You're my family//Never Stop Dreaming 2 (Ereri/Riren)

10.

Celá utahaná jsem mířila ze sprchy. Netoužila jsem po ničem jiném, než lehnout a tvrdě spát. Dnešní den byl obzvlášť dlouhý a těžký. Tréningy od rána do večera.

Už stojím před dřevěnými dveřmi, za nimiž je můj pokoj. Samozřejmě spolubydlící mám, ovšem ta zde moc času netráví.
Pomalu jsem otevřela dveře. V pokoji bylo mírné světlo, jen svíčka zde svítila. Co mě ale zarazilo nejvíce, byly zvuky, jež se pokojem rozléhaly.

Na posteli mé spolubydlící se dělo něco, co jsem vidět nepotřebovala.
Chlapec s ryšavými vlasy ležel na zádech a Mona, dívka s tmavými vlasy, bledou kůží, zářivě modrýma očima a krvavě rudými rty seděla na něm.
Nahá...
Viděla jsem pouze její záda, nevšimla si mě, byla příliš zabraná do ukájení svých potřeb.
Zato chlapec si mě všiml.

Usmál se na mě a mrkl jedním okem. Pak se dál věnoval své činnosti.
To mě probudilo a já okamžitě z pokoje vypadla.
Ten obraz jsem nemohla vyhnat z hlavy. Chlapci mají po večerce zákaz chodit na dívčí ubytovny a dívky zase na chlapecké.
Mohla jsem to jít nahlásit, ale tušila jsem, jak bych vypadala.
Jako nána, která ji záviděla sexuální život.
Heh... To určitě. Měla jsem důležitější věci na práci, než řešit kluky a sex.
Nevěděla jsem, kde mám spát.
Napadaly mě jen dvě možnosti.

Zaprvé:
Jít za Levim, zeptat se, zda není nějaký pokoj volný. Tam bych si i přenesla věci, protože v pokoji s Monou spát už prostě nehodlám!

Zadruhé:
Jít ke klukům. Za Sebastianem a Tommym. Ale z toho by mohl být průser, nechci klukům prodělávat problémy.
A já je taky nepotřebuji.

Vybrala jsem první možnost a potichu se vydala k Levimu do pokoje.
Našlapovala jsem potichu, nechtěla jsem nikoho vzbudit. Přece jen, už je celkem pozdě večer a ráno je tréning. I v deset se zde už spí.
Přišla jsem před dveře Leviho pokoje.
Doufala jsem, že nebude spát, i když Levi vždy trpěl nespavostí, přesto je tu ta možnost, že usnul únavou.

Opatrně a lehce jsem zaklepala na dveře. Nic. Ozývalo se jen a pouze ticho. Zaklepala jsem znovu, hlasitěji a oslovila osobu, jež by za dveřmi měla být.
Opět a zase ticho.
Do pokoje jsem tedy vstoupila bez povolení.

V místnosti byla tma. Jen lehká lampa ozařovala své okolí. Jako v mém pokoji. Tentokrát jsem si ale byla jistá, že zde žádná Mona s chlapcem už nebude.

,,Levi?" zašeptala jsem do ticha pokoje. Jako odpověď se mi dostalo jen chrupnutí. Spí... Počkat. Spí?! On spí?!
Otevřela jsem dveře dokořán a prohlédla na něj. Opravdu, spal jako zabitý. Už v tuto dalo by se říct brzkou hodinu.
Vždyť bude terpve deset a on už tady zařezává...

,,Levi..." šeptla jsem a sáhla mu na rameno. Příjemně hřál, na to jak měl bledou kůži.
Mírně jsem s ním zatřásla, ale efekt to mělo trochu jiný.

,,Erene?!" vyletěl do sedu a zrychleně dýchal. Jako bych mu u hlavy mlátila do hrnců.
Oči valil před sebe a dech měl stále zrychlený, vlasy mu padaly do tváře a opíral se o paže.

,,To jsem já Levi. Anna," promluvila jsem. Podíval se na mě hrozivým výrazem. Bála bych se ho, kdybych ho neznala.

,,Ti hrabe? Co tu chceš?" prsknul.

,,Já jen... Mona šíleně chrápe a nemůžu usnout. Není nějaký volný pokoj?" zakryla jsem Moniny záliby a prosebně na Leviho pohlédla.

,,Ne. Není," zavrčel a otočil se na bok, zády ke mně a přikrývku si přitáhl až pod bradu.

,,No tak Levi," zakňučela jsem, ale s ním to stále nehlo.

,,Vlezu si k tobě, jestli mi neporadíš," vyhrožovala jsem mu.

,,Vlez si kam chceš," zamumlal. To byl pro mě dostatečný signál. Obešla jsem jeho velkou postel a zalezla na druhou půlku.
Zavrtala jsem se do peřiny a zavřela oči.
Postel byla pohodlná, leželo se na ni skvěle.

,,Chybí mi," ozval se mumlavý hlas.
Otevřela jsem oči, ačkoliv byla tma a já nic neviděla. Přesně jsem věděla, kde má Levi tvář.

,,Ani nevím, jestli mu chci ty vzpomínky znovu vrátit," dodal.
Jeho slova mě zarazila.

,,Co? Proč?"

,,Co když mi to neodpustí? To, že jsem ho ve všem nechal?"

,,Odpustí Levi. Je to Eren... Už jsem ti to říkala."

,,Ano, ale..."

,,Žádné ,ale'. Ráno se brzo vstává Levi. Chci spát a ty bys měl taky."

,,Hmm..."

,,Vrátíme ho. Neboj..." to byla poslední slova, která jsem řekla před tím, než jsem usnula.

Omlouvám se za dlooooouhoou neaktivitu, ale přepadla mě lenost. Teď nekecám...  byla opravdu hrozná 😂

Každopádně... Mám návrhy na další dvě fanfikce, ale jelikož mám tři rozepsané, myslím, že na další už bych opravdu neměla.
Jen můžu říct, že jedna je Ereri a druhá s jiným shipem.
Příběh na tenhle ship jsem našla jen jeden na českém WTP a v jiných jazycích, to opravdu nevím.

Jedná se o ship Elio x Oliver z filmu Call me by your name (Dej mi své jméno). Tenhle film se stal mou srdcovou záležitostí a spolužačka mě poprosila, jestli bych na ně nenapsala fanfikci...
Takže je dost možné, že na mém profilu jednou bude příběh s jiným shipem než je Ereri 😊