho, hřebelcujícího krásného černého hřebce.

,,Co chceš?" zeptal se podrážděně.

,,Máte na lepšího, heichou," usmála jsem se. Proč mu neříct, že o Erwinovi vím.
Zastavil svou činnost a strnule se na mě podíval.
Možná jsem se řítila na smrt, ale on mi taky pomáhal, ačkoliv o tom teď neví.
Chtěla jsem, aby věděl, že se za mě může kdykoliv schovat.
Já to taky dělala...
Schovávala jsem se za něj jak obrazně, tak reálně.
Bylo to divné. Až teď jsem si uvědomila, že jsem vyšší než on. Ten pohled z výšky na něj jsem doteď neznala.

,,Víte, prostě ho kopněte. Nehledě na to, že je to velitel. Kopněte a utečte za někým."

,,A to jako za kým..."

,,Umm... Určitě se tu najde nějaký člověk, který vám rád pomůže. Ochrání vás..." dodala jsem. Ano... Měla jsem na mysli jak sebe, tak Erena.

Podle mého, něco mezi nimi je.
Ví to jak oni dva, tak já.
Něco k sobě cítí. Musí... Ten vztah, který mezi nimi vždy byl se jen tak vypařit nemohl. Prostě ne...
Jen, potřebují se k němu nějak dostat zpátky.

,,Nikomu o tom neříkej," prskl a znovu začal hřebelcovat koně. Já se otočila k odchodu.

,,Prosím..." hlesl, když jsem ze stájí vyšla, ovšem stihla jsem to ještě zaslechnout.

Neřeknu...